@lawenderr: Diky za upozorneni. Jo, tak to mi nejak uteklo s tema vazanejma versema. Nedoslo mi, ze vazane jsou rymovane.

Skoda, ze toho neni vice. Smrncnute Hrabalem a preci je to osobite. Vtipne prupovidky (To je dobře, že jsi Luboš a ne Honza, Jirko.). Proc z tehle crty nevytvorite opravdovou povidku s hlavou a patou? Samotny namet siciho stroje jako vozidla nabizi tolik moznosti. A kdyz uz jsem se oprel o Hrabala - jeho pabeni take na prvni pohled vypada jako chaoticke meandrovani, ale to je jen klam, protoze Hrabal je porad u kormidla a vi, kam jede. Kdybyste tomu dal vice i Vy, byly by z toho opravdu zajimave kusy.

Textu nejvice ublizuje emocionalni nezucastnenost. Pusobi nadmiru popisne, plose. Jako kdyby cestu nekdo pozoroval jako autor povsechneho cestovniho pruvodce. Formatem text rozhodne nema strukturu povidky. Chybi syzet, postavy. Vlastne vubec nerozumim autotovu zameru. Nic lepsiho k tomu napsat nedokazu. Bohuzel.

Je nesnadne vytvorit neco noveho v Prometheovskem mytu. Tady me zaujala prvni cast textu, ktera nabizi mnoho moznosti interpretace. Ale ten potencial nebyl vyuzity, ba byl mozna promrhany casti druhou, kde autor upresnil, cim vlastne pribeh je a kdo jsou jeho hrdinove. Jako kdyby alegorie druhe casti, jeji jakasi prilis primocara mravokarnost, srazila kridla vsem moznostem z introspektivni casti prvni. Tato mravokarnost je take rusiva, protoze je prilis okata.

A stejne nesnadne je vychazet z dalsiho pradavneho mytu, z judeo-krestanskeho mytu stvoreni. V literature se to dari, kdyz se budto striktne drzi pribehu Adama a Evy nebo naopak, kdyz se jim jenom inspiruje jako Philip K. Dick v "Sni androidi o elektrickych oveckach?" Tomuto textu by take pomohlo, kdyby byl vice explicitni ve svem zasazeni do realii. Ale mozna ze neni proto, aby si udrzel alegorickou podobu. At se Vam dari.

Napsane to neni spatne, ale neni to povidka. Spise jedna rodinna prihoda, anekdota. Doporucil bych jinou kategorii. Nektere pasaze jsou vyznamove zavadejici, jako napriklad ta o pareni v dunach. Jako ctenar nerozumim tomu, zda me autor zamerne mate odkazy na lidskou souloz vs. pareni psu. Pusobi to na me ani ne tak usmevne jako zmatecne. Textu chybi pointa.

Spise crta nezli povidka. Ale napsana je poutave, navzdory nedostatku novosti. Ray Bradbury napsal povidku na podobne tema o poslednim muzi na Marzu. Nejsilnejsi devizou textu je intenzivni vztah mezi otcem a dcerou. Skoda, ze ten neni zaramovany nejakym obsirnejsim pribehem, ktery by umoynil pochopit, proc jsou oni dva posledni lide na Zemi. Rusilo me pouze deklamovani male dcery, ktere by asi dite takhle nereklo: napriklad v pasazi o staveni pisecnych hradu a labutich: privlastky jako "uchvatne" ve slovniku deti tezko hledat. Za me tip.

Textu by prospelo procisteni. Mnoho pasazi je zbytecne zdlouhavych, popisuji veci, ktere si ctenar umi domyslet. Prima rec nepusobi verohodne. Ani ne tak moznym nadbytkem vulgarit, nybrz premrstenou vyraznosti reakci postav na dane situace. Tenhle muj dojem je ale mozna dany tim, ze se nestykam s lidmi, kteri by tak reagovali.

Textu by take pritahl ctenare, kdyby mu prozradil drive, ze jde v pribehu o neco zasadnejsiho, nez jen o zapas prazskych kancelarskych krys o povyseni. To je prilis banalni namet. Doporucoval bych proto avizovat tema neplodnosti resp. rakoviny hned v prvnim odstavci.

Prijde mi take, ze text je stylove nevyvazeny. Skoro jako by byl psan s dlouhymi prodlevami. Zatimco zacatek je tezkopadny, ke konci je styl psani stridmejsi a plynulejsi. Doporucil bych prizpusobit prvni dve kapitoly stylu tech poslednich. At se Vam dari.

@Zdenda: dekuji za navstevu a komentar.

@Gora & agata5: "Kritiky" pod povidkou se odchylily od povidky same. Take mojim zavinenim. Tema nekontrolovane imigrace je kazdopadne polarizujici a zneklidnujici. Merkel ted debatuje, zda pozdrzet sdruzovani rodin anzylantu. Pokud ji Socialiste tohle pozdrzeni prinuti zrusit, do Nemecka letos muze prijit dalsich nekolik milionu lidi. Nez Merkel odvolala ministra financi Schaubeho, ten odhadoval, ze penize vydavane na imigranty a jejich rodiny, kteri prisli jen od roku 2015, se mohou vysplhat az na 50 miliar Euro rocne. Coz je vice nez statni rozpocet cele CR! A ano, az se z techto imigrantu stanou nemecti obcane a do politiky zacnou vstupovat subjekty zalozene na islamskem pravu, Nemecko se promeni k nepoznani. A nejspise se to stane behem jedne generace. Znovu doporucuji knihu od Douglase Murray "Strange death of Europe" (Podivna smrt Evropy).

@Lerak12: Nejde o narust kriminality primou umerou s narustem populace, ale o narust kriminality v demografickych podskupinach. Kvuli nekontrolovanepoliticke korektnosti sice nemecka policie ani nemuze evidovat preciny a zlociny podle narodnosti, ale muze alespon podle stausu, tj. je-li pachatel obcan, rezident, azylant apod. A podle poslednich statistik z roku 2017 vyplyva, ze napriklad v soumesti v udoli Ryna, kde azylanti tvori mene nez 7-9% populace, se podileji na vice nez 40% kriminality. Tedy neumerne vice.

