Písmák Je? Či není?
Od rána do setmění
slýchala srdceznění.
Cítila - nepromění
to, co vlastně není.
Restaurant Les Moules
Tři schody. Prkenná podlaha. Luxusní světla. Ubrusy barvy slonoviny.
stalo se..?
Nachvíli zhasla Polárkaa rozjel se Velký vůz,když jsem se mohla dotknout konečně Tvých úst.
Pohladit čelo,čichnout si k rukám,a srdce se chvělo.
Poslouchám,jak vnímáš můj svět,jak slyšíš můj zrychlený dech.
Co mi teď je po lidech.
Vlk I.
Byla zima. Ač ne tuhá, trvala velice dlouho. Snad déle, než mají zimy voblibě. Večery jsem netrávila sama, společnost mi dělaly měkké stíny mihotající se svíčky a studené vločky, které volně klouzaly po okenním skle, až se setkaly se svými předchůdkyněmi.
Vlk II.
Kladla jsem nohu před nohu, jako omámená jsem stoupala dál. Co to bylo. Jenom sen. Tělo hrozilo výbuchem.
Muchachito reggae
Stěrače stírají. Do rytmu reggae, do kapek deště. Do dlaní svírajímoje srdce, tu hmotu masa na podestě.
Voní a vzlyká ten čas,v němž ty vedeš.
Výkřik
Slza stekla.
Za ní druhá, hledajíc svého druha
vlévá se do mokré stopy.
Po skráních kroutí se stopičky soli.
Potvora
Byla to holka od koní,co jí seno nevoní.
Hrála si se mnou, lála mi,prstama měřila dálavy.
Nořila v měsíční nociprázdné dny bez pomoci.
Plivala po blízkých slupky od kaštanůplné zhnisalých slov.
Vzpomínky
Že pár slov tu padne,a ty nevíš, kam se poděla. Jak za uchem sedmikráska,co pomalu jí vadne,tak usychala naše láska. Ne, budoucnost neměla.
"Že zemřela.
Ticho
Ticho po pěšině.
Po pěšákovi,
co si vyšlapal cestičku mým životem.
Ticho po lásce,
Ozvěna
Vyřknutá slova znějí
Sozvěnou dutého chvění…
To cit se nemá o co zastavit.
Jen prázdno a tma,
Krásný večer
Krásný večer
posíláš po vlnách
jako vlaštovku vzduchem.
Letí.
Svítání
Schovám si do dlaní
včerejší svítání,
do ticha volání
líbezná slova.
Semínko
Z květu ho vítr sebral. Z květu vyčerpaného a slabého. Z květu, který splnil svůj úkol.
Z květu ho vítr sebral a nesl ho na křídlech a jemně s ním pohupoval, sem a tam, jak v kolíbce, jak na vlnkách na moři.
Rande se životem
Jmenuji se Kateřina. Ne teta Kateřina, jak mě všichni mí známí nazývají. Je mi dvacet osm let, nemám auto a ani vlastní dům. Zato vlastním krásné kolečkové brusle značky Rollerblade a ktomu jedno paré nájemní smlouvy hnízdečka, ve kterém přebývám.
Chtíč
Do šuplíčku tě zavřít,zamknout a schovat pod postel.
A pak, když ticho se rozhostí,sáhnout pod postel a vytáhnout tebe. Tak blízko, blizoučko,dva kousky skládanky,chvilinku rytmem večerní selanky,duše se chvějí, šeptám si (lásko. ).
Hodí, nehodí?
Takových nevhodností znám stovky.
Mě ale nezajímají.
Chci žít. Tady,tam,teď.
Byl's
Byl'spro mě nový svět,nové znamení,nové tvoření větleč smysl se nemění.
Byl's pro mě poznání rozkoše -- ne příliš brzy - desítky papírů hozených do koše,prolité slzy.
Byl's můj polibek do vlasů,vůně košile,noření rukou do klasůžita, touha po síle.
Moje otevřené dveře,pár pohledů venna svět v jiné sféřekam sám jsi nevpuštěn.
Kapání
Skapu.
kap kap kap kap kap kap
a ty se schováš pod okap.
