Písmák Vzpomínky
Přede mnou kreslí měsícmezi kmeny stromův prokřehlé mlze čísi nečitelný stín. Za kopcem slyším teskné vlčí vytí,mé stopy rudnouv chřupajícím sněhu kapkami rozšlápnutých jeřabin.
Jak jdu,vše se mi tiše vrací zpátky,jsem zase v pasti dávno odplynulých zim,a někdo do duše mi nehtem kreslí stíny,tak dlouhé jako stíny našich dávných vin….
Předjarní
V po(s)ledním slunci
zimního vlnobití
sbírám si tajně vločky naděje,
co stíny do náručí nezachytí,
Kdysi a včera
Když jsme se opíjeli spolu
Ve světě žebrákůpocitů neprotřelých
bolestí lásky a společným rytmem
svého snění
Čekání
Když vítr nacvičuje na varhany
ledové nokturno zítřejšího rána,
prosím tě mlčky: zahřej moji zkřehlou dlaň,
má malá lásko.
Sanitární den
Zasněžené lampy tiše žhnou a hledí
na zrezlou ocel otázek a balast odpovědí
na mlčenlivé lži tam v koutku pod svíčkou
na poškrábanou desku sohranou písničkou
Nemuzikální blues
Já nejsem asi vůbec muzikální. Nedržím rytmus ani krok. Nezní mi tóny,jak by znít mi asi měly,a když ti zkouším zahrát na cityprsty se v strunách zmítajíjak topící se akvabely. Metronom času netiká pro mne dnes útěšně,tiše si broukám kompromisní rock,když přehráváš mi svoje levity.
Předvánoční
Podzimu slzy včera vyplakané
změní se dneska vkřišťál bez ptaní.
Jak cinknou o sebe jen větrem dotýkané,
zní jak rolničky ze saní.
Dušičková
Škrábanci duše
sypu
popel na rty všech mých lásek
Vmixeru času
Maškarní
Úvodní valčík hvízdá vítr spolu smeluzínou
Mráz hraje na cimbál ostrými klepety.
Zima se líčí, hází stříbro pudru kolem sebe,
Pozvaní černí hosté sypou na zem z černých kapes bílé konfety.
Samota
Nehty jak porcelán samota lehce šimrá ve vlasech.
Jenom když vzpomeneš, tak zatne drápky vhrudi.
Před každým dotekem ti uhne, schová se,
A slzy slízne jenom vítr, který líbá tě a studí.
Sama
Za pergolou změsíčního listí
Za neprůstřelnou mlhou mlčení
Tluče křídly pták.
Vkleci bez mříží,
Podzim
Pták Ohnivák proletěl kolem lesní stráně.
Asi se otřel o listí a sežehl je svojím plamenem.
Zůstalo po něm trochu jisker vtrávě,
Jen vmechu zachytly se létem zmámeném.
Matematika duše
Nakonci světa,
Najít sama sebe.
Uhýbat jenom před duhou.
Svůj svět mít vkapse.