Druhym tematem je omezovani obcanskych svobod v Nemecku pod vlajkou hypertrofovane politicke korektnosti. Tady neni svoboda slova, jakou ji znam ze Statu. Ale nejde jenom o omezovani vyjadrovani vyplyvajici ze zakona, ale predevsim o statem vytvarene potlacovani nazoru, ktere nejsou v linii s vladou. Jedna lonska studie z Lipske univerzity ukazala, ze za cely rok 2016 v Nemecku nevysel byt jen jediny clanek nebo reportaz kriticky k neregulovane imigraci. Vsichni se svorne zaradili za vladu a papouskovali.

Proto povazuji za dulezite, aby ve spolecnosti existoval fakticky a racionalni diskurz o rizicich imigrace. Tady se o to snazim otevrenou debatou s nemeckymi znamymi a prateli. A na pismaku jsem prihodil tuhle povidku. Bez rozume vedene otevrene debaty vzdy vyhraji extremy, coz spolecnost nakonec poskozuje.

@Gora: Spolek SPD struzuje neinteligentni a nekvalifikovane osoby. Je spise ad hoc uskupenim diletantu, kteri se dostali do vysoke politiky na vlne anti-imigracniho a anti-EU populismu. Ekonomicka imigrace tedy neni nebezpecna sama o sobe, nybrz i prave vyvolanim politicke protireakce, ktera k moci vynasi nekvalifikovane kryto-rasisty misto toho, aby prinasela racionalni debatu o rizicich imigrace.

Spise nezli povidka je to anekdota, protoze textu chybi struktura nebo vyvoj. Ale napsana je svizne. Jenom bych se vyvaroval klise obratu typu "neskutecne kouzlo zivota". Takove fraze Vas text spise podrazi.

@agata5 & @atkij: diky za navstevu.

@Stargazer: Zatimco je tema ekonomicke imigrace v Cechach spise nastrojem populisticke politky nezli realnym tematem, v Nemecku je tomu naopak. Jako nemecky rezident ekonomickou imgraci do Nemecka studuji z ruznych zdroju a mohl bych o ni napsat cele state.

Po vystrizliveni z opakovane vlny willkommenkultur v roce 2017 konecne vlada uvolnuje nezatizene statistiky, z nichz je zrejme, ze v roce 2015-16 selhala. Nejde jenom o narust (prevazne majetkove) kriminality, s cimz jsem se setkal treba v Garmisch-Partenkirchen. Dvakrat jsem byl za ctyri roky fyzicky napaden arabsky vyhlizejicimi jedinci - jednou v centru Mnichova, jednou v Dusseldorfu. Ale jde predevsim o zatizeni nemecke spolecnosti kulturou neintegrujicich se cizincu s naprosto odlisnymi zvyky a hodnotami. A o zatizeni danovych poplatniku obrovskymi sumami, ktere misto na nemecke duchodce putuji na imigranty. A to ani nehlede na selhani systemu, v nemz jsou znamy stovky pripadu mnohocetnych identit jednotlivych imigrantu nebo demograficky evidentne neblizkovychodnich jedincu, kterym bylo bez jakychkoliv dokumentu uvereno, ze jsou ze Syrie a byl jim udelen azyl.

Jako vysoce kvalifikovany a vzdelany profesional odvadim do nemeckeho statniho rozpoctu kolem 45% sveho prijmu. Pokud prichozi ekonomicti imigranti budou take ve velkem pracovat a podilet se na odvadeni dani misto vycerpavani rozpoctu, pokud budou ctit zakony a pravo Nemecka, budu rad. Zatim ale drtiva vetsina z toho 1.5 milionu, co prislo behem poslednich 2 let nepracuje a jeste dlouho pracovat nebude.

Pro me je tedy, narozdil od vetsiny lidi zijicich v CR, tema imigrace do Nemecka bezprostredne a kazdodenne zazivane a palcive. Tim spise, kdyz se jako otec dvou deti doctu o otresnych pripadech jako bylo znasilneni a vrazda Marie Ladenburger.

Nejcennejsi je na tomto textu soucasnost a vystiznost. Text poukazuje na evidentni aniz by byl mravokarny. Pusobi na me skoro jako scenar k nejakemu skeci na Saturday Night Live. Jen se misty prilis snazi o vtipnost. Ale i tak me bavil. Tip.

Tahle povidka je crtou. Velentynsky namet ve me vyvolaval obavy z banality. Ale autor je vyvratil svym zpusobem vypraveni. Ten je osobity. Hlavne stridmosti jazyka. Posledni cast textu je nejsilnejsi. Oslovil me kondenzovany popis "muze se spatne zapnutym knoflikem". Tim je receno vse.

Koncept stinu jako jineho rozmeru cloveka je stejne stary jako zapadni civilizace. Jeho pouziti v tomhle textu neni nove, ale ani spatne. Mozna by ale prospel jiny, rekneme kafkovsky zpusob vypraveni. Tedy zobrazeni absurdniho jako kazdodenniho. Tim by stin ziskal uveritelnelnejsi podobu. Takhle pusobi oslovovani stinu jako pouha literarni technika.

V tomto textu jsem nedokazal rozpoznat, zda je jeho banalita zamerna anebo bezdecna. Zamerna banalita na zpusob Felliniho La Dolce Vita vede k zamysleni. Je zdejsi banalita textu odrazem banality vypravece, tedy hlavni postavy. Pokud ne, bezdecna banalita je tezkopadna. Take nerozumim referencim na velke italske autory a tim spise ne na Jmeno ruze. Jaky vztah ma symbolisticky roman od Eca k tomuto textu?

@Lerak12: Díky za postřeh a návštěvu.

@upupa: Díky za kritiku. Srdečně doufám, že povídka nebude smazaná. Jejím záměrem není vyvolávat nenávist, ale debatu. Její smazání by mě, popravdě, vyděsilo, protože by naznačovalo omezení svobody slova podobné tomu, jaké bohužel teď zažíváme tady v Něměcku...

@Gora: děkuji za vyhledání pravopisných chyb. Opravil jsem je. Ano, bohužel se tento příběh opírá o jeden skutečný, který tady otřásl společností a byl medializovaný především proto, že znásilněnou a zavražděnou dívkou byla dcera vysoce postaveného bruselského úředníka. Odtud také původ názvu povídky. V něm se jak omlouvám právě oné zavražděné, Marii Ladenburger, že jsem použil její příběh. A také tím vyjadřuji lítost nad jejím životem.

Do Německa jsme se přestěhovali s rodinou ze Států před pěti lety. Co se v naší nové domovině odehrává od roku 2015 v souvislosti s imigrací je nejen děsivé, ale postrádá jakýkoliv smysl, jakoukoliv logiku. Mohl bych zde popsat desítky příběhů, které by vypadaly smyšleně, ale nejsou. Myslím, že lidé v ČR se obávají imigrantů, aniž ve skutečnosti vědí, co představují. Zatímco moje zkušenost je bezprostřední, ať už tady v Bavorsku nebo třeba v Düsseldorfu, kam se vydávám pracovně. Ale abych to neprodlužoval. Na téma imigrace doporuručuji knihu od Douglas Murray "The strange death of Europe."

Za prve nerozumim spojeni prologu z knihy Danielovy s pribehem. Pribeh je natolik povsechny, ze by k nemu mohla byt pouzita temer jakakoliv biblicka pasaz. Nadhozeni velkoryseho moralniho nactrtu tady navic podtrhava nasledne selhani povidky tomuto nactru obstat. Pokud autor uvadi text nejakym citatem, mel by jej nalezite reflektovat v textu. Jinak mlati prazdnou slamu.

Podobne jako StvN a Janina take nekvituji deklamacni, prilis afektovany styl vyjadrovani. Podobna prima rec by byla krecovita i na divadelnich prknech, byt ze hry napsane v devatenactem stoleti. Valecnemu pribehu by mnohem lepe slusela vetsi prirozenost.

Dojem povsechnosti a povrchnosti navic podtrhuje nezaramovani pribehu do ukotvujicich realii. Misto toho aby tato nezakotvenost pribehu dodala na aplikovatelnosti na jakokoliv realie - a timto ho povysila - jej spise potapi jako fabuli, kterou autor opravdu nezazil, ale jen zkonstruoval.

Doporucoval bych se odprostit od neprirozene mluvy a obecne zacit od temat, ktera jsou osobne prozita. Kdyz byl Hemingway v Parizi v kruhu Gertrudy Steinove, psal o Pohyblivem svatku. Aby mohl dobre psat o valce v Komu zvoni hrana, zucastnil se spanelske obcanske valky. Piste o tom, co znate z prvni ruky. Je to nejlepsi startovni cara.

@StvN: Diky za navstevu. Zajimavy postreh o zacatku textu. Zamyslim se nad tim.

@Marking Machine: Jsem poteseny, ze jsi poteseny ;-)

Jednorozmerne, linearni miniature chybi struktura i vyvoj povidky. Nechybi ji ale autenticke vykresleni atmosfery a konec, ktery muze byt nejednoznacne interpretovan.

Nekdy vysvetlujici autorsky prolog nasledujicimu textu pomuze. Tady kazdopadne odhalil, ze text je text je vysledkem jednoho autorskeho vychrleni a nikoliv poctive prace. Coz se pri cteni jenom potvrdilo.

Postava vyprave se projevuje prilis literarne ve smyslu neprirozeneho vyjadrovani. Uvazovani teto postavy se sice vrsi jedna na druhou, ale neposkytuji ctenari perspektivu vyvoje. Vnitrni pohnuti a premitani vypravece tak pusobi mimoradne neusporadane, bezucelne - v teto neusporadanosti neni zamer.

Psat bez rozmyslu je take mozne, jestlize autor takou polohu zvlada. Umet presvedcive pabit - at uz v jakemkoliv stylu - ovsem vyzaduje budto talent nebo zkusenosti. Autorovi bych doporucil vice se zamyslet nad tim, co chce sdelit, anebo psat a psat a prepisovat a nakonec se ke koherentnimu vysledku treba dopise...

Komentare pod dily (autorovi reka se omlouvam - text jsem nedokazal docist a tudiz nehodnotil).

2 body Trnkobrani autora vigan

1 bod Naposmrti autora Herr_Jaroslav

Lahodny, libezny jazyk. Cetlo se to velice prijemne. Celkovou bervitost jazyka podtrhuje prima rec - navzdory sve poetice a kosatosti je nejen uveritelna, ale prinasi i neafektovany, bezprostredni vtip. Treba "Jeden syn má pilu, o kterou se nestará, lebeda mu obrůstá kolem rezavých strojů venku a druhý zase šmelí kdoví jaké hampejzy".

Nejvice me na tomhle textu mrzi, ze tak osobity jazyk neslouzi pribehu, nybrz povetsinou sam sobe. Jako kdyby se autorka tolik naprela ke stylu vyjadrovani, k vykresleni atmosfery a postav, az ji nezbylo dostatek sily na syzet, na pribeh. Coz je skoda, protoze kdyby text nebyl jaksi prvoplanovity, mohl by z neho ve spojeni s jedinecnym jazykem vzniknout monumentalni povidka.

Navzdory teto nerovnovaze mezi kvalitou stylu a melkosti pribehu me prekvapuje, ze povidce neni venovana vetsi pozornost, resp. oceneni v ramci Pismaka. Pro me je to stale jedna z nejlepsich povidek v PM za brezen.

Ocenuji autorovu invenci a peclivost, s niz vystavil svou (pseudo)historickou fabulaci. Ale nepresvedcil me zpusob, jimz byla podana.

Text me odradil svouji vysokou hustotou. Prvni cast je sviznejsi, ackoliv i tak neplyne zcela prirozene. Take pobavi konotaci vztahu dvou archeologu ve stylu Indiana Jones vs Belloq. Marne jsem se ale prodiral druhou casti.

Povidce by prospelo jaksi prirozenejsi psani, oprostene od historizujiciho, takrka monografickeho jazyka - ten zastira pribeh a podtrhuje fakta jemu navzdory, cimz z beletrie cini neprilis ctenarsky atraktivni a ctivou literaturu (pseudo)faktu. Jako autor mejte na pameti ctenare a pribeh - misto vrseni historickych moznosti si hrajte s jazykem. At se Vam dari.

Solidni povidka. Text je navrzeny a napsany se zamerem, s kontrolou nad stavbou pribehu. Chybi mu jista svezest, prekvapujici momenty nebo oslnujici pointa, ale drzi se poctive sveho a proto nezklame.

Devizou povidky je obycejnost, vecnost, s niz vypravec vnima svoji mimoradnou subjektivni promenu. Tahle poloha prinasi jednak jemny, o to cennejsi, nevtiravy humor. A jednak celkem hluboke pouceni, ze smrti odchazi predevsim ego.