Budeš se procházet podél zdi,stulený k omítce
Muchachito Reggae
Stěrače stírají. Do rytmu reggae, do kapek deště. Do dlaní svírajímoje srdce, tu hmotu masa na podestě.
Voní a vzlyká ten čas,v němž ty vedeš.
Nemám?
Ne, já nemám v hlavě tebe. Nemyslím na tvůj časstrávený někdes někým. sám. S někým.
Bodový systém
Pod pokutou trestných bodůprý mám využít vlastních svodů.
jenže jak.
Bok pevný nemám,rty tenké jako čárka neumím špulit na beránka.
Naklonit se lehce dopředu,rukou zajet do rozkroku.
Prohrávám
Ať udělám cokoliv, prohraju.
Zapomenu-li na tebe,Budu se otáčet za sebe.
Uteču tvému stínu. Oddám se tomu splínu.
Jsi
Jsipro mě nový svět,nové znamení,nové tvoření větleč smysl se nemění.
Jsi pro mě poznání rozkoše -- ne příliš brzy - desítky papírů hozených do koše,prolité slzy.
Jsimůj polibek do vlasů,vůně košile,noření rukou do klasůžita, touha po síle.
Moje otevřené dveře,pár pohledů venna svět v jiné sféřekam sám jsi nevpuštěn.
Co už vím?
Co už vím.
Že třešně se rychle kazí,
že milován ten, kdo schází,
že lidé jsou všude stejní -
Ticho vody
Seděla jsem na okraji vany,
nohu přes nohu.
Oči zkoumaly úžasně pravidelné kapky vody,
které se promenovaly úžinkou, a.
Rigor mortis
Ráno se probudíša myšlenky začnou poletovat. Nemají směr. Jak bludičky - ty nechytíš. Krouží a nevědí, kde se uchytit.
Celou noc
Hlasem slavičím svou lásku vykřičím.
Schová se v jehličí - - třeba zas vyklíčí.
Je to tím, a ty víš čím.
Zakřičím stromovím:
Sinusová fantazie srdce
Hopla, stopa. V duši co bručí, někdo tu skučí.
Zkalila stoka bez mrknutí oka jezero lásky - hra na ocásky.
Kouzla sklouzla.
Litera scripta manet
Špinavá, jak celý den na ni plivali.
Lehne si.
Z očí ji kanou slzy,
že nedokáže zlepšit svět.
Na zbytečnou
Koho víc bolí jizva v srdci, kterou vichřice tu nechala. Čí oči jsou slepější a pálí od bílého svitu hvězd.
Kdo méně lidem je tu ku pomoci, komu se Láska vysmála. Kdo kráčí městem a u domů všech přátel stojí:"NEPARKOVAT, VJEZD.
Dopis
Milý…
…milá. Milovaný… milovaná. Jediný… celý světe. Tobě… všem zamilovaným.
Štěnice
Spadl mi šuplík na ruku,vlasy se zježily po zvuku - - pádu.
Ráno na Bílý pátek -- před návštěvou doktora -Ta rána vzbudila v neuronech zmatekaž zavřela se levá srdeční komora.
Svaly se stahují bolestí,mačkají ruku do pěsti - - malé.
Sestřička vedle spí,musím být velmi tiše.
já a ty - ty a já
Ztrácím tě, a nevím,zda víš, že se ztrácíš.
Kreslím tě, a chci,abys chtěl žít nezkresleně.
Bojím se, a přeji si,protože si přeješ nebát se.
Stírám tě, a chápu,že nechápeš mé citové stírání.
nezadáno
Konec, spadla opona . anopo aldaps, cenoK Někdo křičí ze dvoraarovd ez íčiřk odkěNa vzývá minulost- -tsolunim ávýzv a-nebo snad budoucnost. . tsoncuodub dans oben-Jiný čas.
Maruška
Kus domova, té naší Země,zelené, svěží jarními polibky. Plno vzpomínek vrací se ke mně,a splétají se pomalu do nitky.
Na zádech ležící,tisknouc se k trávě,podzimní listí ve stéblech šustícízasáhnesrdce a to tak hravě.
Vůně hlíny, sasanek, slunce,ozdobný drahokam na korunce,hudba Svitávkycinká pod stromyokolo nikdo, a nikde my.
