Tajemství

Tajemství já mám,

Ale nikomu jej nesvěřím.

Tolik věcí znám,

Kterým jiní lidé nevěří…

Tajemství mám hořko-kyselé,

Však ústa má odmlčet se musela,

A usmívat se vesele,

I když se mi realita,

Již dávno krutě zhnusila.

Tajemství mám nehezké,

Však nohy se mi pod jeho tíhou klátí,

A skutečnost si po mě dupe,

Líbá mě, však taky mlátí.

Tajemství mám staré,

Řeší se už věky věků,

Svěřit ho však nemůžu,

Problémy mám v nízkém věku.

Tajemství mám tíživé,

Vídám, slýchám věci divné,

Stíny hebké, plíživé,

Za zády se něco mihne.

Nemůžu tomu zabránit,

Vždyť můj svět je jak kocovina po víně.

Přesto jej musím ochránit,

Ale kdo ochrání zase mě?

Jiní věku mého, mají první nádech,

A iluze o kráse nechávají si zdát,

Jen já mám obra na zádech.

Snad ho jednou shodím na zem…

                         …snad jednou…snad.