Písmák Po dešti opět přijde sluníčko
Sčítám minuty i vteřiny
od tvého posledního pohledu
nemůžu uvěřit, že si nevzpomeneš,
ne vážně, to nesvedu.
Never more
Tolikrát jsem chtěla před sebou vidět plazící se smrt
Ale viděla, vždy viděla jen mě tam, kde měla stát ona
Klopýtám před ní a prosím, aby mě ušetřila nebo uštědřila ránu odplaty
Bojím se jí ale tolikrát u ní hledám úkryt, že si mě už MUSÍ pamatovat
???
Místo si udržet tady na tom světě chce kaŽdý
Místo, jedIné místečko Vždyť není snad navždy
Jen chvilku, chviličku pak zas půjdem dál
O dům, o měsTo, o zemi, o život…
zatím bez názvu
Miláčku, když ležím v objetí Tvého těla,
Miláčku, víš, že Ti patřím celá
Romea Julii už nezávidím,
když tvoji tvář vedle sebe vidím,
Láska
„Láska“, toť věčné téma básní,
„Láska“, toť pocit, který mysl jasní,
Láska , nekonečná kráska
Láska krásně nekonečná,
***
Předstíral jsi ke mně lásku.
Proč, že jsem tvá kamarádka.
Nasadil sis na tvář masku.
Dívám se zas do zrcátka: