Láska na ostří nože

Jak v hrobě lesní víly tančí, šero láme rudý svit.

Dlaně, bříška prstů, hrdě mění se na ostrý břit.

Koupu se v té krvi vášně, srdce tepe víc a víc.

Vysáváš mi ze rtů život, bereš kyslík z koutů plic.

Jak trosečník se v moři zmítá, oči plné slaných slz.

Duše vytrácí se v páru, když procházíš jí napříč, skrz . . .

Jsem cit Tvého zatracení, smysl, který nemá řád.

Nesmyslné vztahy smrti, ze záhrobí : "Mám Tě rád."

Jak plamen, který pálí ledy a mění je v řeku snů.

Srdce, které bušilo, je obětí Tvých plamenů.

Světlo dýchá ve mně dál . . . mírní se však jeho třpyt.

Obklopena stínem z Tebe umírám . . . a toužím žít.