Písmák změna televizních programů
Všimla jsem si, že V POSLEDNÍ DOBĚ UMÍRAJÍ SAMÍ LIDÉ, CO NÁM ŽIVÝM MĚNÍ TELEVIZNÍ PROGRAM.
Kaluže pod korunami stromů
poslední říjnové slunce se pečlivě schovalo do podzimních nečasů
tedy až na pár zbloudilých paprsků
které ještě přidrzle vysvitly jen na pár minut v měsíci plném spadaného listí
už ani to slunce není tak pečlivé a spolehlivé
POMALU PŘICHÁZÍ
mlha je kolem nás
listí ze stromů padá
žloutne a zlátne mu hlas
ve větvoví
noc a den
přichází den
noc schovaná do polštáře
čeká na svou příležitost
kdy znova ukáže se v plné kráse černé tmě
ZÁKEŘNOST
kam se poděla její výřečnost podobná vodopádu
někam odplula spolu se všemi myšlenkami a vzpomínkami
jen ty nejstarší a nejurputnější si nacházejí cestu z bludného kruhu nevědomí
a i to už jen velmi sporadicky
VIOLONCELLO
jsou prázdniny i v divadle
a cello líně odpočívá
ve svém šedém futrále
pokradmu se na nás dívá
VEDRO
na ulici v lese v bytě
všude děsná výheň
tohle vedro zničující
nervozity líheň
KONČÍCÍ LÉTO
léto už na sebe pomalu obléká podzimní listí
strojí se do barev červených okrových a žlutých
uplyne krátký čas a zima nevlídná brzy už zjistí
že blíží se její vlády čas a s ním i pár měsíců krutých
TÁBOR
Mají svůj vlastní svět. Vše je v něm jasnější a přímočaré. Není v něm místo pro přetvářku a pokrytectví . Svůj vztek a hněv dávají na odiv hned.
ČTYŘIADVACET
Čtyřiadvacet.
Tolik let života trávíme spolu
jeden druhému po boku.
Někdy jdem nahoru někdy dolů,
Vlak a kluk
Kdosi písk'
stéblo sevřel do dlaně
Zahoukal vlak
i svou píšťalku dobře schoval do druhé
ješitnost
moudrosti je vždycky málo
hlouposti však zas až moc
pro ješitnost jak se zdálo
Nostalgické vzpomínání
Muzeum, Václavák. Spichy pod ,,vocasem" před třiceti lety stejně jako teď . Jen turistů zde tehdy bylo míň. Václavák brázdila tramvaj 22.
Vypůjčená chvíle
Bolest a utrpení téměř na každém kroku,
z mnoha jejich gest tak snadno čitelná.
Snaží se vypadat, jakože v pohodě.
Bojují.
Cukrárna
venkovská cukrárna na rohu náměstí
papírový ubrousek se slunečnicemi přede mnou na stole
snaží se mi zarýt do hlavy svými žlutočernými motivy
silná připomínka léta
Milí písmáci
Píši písmo k písmenům,
hledám slovo ke slovům,
skládám větu po větě,
víte kde mě najdete.
STÍN
Hledám svůj stín.
Překročit ho prý nelze.
Co na tom sejde.
Možná ani žádný nemám.
veršování
Sedím si tak u počítače, na písmáku, a jen tak do něj civím.
Vtom zaslechnu manžela, jak říká synovi, který ho něčím lehce otravoval:
,,Přestaň tady teď hulákat, nebo Ti mamina ZVERŠUJE ZÁDA".
slušnost
Slušnost .
Co s ní.
Najít pár posledních semínek,
která ještě nikdo nezadupal do země,
beznaděj a naděje
Smutek a osamění,
tak častý jev dnešní doby.
V mé duši ani pro jedno místo není.
Je kolem hodně zášti, závisti a zloby.