Písmák Sentimentální
když vám ticho šeptá.
je to, jako když vám jarní vánek nakopává prdel
Jako všechny
umřela jsem až včera
je mi jedno, co jsi všechno chtěl
nejde spravit, co se nerozbilo
ani vyslovit, co nikdo nevymyslel
Ostrá
Mám ráda, když se se mnou život nemazlí,
stejně, jak když mě držíš pod krkem.
Odpor kladu, jen abys ještě trochu přitlačil,
líbáš mě, protože sám potřebuješ políbení,
ze čtvrtka pátek
Volně téct,
mít rád si nepřitěžovat…
okrájenou krásou vnekomplikovaném půvabu…¨
Cesta příliš přílišná.
Prior i Ty
Důležitost si neoblékám,
vyhodila jsem ji ze šatníku,
sama sobě špatně poradila,
teď se válí venku na chodníku.
září m
sedím si na patách
a nemám strach
nehodlám nikam běžet, před vámi unikat
jste jen slabí a potřebujete viníka
Už se jí nezeptáš...
Žádná duše není od sazí.
umím taky, konstatovat suše,
nic už jí neschází.
mechem kluzkým zelená se kamení,
...tiše jít
Umíněná, jako hřebík v Tvojí botě,
jsou ta rána jiná,
o samotě.
Žádná odpověď.
Když...
Když Slunce svítí. má pálit, oslňovat,
když proud vody strhne Tě. má chladit, podmaňovat,
když ruka obnažená dotýká se. má hladit, ne se dožadovat,
když myšlenka zrodí se.
Je ŇECO víc!
Kolik peněz bude stát, aby po těle za horka mrazilo.
Kolik času Ti mám ještě dát, aby to stačilo.
facka, která se mine účinkem
záměr, který zůstává nepochopen,
ztracená mezi slovy a činy
Všechna slova mi připadají tak žalostně prázdná.
tak nerovnocenná tomu, co představují.
A zároveň tak zřetelně hmatatelná, že se nehodí k tomu,
aby vyjadřovala nic z toho, co se smí nanejvýš šeptat, ale musí, musí se cítit.