Období

Dávný city.

Hvězdičko lámeš mi mé srdíčko. Každý den víc a víc, až mi zněj nezbude nic. Myslíš, že málo. Ale velice, kdybych se nehlídal slz by teklo tisíce.

Pocity

Možná jako každej hledám lásku,na světě krásu, mír vkaždým světovým pásmu. Možná moje přání je mou modlitbou akorát nevím ke kterýmu bohu, né vždycky vidím, kampokládám nohu vypovídám se mímu slohu jenom on já, důsledkem je výsledkem, kterej ti vezme nebo dá. Propadám svým snům, napadám narýsovanej systém opomění. Těch co zdánlivě svět nemění, ale řekni co se změní.

Pro tebe

Smutné vzpomínky a špatný pocit mám.
Mím přítelem je tma a já zůstal jsem v ní sám.
Poprvé jsem neviditelný,podruhé král.
Po třetí asi nic a to pokračuje dál.

Už dávno ne..

Každý máme životní strasti. Děláme chyby a jsme ztoho vpasti. Dělat chyby a mít ztoho potíže. Je to jako mít ve vězení mříže.