Skoda jen, ze se text nekdy prehoupne do moralizujici resp. mentorovaci polohy v podobe postavy profesora. Jeho jednostranne vysvetlovani pravidel je prilis sebe-evidentni.

Jedna z nejlepsich povidek v PM za brezen.

Tempo a rytmus textu jsou odrazem jeho nametu: radky ubihaji sveze, ale po chvili prilis monotonne. Misto behu v krajine tak text pripomina rozcvicku na bezicim pasu. Coz je skoda, protoze namet je to nejen zajimavy, ale i realny - fyziologicka i psychologicka zavislost na fyzicke aktivite je lekarske literature znama.

Text by tak mohl byt sondou do zivota takto zavislych lidi. Misto toho je ale pouhou crtou. Nevyviji se, neposkytuje ruzne druhy pohledu, predstavuje jeden rozmer - rozmer bezce posedleho behanim. Tim se text redukuje na anekdotu.

Doporucil bych budto text osekat na zabavnou miniaturu anebo na zajimavem nametu vystavet - jak podobna zavislost urcuje zivot nejenom s partnerem, ale i s ostatnimi.

@Zdenda: dekuji za nabidku. Na Pismaku se vyskutuji posledni dobou sporadiky a Tvuj navrh jsem zaznamenal az po uzavreni nominaci.

Pobavilo me to. Skoda, ze autor nevyuzil metafiktivnich nastroju: kontrast mezi sebekritickou reflexi bombastickych scifi blockbusteru a provincni ceskou realitou mohl dat vzniknout kvalitni satire. Takhle zustava u "srandy". Skoda.

Pobavilo me to.

Ackoliv je text introspektivni, prospel by mu solidnejsi syzet. Napriklad retrospektiva klicoveho vztahu mezi muzem a zenou mohla dodat dalsi rozmer. Spolehani se na jeden, navic neuplny, akt v podobe setkani milenky a manzelky redukuje text na crtu. Bohuzel tato ctrta nezaujme, protoze ji potapi nekolik vyraznych slabin. Zaostruje na detail, kde to neni nosne - jako by tim zaplnoval stranku, aby text vypadal mohutneji. Tezkopadny jazyk - opakovani tehoz (napriklad luxusni hotel...uzivani luxusu) - unavuje. Treskute setkani milenky s manzelkou vyzniva nepresvedcive: misto prozaickeho rozuzleni autor nabidne nijake, jinotajne lyricno.

Jestlize chcete psat povidky, zacnete s kostrou pribehu, piste ze zkusenosti, vnimejte postavy jako zive lidi - tak budete mozna schopen/a psat uveritelne.

@Lakrov: dekuji za navstevu.

@Zuzulinka: od pocatku jsem si uvedomoval, ze podobne sladkobolne konce jsou riskanti pro svoji pateticnost. Ale po vicemene experimentalnich textech jsem zkusil napsat klasickou povidku hnanou pribehem, s jakkoliv - nebo prave kvuli tomu - nepravdepodobnou zapletkou.

Metrosexualni soap opera zasazena do stredoevropske (mozna nevyhnutelne provincni) Prahy - zajimavy pokus, ktery ovsem rusi pouzity jazyk. Misto sviznych lusknuti a obratu, ktere by zvolenemu zanru nejvice odpovidaly, do textu vyplouvaji archaicka spojeni a pridavna jmena. Vyjadrovaci styl je vubec zatizeny nadbytkem detailu, ktere spise nezli aby atmosferu nebo scenu vzkreslovaly ji potapi. Jen pro ilustraci: je opravdu nosne/uzitecne vedet, ze se mleko misi se zlatou tequilou?

Na druhou stranu autorovi nechybi smysl pro humor. Skoda jen, ze jej neni vice. Duraznejsi pouziti sebeironie by pomohlo odlehcit tezkopadny jazyk a nanosy detailu.

Ocenil jsem odvahu pustit se do svizelneho nametu soudobeho souziti tak zvanych "urban people" z vyssi stredni tridy. Nebyl jsem ale presvedcen ani uveritelnosti hlavnich postav nebo jejich interakci a vztahu. Opravdu by tak primocara a sebevedoma zena hrala zpocatku tak pasivni resp. pasivne agresivni roli? Literarni postavy mohou byt jakekoliv, ale vzdy by mely byt konzistentni samy se sebou a jejich tvurce-autor by je mel znat nejlepe.

Celkove kvalitni text. Nejsilnejsi devizou je introspektivni, subjektivni, meditativni vhled na venkov a take na vztahy mezi nejblizsimi, ktere pomahaji tuhle subjektivni perspektivu venkova dokreslovat: skrze dve odlisne postavy - staromodniho, tvrdeho, ale silneho dedecka a zoufajiciho, nespokojeneho otce - vnimame promenu venkova behem let.

Uvod textu je nejsilnejsi. Nactrtne velkoryse tema spolecenske promeny, ktere ale nepopisuje zvnejsku jako nejaka sociologicka studie, nybrz intmne, skrze protagonistovy vlastni vzpominky a uvahy.

Tohle velke platno ale neni dokonceno v ocekavanem stylu. Na velke plose, trochu mimo prvotne nacrtnuty ramec, autor zredukoval prislibenou grandioznost na uzkoprsou crtu, ktera na tak velkem platne pusobi nepatricne, nevhodne: ustredni prihoda s vytahovanim berana neobstoji jako nastroj, jako podobenstvi promeny venkova. Slouzi pouze jako ukazatel vztahu mezi synem a otcem. Rysy teto prihody jsou totiz zbytecne obtahovane, zduraznovane: zobrazovani detailu promenuje podobenstvi v nepovedenou karikaturu, v miniaturu uprostred slibne nacrtnuteho velkeho oleje.

Text se zaverem vraci ke sve puvodni koncepci, ale ta je zatizena predchozim udelem zdlouhaveho vypraveni o trivialni prihode. To je skoda, protoze text je velmi slibny. Proto me mrzi, ze nedokazal spojit dobre nadhozene spolecenske tema s klicovym prvkem syzetu. Ackoliv jsem kriticky, text me presto oslovil.

