Sen

Zase vidím sen

Sním v usmívání

A pláču za mlhovým závěsem

Když tu nejsi

Tuším a chci vědět

Že mě chceš

Pláču celým tělem

Slza nikde

Umím plakat

Jen když mě bolí zub

A na tebe se nedostává

Nevím, jak vypadáš

Děláš, že mě neznáš

A přitom se na mě tak krásně usmíváš

Cizí člověk

Nemáme si co říct

Nevím, jak se jmenuješ

Otáčím tvoje jména v prstech

Jméno je pro mě větší záhada

Než tvůj úsměv

Na nábřeží

Než tvůj – co je tvoje

Snad ne to, co dáváš mně

A tak tvůj úsměv je ten můj

Co nevím jaký je

A mám strašný strach

Že se neumím smát

Počítám

Počítám dny

A přece nevím

Jestli tě uvidím

Chci ti dát všechny svoje sny

Moje sny

Najednou mi připadají chudé, prázdné –

Žádný Dar

A nic jinýho

Už u mě není

Nemám strach

Najednou nemám strach že jsem ošklivá

Mám strach

Že jsem lhostejná

Ale pak vidím tvůj úsměv

(ten, co patří mně)

nedokážu si vybavit tvou tvář

nevim, jak vypadáš

co máš na sobě

Jen tvůj úsměv

Je mi stejně zle jako v patnácti

Jenom jsem netrpělivější

Mám hrozně málo chuti zůstat na slepé koleji,

Ale ty seš moje vyhybka

Chci to

A mám strach

- - -

Tak si to probírám

Z čeho jako mám ten strach

A nic mě nepřipadá

ten pravej důvod

Strach není

Strach se nekoná

Představení se přesto odkládá