Písmák Kopretiny
Mladá to duše, jež zřela svůj stín,
zahlédla smutek kopretin.
Proč vy, jež lásku světu dáváte,
tak nešťastně působíte.
Velké přání
Ententýky,
skrz knoflíky,
vidím malou zeď,
tak tam přece vleť.
Dítě
Představte si, že jdete městem a v tom nejzapadlejším rohu matně uvidíte malé dítě, které krmí hladového psa rohlíkem. Půl rohlíku sobě, půl jemu. Jdete dál za svými každodenními povinnostmi. Spěcháte, vždyť není času nazbyt.
Prohra
Svět padá a ty sním
Nevidíš, neslyšíš
Tma
Černý anděl roztáhl křídla
Nový svět
Neprocházel se, prostě jen tak šel… nevěděl kam. Na rohu ulice zahnul doleva. Špatná volba… Nepřemýšlel nad tím… Byla půlka zimy. Na hlavě měl čepici a ktomu triko skrátkým rukávem.
Můj sen
Znáte ty sny, že jo. Nemyslím ty obyčejné, o kterých ráno ani nevíte. Mám na mysli sny, které se vám zdají tak skutečné, že ráno nevíte, co je pravda a co ne. Jsou tak dokonalé.