Golem (nekonečná báseň)

Chlastac> Mas recht... Bohuzel... :-(

Tak koukám, CZloveku, že tě asi zajímají různé umělé bytosti. Před chvílí jsem si od tebe četl Kyborga. Ale tady toto je asi přece jen o něčem jiném. Takový ten stereotyp, kdy člověk jde pořád dál a dál a je mu jedno kudy, jak a proč, prostě jde dál protože šel dál už velmi dlouho předtím, tak proč na tom něco měnit? Řekl bych, že sám do tohoto stereotypu sklouzávám taky. A asi jsem už v tom tak daleko, že už je mi to jedno. Takový je, zatraceně, život.

mě se to líbí :-)))

...což mi připomnělo nekonečnou pohádku, kterou jsem si včera četla v klubovém výtisku Vltavy a fascinovalo mě, že autorem je sedmileté dítě. Doufám, že ty jso starší (a tomu dítěti že pomáhal tatínek, nebo jen zapsalo, co mu vyprávěli) :-) Tvou báseň si přehrávám na stařičkém gramofonu a hle, přeskakuje mi jehla, efekt nevídaný: v břečkách má bytosti pě ti pě ti pě tip :-)

To je výborný. Máš nápad, máš o čem psát.