Neznámé z metra

Poznal jsem Tě - seděla jsi sama

tváře ukrývalas' v dlaních

dlaně podepřený kolenama...

Za oknem jen tunelu chlad.

Hlas bez tváře nám krájel čas

a vzdálenosti mimo nás

a okamžiky, možná přání

a ty tváře ukryté v dlaních

a sloa a zvuky... zatajený dech

Bylas' přesně jak v mých snech

a jako se ty sny rozpouští ránem

i Tys' mi splynula se spěchajícím davem...

Pod eskalátorem jsem zůstal sám.

(a jen si tak zkouším představit,

zda, kdybych našel odvahu tě zastavit,

zda by jsi se rozpustila s ránem

jako sen mísící se s davem...

Jestli bych stejně nezůstal sám...)