Písmák svědomí
noc
tak tichá
že slyšíš spadnout kámen ze srdce
když se rozední.
ve starém domě
ve starém domě
zkypřené vzpomínky
co není přibito
padá na mě.
milostná
na polštář hlavu položí
v tom nočním šeru
vyslechnu její pololži
všechny jí žeru.
vrah
vyšel jsem před dům a cejtil se mizerněostatně jako vždycky když někoho voddělámpo nebi pluly mraky a po řece loděa na lavičkách se objímala těla všech koček v okolísednul jsem do baru a vobjednal pivoseděla tam, v oblíbené černé barvě jako vždycky- šátek, brýle a nesmyslná čelenkajako můj životchtěl jsem ji obejmout a všechno jí říctale pak jsem si uvědomil, že už vlastně objímámě i vás a všechny podělaný lidi toho dnepřestal jsem se jí bát a to jí zaskočilopozval jsem jí na drink, pak na druhejpak ke mně- přijmularáno mě našla sousedka ve vaněmrtvýho. tak to chodí, když prohýříte noc sesmrtí.
vlastenecká
na velikosti nezáležíobludné množství vodya ostrovůjiní mrchožroutidalší promocevýlevka vyzradí tajemství:„Čechy krásné, Čechy mé“komedie začalaúsměv letí davemvůně tulipánů a perníkukrajina hojnostiklec zapomněníminule, unylepod oknempřejeli popelářičassezastaviluž včera.
turisté na Řípu, louže, socha
turisté na Řípuupřené pohledydo dálkypíšeme pohledyžereme horalkyloužezmrzlákloužesochažhnula z nížula.
kaleidoskop
ve slunečném odpoledni jsem pozoroval ptáky na východě skrz kaleidoskopohýbal jsem slunce jako by to byla duha na přánípřipomínalo to obrazy hudby po LSDtolik barev a tvarů a obrazců a přánípozoroval jsem stromy a ptáky v jejich korunáchcelý ten nádherný svět se vším všudyskrz barevná sklíčka kaleidoskopusklíčko sem, kousek střepu tamvysypal jsem to na zem a naposled se nad tím zamyslelvysypal jsem střípky na zem a našel jeden většístačil tak akorát na to, abych si s ním podřezal žíly.