Písmák Poslední květina
Jenom tak,
beze slov,mlčky se procházet.
Za ruce spolu jítkrajinou polední.
Se mnou stín obláčkupo zemi doběhne,než projdempěšinou v lukách.
Zvonky
k písničce zvonkůrosu Ti schovámdo modrých kalichůať hrají Ti do smíchuaž přivoníšteď v náručí je chováma v dlani plné stonkůkdyž zazvoní Ti v tichumyšlenku dohoníš
Orchidej
v bloudění skleníkových krássněhurka má podobiznuve stínu uplakaných řasvyčkává Tvoje políbenív okvětí se lístek třása nabízel Ti svoji bliznuaby snad usnul snázv pyšném roztouženía na sklo kreslil mrázobrazy tajných snůkteré se v každém z násve snění znění
Lilie
květe sněhobílýmá láskaněhou Tě přikryjejá hladil Tě jen chvília lístečky mi v dlani zbylynež oči vpily je
Fialky
na koberci loukyrozesypal vánekmodravé korálkynezačaté toulkyrozepsaných stránekhozené do dálky