Celkove kvalitni text. Nejsilnejsi devizou je introspektivni, subjektivni, meditativni vhled na venkov a take na vztahy mezi nejblizsimi, ktere pomahaji tuhle subjektivni perspektivu venkova dokreslovat: skrze dve odlisne postavy - staromodniho, tvrdeho, ale silneho dedecka a zoufajiciho, nespokojeneho otce - vnimame promenu venkova behem let.

Uvod textu je nejsilnejsi. Nactrtne velkoryse tema spolecenske promeny, ktere ale nepopisuje zvnejsku jako nejaka sociologicka studie, nybrz intmne, skrze protagonistovy vlastni vzpominky a uvahy.

Tohle velke platno ale neni dokonceno v ocekavanem stylu. Na velke plose, trochu mimo prvotne nacrtnuty ramec, autor zredukoval prislibenou grandioznost na uzkoprsou crtu, ktera na tak velkem platne pusobi nepatricne, nevhodne: ustredni prihoda s vytahovanim berana neobstoji jako nastroj, jako podobenstvi promeny venkova. Slouzi pouze jako ukazatel vztahu mezi synem a otcem. Rysy teto prihody jsou totiz zbytecne obtahovane, zduraznovane: zobrazovani detailu promenuje podobenstvi v nepovedenou karikaturu, v miniaturu uprostred slibne nacrtnuteho velkeho oleje.

Text se zaverem vraci ke sve puvodni koncepci, ale ta je zatizena predchozim udelem zdlouhaveho vypraveni o trivialni prihode. To je skoda, protoze text je velmi slibny. Proto me mrzi, ze nedokazal spojit dobre nadhozene spolecenske tema s klicovym prvkem syzetu. Ackoliv jsem kriticky, text me presto oslovil.

@Vigan: potesilo me, ze se nekdo vratil i k takto staremu prispevku. Dekuji za pozitivni odezvu. At se Vam dari.

Celkem roztomily text. Spise nez orwelovsky pusobi paralovsky. Zaujaly me nektere konotace, ale nejsem si jisty, zda jsou zamerne: mozartovske koule jako pri audienci u Salieriho; North Park Mall je skutecne (a obludne) nakupni centrum na sever od downtown Dallasu.

Devizou textu je odlehcenost a humor. Jako ctenare by me potesilo, kdyby styl psani byl osobitejsi. Konecne, foneticky (i jiny) prepis z cinstiny mi nic neprozradil. Mozna je to zajimavy marketingovy tah, ale jinak je nazev povidky zavadejici, matouci.

Celkem roztomily text. Spise nez orwelovsky pusobi paralovsky. Zaujaly me nektere konotace, ale nejsem si jisty, zda jsou zamerne: mozartovske koule jako pri audienci u Salieriho; North Park Mall je skutecne (a obludne) nakupni centrum na sever od downtown Dallasu.

Devizou textu je odlehcenost a humor. Jako ctenare by me potesilo, kdyby styl psani byl osobitejsi. Konecne, foneticky (i jiny) prepis z cinstiny mi nic neprozradil. Mozna je to zajimavy marketingovy tah, ale jinak je nazev povidky zavadejici, matouci.

Satira muze mentorovat nebo moralizovat, ale ubere ji to na ucinku. Tim spise, jestlize je moralizovani prilis zjevne. To je nesvar tohoto textu. Bonvivansky a hedonicky spisovatel neslouzi dobre jako nastroj satiry, protoze rysy jeho karikatory jsou prilis hrube, schazi jim sofistikovana linka: nejlepsim prikladem je jeho snaha o "commercial placing" jogurtu - to je az neunosne banalni.

Paradoxne zjevnemu mentorovani/moralizovani textu schazi poselstvi. Je psani pro slavu, potom pro penize spatne, dobre, vtipne, hloupe nebo jake? Nepolemizuje zde autor spise sam se sebou a pritom se sam nedokazal rozhodnout, co od sveho psani (a pridruzenem snu o slave) vlastne ceka?

Textu take schazi novost: svoje tema predstavuje v obnosenem kabatku. Zacinajici pismak nemuze byt Kunderou, ale svuj uhel na nesmrtelnost/slavu by mohl podat vice originalnim zpusobem.

Text uvede format podobny antikodum. Takova alternativa by mohla byt svezi, kdyby obstala svemu ocekavani. Originalita ale neni bohuzel naplnena kvuli prazdnote jak pribehove, tak formalni: dialogy jsou povsechne, nedesifrovatelne a velmi obecne, ploche popisy realii (odstavec "V lese se nachazeli skalnate kopce") jsou poslednim hrebikem do rakve nadeje na osobity, novatorsky pristup.

Doporucuji se nespolehat pouze na nezvykly format, ale pouzit ho jako nastroj prozy a nikoliv jako pozlatko.

Text zatezuje pasivita, zacileni na detaily, ktere nejsou nosne (kdy se kdo probudil, kolik je hodin, zda je hrnecek plechovy). Dale mi schazi osobitost stylu: prilis se podoba standardni skolni slohove praci - z textu nevykukuje osobitost autorskeho nahlizeni. Nejinak je tomu s primou reci, resp. uveritelnosti postav a dialogu: jsou sroubovane, neplynou prirozene. Obligatni "pane" pri odpovidani nadrizenemu je adekvatni v anglosaskem prostredi, ale ne ve stredoevropskem - vyjimkou jsou ozbrojene slozky.

Doporucoval bych se predevsim tak zvane vypsat: psanim nalezl svuj osobity zpusob vyjadrovani. Poslouchat a pozorovat, jak lide mluvi a jednaji. A prirozene to vnest do pribehu.

Uvedeni povidky umistenim v nejake soutezi je kontraproduktivni: pusobi spise jako snaha o pozitivni ovlivneni ctenare. V pismackem prostredi se posuzuji pismacke prispevky "talis qualis".

Naivni texty oslovuji tehdy, jestlize zamernost jejich naivity neni vykladni skrini dojimani ctenare. V tomhle ohledu se shoduje literarni i vytvarne umeni: naivita, i kdyby treba samoucelna, by nemela ani prvoplanovite dojimat, natoz aby byla nastrojem deklamaci ci mentorovani.

Tento text trpi prave ocividnou snahou zapusobit: naivita, evidentni vykladani zameru jsou tezkopadne, prilis se vnucuji. Misto Chagallovych platen nas ceka prilis mnoho pastelovych barvicek. To je zrejme nejen jazykove ("sedminasobne omamne kvetiny"), ale i tematicky: format bajky nebo pripodobneni tizi prilisne vykladani smyslu veci - ctenari je ponechan maly prostor pro fantasii.

