schodiště nahoty.

Rozpuštěnými vlasy
šlapeš po mých víčkách
svou krásou růže
odhalujíc rameny
celá se otvíráš
a úsměv jak utopená žížeń
chce stále pít mé polibky
co byli dlouho vězněné
vězením samoty.

Břehy dlaní sestupují
schodištěm nahoty
záhyby doteku čeří slzy
píšící tvé jméno
po celé pláži písku
ńaderných soch
měsíc chladivými paprsky
vnořuje se místností chlopní
té nejčistčí lásky.

Spánek s křídly
jak motýl odletěl
beze stop ukradl samotu
našim srdcím aby místo
prázdnoty se naplnilo
rozlitou krví neobdělaných polí
promění se v rozkvetlou zahradu
rudých krvinek na stoncích
vábící milování.

---