Písmák Pouto krve- část první
Studiem povinný
Rok 916, Emeraire, Zealot
Vměsících tygra bylo vždycky vedro kzalknutí. O to byla horší skutečnost, že byl Sander velice nervózní a nepříjemný pocit vyvolávající jeho stres, dosahoval nebeských výšin. Ne, že by byl nějaká citlivka, jen nechápal zjakého důvodu si sním vladařka přeje mluvit. A ta nejistota ho doslova sžírala, což byla i tvrdá zkouška pro jeho zvědavost.
Dopis padlého
Přejížděl šedivýma očima po listě staršího papíru a upřeně ho pozoroval. Ve vráskách na jeho obličeji se vytvářely hluboké stíny, takže vypadal spíše jako vyslanec pekel, než jako příslušník inkvizice. V prošedivělých vlasech, které mu stěží dosahovaly kramenům, se mu přízračně leskly plameny vesele poskakující vkrbu. Opatrně se ještě podíval krozbitému oknu staré chatrče, kterou nedávno objevili inkvizitorovi Pátrači, a rychle znovu sjel pohledem kdopisu, který vrozpadlém stavení zanechal nějaký muž.
Jak padlý anděl padl
Zima je, vítr skučí v polích,sníh padá a já jsem tu sám,kráčím já po pokrývkách bílých,jsem sám, jdu a nevím kam. Jsem sám a nikdo mě nechce,nebe mi jen ukázalo záda. Kašlu na něj. Prosit se nebudu přece.