Ocenil jsem snahu o jinotajny text, ale doporucil bych hned zpocatku zdrzet se jazykovych garland a novotvaru ("ourelove, gestrove"), ktere jsou nejen zbytecne, ale odchyli smerem do zanru naredene fantasy.

Jako vynikajici ucebni pomucku pro psani naivnich a preci naprosto uchvatnych a poucnych textu nemuzu nez doporucit Saint-Exuperyho Maleho prince: tam je naivita nikoliv pouze roztomila nebo kycovite dojimava, nybrz nadherna, a navic slouzi pomerne hlubokym sdelenim...

@Janina: Prosim o zarazeni do PM za unor 2014.

Mimoradny text. Prvni odstavec je naprosto bravurni charakterizace hlavni postavy: popis je moderni, dikce a styl zamerne fragmentovana - postava je predstavena zevnitr i z venku velmi osobitym a originalnim zpusobem a na mnoha rovinach.

Nejinak dynamicky a mocne je predstaven vztah netere a stryce. Komplexni pribuzenske vztahy vycitek a povinosti jsou podany vystizne a autenticky.

Jazyk je velmi originalni: ani trochu nucene ozdubky (snesla by modre ze supermarketu) tolik nerusi.

Text neni ale pouze vykladni skrini autorova stylu. Obsahuje spolecensky seriozni tema, s nimz se vyporadava s nadhledem, ovsem nikoliv s moralizovanim ci apatii - prave naopak. Pabeni, rozjimani teto povidky je celistve a ne samoucelne.

Textu bych vytknul obcasnou zahlcenost: nekdy by mu prospelo urcite usporadani, zjednoduseni toku.

Pokud autor souhlasi, navrhnul bych do Povidky mesice za unor.

Text me zaujal, vtahnul. Svou jednoduchou stavbu vyuziva ke svemu uzitku: dve paralelni dejove linie se stridaji pravidelne a vzbuzuji ctenarovu pozornost. A to i navzdory tomu, ze dejova linie fotografky je vicemene opakovanim tehoz nametu: hledanim a zvetsovanim ukryteho. Ale podobny pristup konecne funguval i ve "vyvolavaci" scene "Zvetseniny" od Antonioniho...

Propojeni obou dejovych linii je ovsem ucineno nestastne: redukuje moznosti, co si pod textem predstavit, nadhazuje urcitou formu deus ex machina - tento spojujici odstavec je prilis banalni, prilis ocividny. Vysledkem je spise komicke vyzneni pointy: misto aby ono nezname zustalo jako stin ve ctenarove katarzi, vzbuzuje spise usmev. Ono nezname ztraci na hrozivosti, vkradavosti - stava se pouhym certikem v loutkovem divadle.

Doporucil bych vetsi autorkou disciplinu: budto nabidnout ambivalentnost neznameho zcela anebo nabidnout ctenari vice voditek o jeho podstate. Text trpi autorskou nerozhodnosti: ono nezname, ktere je zpocatku atraktivne vkradave, desive, je na zaver prilis vysvetleno - proc tomu nenechat odstin nepoznatelnosti?

Text me nicmene oslovil. At se Vam dari.

Lyricka poloha v monologu: svizelna to vec. Aby ctenar neztratil pozornost a zajem, je treba budto ho lapit do zajimaveho rytmu vypraveni anebo naopak rytmus menit. Tento text trpi monotonnosti, ktera umocnuje pasivni zpusob vyjadrovani.

Text sice nezatezuji mnohe obraty a floskule, kterymi jinak trpi romanticky nadhozena, jakoby niterna vypraveni. Ale i tak bych doporucoval odstup od obrozeneckych metafor jako je ledova kralovna nebo rozpustila vila.

Soudoba literatura nabizi jine alternativy, jak sdelit niterne: neni treba se uchylovat pouze k jednomu schematu vypraveni, ktere se toci kolem metaforicke tripartity. Pasivni jazyk by napriklad mohla protinat jina vypravecska poloha nebo utrzky prime reci jako vzpominky.

Vzit se do detskeho zpusobu nahlizeni a uvazovani neni snadne. Jako dospeli se snazime zpetne osvojit detskou mysl skrze tlustou cocku dospele, zkusene mysli. Vetsina pristupu k osvojeni detskeho uvazovani proto spadne do kyce: na detskou mysl dospely nahlizi jaksi zvnejsku, vnima deti jako roztomile, dojemne.

Tento text sice nespadl zcela do pasti kyce, ovsem za cenu plocheho, nezucastneneho opisovani detskeho vnimani. Uvazovani hlavni hrdinky je nabizeno prilis technicky: takhle by holcicka uvazovala, reagovala - nahlizeno okem pozorovatele, ktery neni zucastneny.

Text trpi technicnosti i v jinych ohledech: popisy postav a realii pusobi chladne, nezucastnene - jako kdyby autor svuj text neprozival, pouze zaznamenaval. To povidku ochuzuje o empatii. Sblizeni se s hlavni hrdinkou tak prichazi az ke konci. Predchozi text ctenari neumozni se prilis ztotoznit s divcinym udelem. Samotne divcino putovani je neumerne dlouhe: jako nastroj anticipovatelne pointy je zbytecne roztahane - po jiste dobe cesta neni napinava.

Kvalitou textu je kazen, s niz nespadl do explicitniho dobreho konce: zaver poskytuje nadeji, ale nechava ctenari prostor pro jeji dotvareni - nenuti ho k prijeti dojemneho. Zaujala me take akcentace detskeho vnimani cichovych vjemu: detske vnimani je tak autenticke.

Doporucil bych se osvobodit od technickeho popisu realii (kolik vterin bude fotografce zbyvat na foceni, podrobny popis otce, ktery neni nosny, pro text dulezity apod.) a kazdopadne nezacinat text pasivnim popisem. Pro jednotu textu je dobre udrzet stejny slovesny cas: neskakat z pritomneho do minuleho, z trpneho rodu ven a zpet. Take bych se vyvaroval nekterych useku, ktere svadi k dojemnosti a tedy ke kyci: motyl na trsu travy apod.

