Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePlk 138
09. 07. 2000
0
0
1313
Autor
Robinson
Stálas uprostřed regálů plných věcí,
co si lidé myslí, že potřebují k životu.
Stálas tam a bylas krásná, jak tolikrát před tím
s vůní všecho pachu prázdných těl kolem ses na mě dívala,
vlasy rozcuchané vztekem a zepala ses naštvaně,
kam máš tedy jít.
Řekl jsem, že můžeš jít třeba prd... pokud ti to pomůže a měl jsem děsný vztek.
Silvinka, tohle bylo psany jako neco, co mi pomohlo se toho vzteku ve me zbavit a co mi pomohlo rict, ze jsem za to mohl ja. Obcas se nektere veci priznavaji velice spatne a tezce.
Robinsonku, toto je hodne hodne nejasné. Keby to napísal začínajúci autor, asi by som mu napísala, že je to nádejné, ale Ty... máš na viac, na hodne viac. Toto... nepôsobí ako báseň, navyše, ten obraz dievčiny, ktorý je taký svetlý sa rúca príliš náhle, príliš drasticky a nie je vidieť prečo vlastne...
dobře zachycený okamžik... napsal bych kouzlo okamžiku, ale tenhle okamžik kouzelný nebyl...