Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kam zmizelo mých předešlých dvaadvacet povídek

06. 10. 2003
3
0
1535
Autor
Mírotvůrce

 

Seděl jsem ve svém pokoji jako obvykle. Jen jsem měl (tak jako poslední dobou skoro pořád) takový ten podivný pocit jako když vás někdo sleduje. Měl jsem se učit na maturity, abych se dostal na výšku, ale nějak se mi nechtělo a tak jsem si na stole vykládal pasiáns. Můj kamarád (jak se jmenoval není důležité) seděl kousek dál a houpal se na židli. Chtěli jsme se navzájem vyzkoušet, ale po šesti hodinách už se člověku nechce ani ležet.

Po chvíli mi pasiáns přestal jít, takže jsem začal podvádět ale ani poté, co jsem v rozčilení otočil všechny karty jsem nemohl dosáhnout vítězství, neboť mi chybělo křížové eso.

„To jsou ale blbý vtípky. Brát mi karty!“ Obořil jsem se na kamaráda. Ten na mě jen nechápavě zíral. Já si odložil tužku, se kterou jsem se rýpal v zubech na stůl a začal hledat kartu všude kolem. Kamarád na mě nechápavě civěl a když jsem se vzteky naprosto bez sebe zvedal z podstolu, všiml jsem si, že chybí tužka. Prostě zmizela. Kamarád ji vzít nemohl, protože šel na záchod, když jsem se plazil pod stolem. Došel jsem si pro trochu pití a vtom když se vracím spolu s kamarádem do pokoje, zděšeně vykřiknu: „Co má tohle znamenat!?!“ Na stole, původně plném papírů, tužek, propisek, kostek a karet totiž nebylo vůbec nic. Jak je to jen možné? Když jsme se naprosto zmateně otočili kolem dokola, všiml jsem si, že chybí také květiny. Spásu mi přinesl kamarádův postřeh, že šatník je pootevřený. Vzal jsem tedy baseballovou pálku a jako v americkém filmu se blížil k šatníku. Kamarád mi otevřel a v šatníku (proti všem logickým předpokladům) se krčil malý mužík v uniformě jako z  sci-fi o Star treku.

 Pohotově vstal a zeptal se mě. „Vy jste známý spisovatel a hudebník

Mgr. Doc. Ing. Phdr.  Ondřej Malý?“

„Já jsem Ondřej Malý. Možná píšu povídky a hraju na housle, ale žádný z těch titulů nemám.“

„Aha. Já zapomněl, že jsem v roce 2005. už se chystal k odchodu světelnou branou, která se otevřela v mém šatníku, když v tom mě popadl za vlasy, pár jich odtrhl a zvolal: „Hurá. Autentický suvenýr!“

Pak zmizel branou v mém šatníku, která se ihned za ním zavřela. Od té doby vím, kam se mi ztratilo mých předešlých dvaadvacet povídek.
evalota47
05. 10. 2005
Dát tip
beze slov :))

Mvek
13. 09. 2005
Dát tip
Tak tady bych hodnotil konečný nápad (jestli to chápu správně s těmi zmizelými povídkami), ale celé by to chtělo zpracovat asi trochu jinak, zní mi to až příliš jako vyprávění o přestávce ve škole:-) nebo jako některé mé pokusy hlavně zdřívějších let. Ale souhlasím, že tady jde už o starší příspěvek.

čtvrtek
30. 10. 2004
Dát tip
:]]] koukám, že toho máš víc zajímavého

Afranat
08. 10. 2004
Dát tip
Sebevědomí je důležité, myslím že, i když to tak myšlený jistě nebylo, ten MALÝ mužík byl právě ono, sebevědomí (prozatím) žáka Ondřeje Malého :-) Dobrý

sicco
07. 10. 2003
Dát tip
fajnový čtení

StvN
06. 10. 2003
Dát tip
Koukám, že stojí za to číst až do konce.

Mám za to že mívám zajímavý konce >:-]

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru