za stranou 169

Seděl na větvi, klepal nohama a koukal se na jezdce na obzoru. Blížili se, věděl co se semele až budou tady, věděl, že poteče krev a nebude jeho, nebál se Ne už se nebál.

Jeli krajinou, bylo jich pět, každý za pasem dva kolty, každý na opasku sto zářezů, věděli kam, věděli proč, ale něco jim našeptávalo NE!

Celý děj sleduješ, čekáš co bude, ale ne a ne se dostat za stranu číslo 169, bojíš se.

Blížili se, již jim bylo vidět do tváří, zjizvených a zkroucených. Něco jim však zářilo v očích, co to bylo? Strach?

Seskočil z větve a nasedl na koně, uslyšel cvaknout kohoutky u koltů jezdců. Ale nebál se, věděl, že pokud dojede za kopec má vyhráno.

Sleduješ to? Líbí se ti divoký Západ, pistole, bandité a hrdinské činy prostých občanů, Ano? Čti dál.....

Jeho kůň se dal do pohybu, nabíral rychlost, již běžel, jako s větrem o závod. Kopec se blížil, ještě sto metrů a je na úpatí.

Viděli ho, on se jim tehdy vysmíval v baru, on říkal že netrefjej králíka na tři sta metrů, tak on nyní zemře.

Čteš rychle, ale tvoje oči se vždy zastaví na straně 169, nevíš co je za kopcem, ale čteš to znovu a znovu, pokaždé se pokoušíš nevšímat si stránek, ale jsou tak osahané a ty ostatní tak nové.....

Jeho kůň se snažil, běžel ze všech sil do strmého kopce. Pak pocítil, že kůň běží ne tak ztěžka, věděl, že je na vrcholu.

Nejsilnější z nich začal mířit, ale jeho kůň  s sebou trhl, jak prudce zabral na strmém svahu. Musí tedy zamířit až navrcholu. Zapískal a pobídl koně, ten měl ale stejný povrch pod kopity, jako koně jeho společníků a tak jel stále stejně rychle...

Bojíš se otočit na stranu 170, proto prosíš přátele aby ti četli dál, dokonce děláš, že jsi nemocen a prosíš boha, aby ti dal sílu otočit na další stranu. Ale nevíš,že na další straně je nápis: JÁ AUTOR SE BOJÍM POMYSLET CO ČEKALO ZA KOPCEM, PROTO DÁVÁM MOŽNOST VŠEM, ABY SI SVÚJ PŘÍBĚH DOKONČILI SAMI...

A nyní já tibbaR_etihW dávám možnost Vám všem drazí kolegové a kolegině, aby i vy jste mi poradili co čekalo za kopcem..........