Zbytečný člověk
Končí. Kdepak, začíná.
Zbytečný člověk- Puškinův Oněgin. Není sám- řítím se k němu do hlubin.
Už vím
Už o Tobě vím příliš mnoho, než abych Tě mohla nechat odejítz mého života.
nedýt
V pondělí- hlavu máš v nebesích od poslední věty: Mámtěrád. (a prej moc. )
Úterý trávíš sněním nad polibky, hrou těl a duší, ptám se, proč. (pro nemoc.
co mi na to povíš?
Jak mám vědět.
Jen tušit- nebo si být jistá. Nechat srdce bušit- jen tak sedět a čekat, co mi život chystá.
Mám líbat- nebo potřást pravicí.
Změní-li se? Změní..
Holčička na bobku sedí,
okolo věci se mění.
Sluníčko vůně zázvoru,
večer se přehouplo za horu.
kliky
Nejzapeklitější pikle pilně kují kapely s plytkými klipy oklapajících spiknutích lstivých lapků.
Sladká utopie
Ve svitu malých oblázků
já hloupá čekám na Lásku.
Na Lásku co vášní plane,
až poznám nikdy nepoznané.
Beznaděj
Jak prdelky pomerančů
odšťavovač
drtí mé ušlechtilé já.
To krásné, čisté, dětské,
S(os)nová
Na křídlech ptáků,
jak černý pasažér
odlétám pryč
do nebeských sfér.
čekání
Jak zoufalé je čekání
až se ztelefonu ozve na jednu jedinou sekundu 440 Hz.
Jak takový zlomek života dokáže vyvolat
hlasité bušení-
člověčenství
S lidmimluvme a jednejme tak, aby nás v následujících časech žádné slovo- byť krátké- a žádný čin- byť malý- nemrzel,
a my jich nemuseli litovat. Jen tak nejsme tvory. Jen tak se stáváme lidmi.
Jakub
J Když jsi trhal nezralá jablka za vesnicí, připadal jsi mi jako blázen, jako potrhlý janek.
Tento pocit se ve mně ještě víc prohluboval dík Tvému jednání- těžko ho nějak definovat. Ve vlaku pak ze mě Tvé pohledy a úsměvy dělaly červenou jahodu. Slušně jsi mě vykolejil.
Sluníčko
Sluníčko- Daniela Součková
Sluníčko šlo spát daleko za horu,
a jak rychle běželo, ztratilo bačkoru.
Běželo naboso, rychle už spát,
Smutek
Smutek
Ráno se jí nechce vstávat. Proč bych měla jít někam, kde mě nikdo nechce, a kde se stejně nudím. Můžu ležet doma, a nikoho neotravovat. Ale já musim.
bim bam
Bim bam, zvoní si poezie,
ve vzduchu vznáší se snění.
Když své křehké tělo si kryje
myslí, že krásná je, ale není.
únorová romance
Všude je břečka. Pár dní padal sníh, ale teď začalo pršet. l Díky mrazu pak ta kejda zmrzne, a lidi se městem ne projdou, ale prokloužou. Blíží se se 14.
Petr
P. Počátek všeho. Štěstí i neštěstí, lásky i žalu, smíchu i pláče.
Je to porozumění, které pro mě máš.
Dáma hudba
Dáma Hudba
Hudba je dáma, kráčející všemi životy.
Hudba je dáma, tak krásná a mocná.
Hudba je dáma, milující všechny, kdož ji milují.
Krásná
Sama krása
Přiběhla do školy, zářící jak sluníčko, rozesmátá a krásná. Všichni si všimli, že je jiná. taková. hezčí.
Zůstat člověkem
ZŮSTAT ČLOVĚKEM
Kdy člověk zůstane člověkem. Například tehdy, kdy se vrozhodujícím okamžiku nezachová jako živočišný druh, nýbrž jako vysoce myslící tvor, který dokáže ovládat své city a pocity. Myslím si že ano. Nebo tehdy, kdy nemyslí jen na sebe a na to, jak co nejrychleji zbohatnout, ale na to, jak někomu pomoct, někoho obohatit.