Noční můra

Tma.

Myslím, že vidím místnost. Je lehce osvětlená. U stěny vidím postavu. Je to člověk. Je mi povědomý. Znám ho. Jsem to já. Stojím u stěny a něco dělám. Slyším hlasy. Šeptají. Zřetelně jim rozumím. Šeptají tohle: "Archangel,

         Dark Angel
         Lend me thy light
         Through Death's veil
         'Til we have Heaven in sight!"

Pohled se zatím přesunul do pohledu z mých očí.

Něco kreslím na stěnu, nevím co to je. Kruh? Ovál? Obličej. Ano, já kreslím obličej. Hlasy sílí. Už skoro křičí, když dokončuji kresbu. Odkládám pero s tuší a do ruky beru velký kovaný hřebík. Hlasy zesílili natolik, že už křičí. Zarážím hřebík přímo do prostřed čela nakreslené oběti. Obcházím. Hlasy ztichly. Naposledy se otočím a vidím, jak z rány teče proudem krev.

Uvědomuji si, že obličej, co jsem kreslil, byla moje podobizna.