@StvN: Pokud je pravda, co rikas, tj. ze motivace Lakrova je servilne-pasivne agresivni, pak je to smutne. Na druhou stranu by to v ramci Pismaka nebylo atypicke: mnoho uzivatelu na me dela dojem, ze sem chodi spise jako na socialni sit nezli za literarni tvorbou. Jakkoliv tomu jako pozorovatel rozumim, osobne to nechapu. Sluzby socialnich siti lepe splnuji Facebook nebo MySpace. Pismak slouzi k prezentaci amaterske literarni tvorby. Pokud jsou Lakrovovy zamery neliterarni, budu je s lehkym srdcem ignorovat...

Ad redakce prozy: vzhledem k tomu, ze Fruhling nestiha - nevim, zda se to zmenilo, a ani ja tu nejsem pritomen tak casto, jako drive, navrhuji, abychom rozsirili rady o jednoho ci dva dalsi zodpovedne cleny. Nekolikrate jsem se snazil premluvit Janinu o navrat, ale nepodarilo se. Pokud s rozsirem souhlasite, mete nekoho na mysli?

David

@Prosecky: V Mnichove se zivim, stejne jako pred tim v Texasu, vedou - biofyzikou a neurovedami. Hohe-Brucke-Strasse je v Garchingu, kde ma Helmholtz pobocku. Jezdis tam za vedou?

Kolegove, dotaz do plena: rozumite nekdo motivacim uzivatele Lakrov? Lakrov se aktivne zucastnuje vkladani komentaru pod povidky a pri PM dokonce analyzuje kolik prispevku bylo za mesic uverejneno apod., plus vklada komentare ke vsem dilum v soutezi.

Co je za jeho aktivitou? Projevil zajem o clenstvi v redakci prozy? Pokud ano, uniklo mi to. Pokud ne, jake sdeleni svou aktivitou na Pismaku posila? Jsem z toho uprimne zmateny.

Predem diky za pripadne osvetleni situace.

David

P.S. Stastny a uspesny rok 2014

@Janina: prosim o zarazeni do PM za leden.

Sugestivni styl, originalni zpusob psani. Usecnost a kratke vety povidce opravdu sedi. Dalsi kvalitou je nevtirave zobrazovani subjektivne prozivaneho jaksi zvenci. Bohuzel autorovy kvality nejsou plne vyuzity v textu bez struktury: to je velka skoda. Text trpi prilis velkou davkou neprenosnosti - je to jako zaznam z deniku: autenticky, uveritelny, ale bez dosahu ke ctenari.

Textu schazi pribeh. Jeho meditativni poloha je sice vlastni sama sobe, nepredstira, ale take neni zaramovana: ctenar je osizen zaznamem jedne situace a tak nostalgicke premitani pusobi prilis sebezahledene, samoucelne.

Doufam, ze autoruv talent priste presahne format tohoto textu, ze misto zaznamu a povzdechnuti prijde plnejsi pribeh, at uz fabulaci nebo z vlastnich zkusenosti. Text si nicmene zaslouzi tip.

Text me zaujal nejenom pripadnou autenticnosti, ale predevsim formatem. Nabizi vhled do urciteho sveta, do zivota postav, ktery je vysekem jejich kazdodennosti: vstupujeme a vystupujeme do textu s jistou bezdecnosti. Tahle bezdecnost nas ale nenici nahodilymi, nybrz zucastnenymi svedky lidske tragedie. Osudy hrdinu teto povidky nas proto zajimaji. Uveritelnost textu je dale posilovana prirozenym zminovanim kazdodennich ritualu.

Text zacina probuzenim a konci vyzvou ke spanku. At uz tohle zaramovani bylo zamrem nebo vedlejsim produktem, zustava metaforou pro vnimani tezkych zivotnich situaci. Nekdy nezbyva nez prezit den, nekdy zivot bezi jako mezera mezi sny.

Text na me nepusobi mentorujicim ci moralizujicim dojmem. Nabizi svoje realie a nechava ctenare, aby se s nimi popral, aby se sam rozhodl, jak se k nim postavit. Tehle svobody pro ctenare si cenim.

Povazuji text je velmi zajimavy a pokud autor souhlasi, navrhnul ho Povidky mesice.

Text spoleha na neutuchajici akci. Tim ovsem nevytvori postavy, s nimiz se je mozne ztotoznit. Inspirace komixovym svetem mutantu ala X-men nepropujcuje textu pouze realie, ale i jistou plochost. Reakce postav pusobi prilis afektovane. Jako kdyby to byli jednorozmerni nactileti, kteri nevi, jak reagovat prirozene. Celkovym vysledkem tehle komixove rozcvicky male zaujeti ctenare. Textu by take prospelo, kdyby uvedl ctenare do sveho sveta rychleji: trva dlouho, nez je zrejme, jakym tematem a zanrem se ubirame. Rozpacity je i konec povidky: nenabizi zadne rozuzleni, zamysleni, katarzi.

Pozitivem textu je vclenovani detailu popisu postav ci realii do kratkych vet a mezi slovesne popisy aktivit a akci. Doporucil bych investovat vice do substance, jadra sdeleni: nemusi byt na prvni cteni zrejme ctenari, ale melo by byti zrejme autorovi: co sdeluji, proc to sdeluji, co chci rici...

@StvN: Zivotni zkusenosti jsou nekdy mene uveritelne nez fikce. Tento text je bezvyhradne autobiograficky, nejvice ze vsech, ktere jsem napsal. Zmenil jsem pouze jmena postav.

@StvN: Ted uz se nase komentare odchyluji od textu ad hoc. Srozumeni se zivym clovekem nese zcela jine kvality nezli srozumeni s mrtvym: ono srozumeni s mrtvym je asymetricke, celkove se realizuje v mysli ziveho, chybi aktivni dialog, primy prenos zkusenosti. Pokud ovsem nehovoris o nejake metafyzicke zkusenosti v tradici zapadniho ducharskeho folkloru...

1. misto: 3/7 od autora Prosecky

2. misto: Jana od autora takjinak

3. misto: Poznani hudebniho skladatele Stecha od autora StvN

Komentare pod jednotivymi dily.

Oslovila me autenticita textu. Ale na uvod jsem se neorientoval v postavach. Take me rusilo, ze motivace a vnitrni hnuti postav jsou nejasne: ale mozna je to zamer, protoze v zivote take nejsou vzdy zrejme.

