Písmák Hlava sobě
Je pozdní noc, jen svíčka pomžouráváoči se klíží a chtějí spátručička hodin již dlouho na vrcholu máváje čas mysl svou snům odevzdat. Ze svíčky jen knot už zbyla plamínek rudý tma pohlcuje stále vícestíny dávno čas na zdech prodloužila je tu tma - dohořela svíce. Hlavu svou v polštář ukládáma oči víčky zavřenájak robinson sám si připadámjak pevnina od ostrova míle vzdálená. Sic hlava na polštář patříjak v noci tma,přesto i ona se ráda bratřía ráda s jinou usíná.
Onen svět
Jsem stár a nemocen,již nikdy z lože nevstanu,teď čeká mě jen svět onen,v který smrtí upadnu. Jaký je ten nový svět,je snad bez slunce a bez květin. . A nebo budou zde ptáci pět,nad loukou plnou kopretin.
Zpověď
Občas chodím pod tu lípu,kde život tvůj se změnil v stín,špičkou boty nedopalek típua v duši mé je těžký splín. Vzpomínky jak tajný denník,svědomí jak olovo,místo ní mám jenom pomníka na kmen ryji potvoro. Tu potvoru říkám v pláči,když tu stojím nad Tebou,na obloze slunce kráčí,sledujíc řeč prosebnou. Ať se vrátí roky zpátky,ať se vrátí o pár let,zase budem mezi vrátky,šeptati si krásných vět.
jiskry přání
Na obloze třpyt hvězd skví se,měsíc blízkým lesem bloudí,v kol ticho v sluchu dí se,impuls mysli vzhůru proudí. V strnulém stoji zakloněn,zrak pročesává mléčnou klenbu,klidem čeká obdařen,na svou padající hvězdu. Zářící jiskra oblohu protíná,vteřina, dvě. a opět zhasíná.