Písmák Dopis o životě
Za minutu dvanáct asi budeJe slyšet jak kostelník šlape po schodechDýme, mlho, pýcho, přelude. Vše nejspíš zatají Vám dechVšak jinak to nejspíš nepůjde…Píši Vám,A zcela od srdce napíši všeCo v duši mám
Píši VámA poslouchámCo papíru teď tužka píšeO čem v noci s temnotou si povídám
Snad…Ale chcete celou pravdu znát. Možná měla by jste přestat čístA roztrhat tento list
Čím jen začít mám. Myšlenky těžké jako trám.
je všude známá a kdo ji nezná
Uprostřed ulice sama stálaA kolem ticho a chladZ vlasů jí závoj jen tak vlálaZ úst pár nesmyslných datChtěla jsem té dívce pomociA úsměv přivoditVysvobodit ji z bezmociPřetrhnout tu smutnou nitPár kroků dál, divný to senV rukách trs růžíBledá tvář a bledý denNa kytici pár stužíNedá mi to mámeníA ještě o krok blížHoďte po mě kameníDejte přede mě mřížA kolem hlasy, volání"už stůj" divný to hlas"pomoz"smutné sténánístále ke mne ruce pnoutjak jen se rozhodnoutběží časjen pár kroků k cíli mámta žena ke mně vzhlédnedo rukou kytici dostávámv mých rukách bělá a zbledneuž chápu oč tu kráčízvon už mou hodinu značíupadám do spánkua černý závoj na mě padádo temných zámkůmá duše se vkrádáuž vím jak láká lidipomalu, ale jistěza každým se pídía tak jako klíštějen tak se nevzdáa bere každý možný hltje všude známá a kdo ji neznávždyť její jméno je smrt.