Nad hrobem

Nad hrobem

Hlínu tvého hrobu kropí

slzy mé, jenž těžce kanou.

Nesmí zpět, kdo jednou vstoupí.

Sbohem a ne nashledanou.

Zlatem není mramor hladký

zdobený tak, jak jsou jiný.

V ústech krve nádech sladký,

v hlavě pálí pocit viny.

V srdci mýtus vypálený

o tom když jsi byla tady.

Mozek zradou zatemněný

sami nevíme si rady.

Náhrobní kámen tam hlásá

jméno té smutně zesnulé:

Zde teď leží naše spása,

pro dny dávno již minulé.

Nad tvým hrobem všichni pláčí,

svobodo naše jediná.

Tolik málo jenom stačí

a pak se hlava utíná.

Kam ta česká hrdost mizí?

Národe hlídej svobodu!

Ona je náš poklad ryzí,

Blanický rytíř v pochodu.