Písmák Bezmoc
Srdce mé mě bolí a pohltil jej Stín.
Proč. Protože nemohu být s ní …
Tak ležím teď vposteli a jsem ztoho vprdeli.
Procházím si tvrdou bolestí,Ruce svírám do pěstí.
Touha
Jednou jsi se otočila,a já u Tebe zrovna stála.
Ve Tvých očích jsem se utopila,a přesně věděla co bude dál. Zvláštní Tyrkysový pohled Tvůja mé srdce u nohou Ti leží. Říkám si nesmíš, tak přece stůj,ale rozum zvládne srdce jen stěží.
Cesta
Já kráčím cestou klikatou, já život těžký poznávám. Jak touha bývá ohnivou,jak bolest hořce skrývám. Až naposledy vykvete,můj tulipán nadějí,tak z míry mě pak vyvede,a skryje se raději. Než aby sbohem mi pak dal,počkal na odpuštění.
Toužím
Toužím
Toužím políbit Tě znova,
toužím znova slyšet Tvá něžná slova.
Toužím dotýkat se Tvých rtů,
Co jsem ?
Co jsem.
Jsem motýl, co lítá nad strání,
jsem měsíc, co před Tebou se uklání.
Jsem slunce, co Tě ráno vítá,
Pláč ..
Pláču
Pláču. Protože miluji Tvé rty, ale ony už mě nelíbají.
Pláču. Protože plamínky Tvých očí se mi stále vyhýbají.
Miluji Tě..
M – jako moje náklonnost k tobě; I – jako intuice, že patříme k sobě; L – jako list lásky, co snášet se navždy bude k zemi; U – jako tvůj úsměv, důvod – proč neklidné mám snění; J – jako jarní louka, v níž ležíme, květy rozkvetlá; I – jako tvá inspirující tvář polibky posetá. T – toť touha, co cítím já k tobě; Ě – jako euforie štěstí, že jsme se našli ve správné době. To, lásko, a ještě víc, To vše bych ti chtěla říct. To vše mě napadá, Když Tě u sebe mám A při tom slunce zapadá.
Vzpomínám...
Vzpomínám na náš pohled,
byl tak dlouhý,
Neměli jsme nad sebou dohled,
zamilovali jsme se za okamžik pouhý.
Otázky...
PROČ. se věci dějí tak, jak se dějí. Nepochopitelně a nesmyslně. JAK.
Nic...
Nic není tak lehké jak se zdá, to říká mnoho lidí.
Nic neřekne Ti ten, kdo za své činy se stydí.
Nic neví ten, kdo nic se nenaučí.
Nic.
Slzy...
Po tvářích mi stékají slzy.
Slzy smutku, lásky a zklamání.
Jedna za druhou stéká po mé chladné líci.
Pálí jak ohněm rozpálené uhlí.