Písmák Kosmologie
Jizva srážky, záměrná jak rozum, dí:
- jsem ranou, tedy poutem, mnou snoubíte se
samotářští blázni. -
Ale kosmické planiny tonoucí v povodni čísel,
Láska
Láska coby sklopené hledí Martovy přilbice vůči bezprecedentní vřavě. Láska coby zadrhnutý uzel Nervalově smyčce. Láska coby milenecké dostaveníčko neárijců v plynové komůrce. Dost.
Fragment
Z nečistě vzňatých trav střevličích houfů teče
měděné magma. Démon zpupně trůní,
výhní se zpíjeje. A spasmodické křeče
zděšených sfér, žíhaných čmoudem vůní.
nenasytná nepřítomnost
Nikdy, nikdy už zářící krev která není
darem slova, jež propadlo do stínu bez paměti
šílenou smrští vířící na dně černé studny očí
ztracených vyrvaných krvavě modrých kam vklouzne smrt.
Znesvěcení života
Za vydutého smíchu nebe,
když noc tak hryže
a hlava naruby klesá pod obzor,
čelist protažená vesmírnou tíhou,