Citová inventura se zpěvem

Zrzka seděla uprostřed pokoje

seděla na ratanové židli

která jí šla docela k pleti

nechtěla mi už v ničem dělat radost

seděla a pročesávala si svými prsty

 zrzavé kaskády vlasů

a nevěděla

že je to nejkrásnější gesto

jakým žena obdarovává muže

Předváděla se svými známostmi

z „high society“

a znalostí jejich procovských hradů

ale netušila

že nejkrásnější pohled v Praze

je na omšelé náhrobky židovského hřbitova

z pánského záchodku muzea

stále snila o bělostných palubách plachetnic

a nic nevěděla

o nekonečném zvracení

v temných hradbách vln Černého moře

ráda se svlékala

a ukazovala svá ňadra

a nic nevěděla o cudném gestu

Raffaelovy  La Fornariny

„…vypadnu odsud“ řekla

a zabalila všechny své věci

a zabalila všechny mé věci

odnesla své marcipánově růžové

lascivně holé sošky

odnesla všechny mé obrazy

ke kterým jsem v noci vstával

jako k plačícímu dítěti

odnesla všechny své představy o štěstí…

V prázdném bytě je nádherná ozvěna

auta míjející má okna

kreslí na stropě na krajkovém pozadí

protáhlé kosočtverce

tančící v choreografii rychlosti

zkouším zpívat Dylanovu Just like a woman

a tiché mrazení prázdnoty

zpívá v kontrapunktu se mnou

…ozvěnou zpěv zkrásní

Soused buší do zdi

ale je trochu z rytmu

je půl třetí ráno…