Nejvetsi devizou je ovsem plynulost, prirozenost dialogu. Text se mi veskrze libi, az na matouci zacatek.

@StvN: definice terminu byvaji subjektivni. Vzdy si vzpomenu na Kunderovy "slovnik" terminu z Nesnesitelne lehkosti byti nebo Nesmrtelnosti. Moje vnimani osviceni je ovlivnene cvicenim zazenu. Osviceni je pro me moment satori.

Jak vnimal veci Kafka (potazmo kdokoliv jiny mrtvy, ktery nam sve vnimani uz logicky nesdeli), netusim. Jeho dopisy sestre pusobi celkem normalne. Zato jeho texty, hlavne kratke povidky, prinasi svet videny naprosto novym, neopakovanym (mozna i neopakovatelnym) prizmatem: vsedni/zname jako odcizene. Takovych spisovatelu se v dejinach objevilo jako safranu...

Nejvice me zaujal originalni namet chovu andelu na peri. Zabavny napad, ale zaroven rafinovany: pryc s metafyzickym zneuzivanim mystickych bytosti. Tohle je zneuzivani fyzicke.

Text je napsany zrucne, ale rusi nektere pasaze, ktere ubiraji na uveritelnosti. Herman si napriklad ani nepamatuje Bohdanovo jmeno, presto se rozhodne mu do podrobnosti nastinit svuj obchodni model, ackoliv pred tim ani nebyli pratele a leta se nevideli. Proc?

Prvotni rozhovor mezi nimi postrada prirozenost. Bohdan bez zavahani prijme, ze andele se fyzicky manifestuji. Jeho rvotni reakci je odsouzeni svatokradeze. To nepusobi uveritelne ani u vericiho cloveka.

A potom je zde Herman jako Jidas. Jidasovym prvotnim hrichem nebyla hamiznost, nybrz zrada. Hamiznost jej ke zrade (alespon podle kanonickeho vykladu) vedla, ale vecne odsouzeni (a opakovane pozirani satanem) mu je souzeno za zradu Pane. Winkleruv eticky precin je jine povahy. Jak Jidas ne nesmyslny.

Povidka je napsana dobre, ale chybi ji ucinna kazdodennost, kterou jinak vynikaji predchozi autorovy texty.

Namet je vtipny, ovsem vychazi z predpokladu jiste ctenarske sectelosti. Sam jsem nekolikrate pri podobnem predpokladu narazil. Jestlize totiz ctenar nezna (v tomto pripade) ruskou literaturu, mnoho narazek a konotaci mu unikce, cimz text prichazi o svuj nejsilnejsi prvek.

Zaujala me zajimava forma stridani prime a neprime reci na konci textu. Nahrazeni obligatniho "rekl" Gogol pouhym Gogol. je osvezujici.

Slabinou textu je nedostatek vyvoje: jedna konverzace strida dalsi. Co na pocatku pusobilo vtipne nebo roztomile se opakovanim stava nudnym. Textu chybi stavba, gradace. Konci bez pointy. Vstupuje a vystupuje se z nej jaksi nahodile.

Text me zaujal celkem vybalancovanym michanim zdalive neslucitelnych prvku: polohy mileho, takrka lahodneho vypraveni s odcizenosti az surrealismem naledujiciho rozhovoru.

Postava "beziciho muze" mi pripomenula vecneho chodce prazskeho od Apollinaira. Ale to je spise bezdecna asociace, protoze povaha bezce, ktery je zamerne zvan bezicim muzem z duvodu, jimz nerozumim, je spise kafkovska: paradoxni, absurdni, zahalena do zdanlive normalnosti a kazdodennosti.

Textu ale chybi dotazeni sve surrealisticke/absurdi linie. Ta zustava pouze tahakem, moznosti, ktera neni plne vyuzita. Volbou mohl byt budto vetsi kontrast mezi surrealistickou polohou a tou objektivni, normalni. Ctenar mel by mel byt vice nechan v nejistote. Dovysvetlovani, explicitni pointa text banalizuje, ubira mu na sile.

Kdyz jsem si ted proletl komentare: koho je ono dotycne mrtve telo na konci mi zrejme neni. Dualita interpretace me nerusi, naopak.

Na okraj bych navrhnul nehovorit o "osviceni" v kontextu umelecne inspirace. Tady je inspirace nejvystiznejsim terminem. Osviceni s sebou nese vice mysticke, religiozni konotace.

Omlouvam se, ale nebyl jsem sto text docist. Nedokazal jsem se prodrat pasivnim textem zahlcenym zbytecnymi, nenosnymi popisy. Uz jen prolog: nenavodi atmosferu, podane detaily situace nevtahnou. Text trpi stejnym stylem: ctenari je ponechany minimalni prostor na imaginaci. Vsechno je popsane do zbytecnych detailu (napriklad "pul metru snehu na planine"), ktere text zpomaluji dusi.

Stylove je text nadhozeny jako novela, navic v duchu realismu, ktery je jiz davno prekonany. Verim v autorovu poctivost, ale text me neoslovil, spise odradil.

Napsal jsem komentar uz k puvodni verzi. Predpokladam, ze tato byla smazana a s ni i komentar.

Stejne jako pred tim text podrazi nikoliv jeho pripadna predpovidatelnost, ktera by mu dodavala na vtiravosti a posilovaa by napeti, text podrazi az prilis evidentni autorska snaha tuto predvidatelnost zamaskovat. Text by mel naopak pripustit ctenare k odhaleni uz behem cteni. Tim spise, kdyz postrada vyraznou pointu.

Stejne jako u prvni verze mi trvalo nejakoudobu, nez jsem pochopil kdo je ona nevlastni sestra. Netusim, zda to byl autorsky zamer, ale pokud ano, u me se minul ucinkem. Spise me matl.

Devizou textu jsou denikove vsuvky. Jejich autenticita je az mraziva. Ocenuji autorcinu schopnost prinest emocinalne vypjate a odpudive bez zbytecne explicitnosti.

Text neni spatny, ale obecne mu chybi pevnejsi struktura. Neklasicistni michani dejovych, casovych rovin neni zvladnute. Text nuti k pozastaveni (ackoliv nevim, zda i k zamysleni), ale neprivodi katarzi. Kazdopadne jsem zvedavy na dalsi autorcina dila.

Napsal jsem komentar uz k puvodni verzi. Predpokladam, ze tato byla smazana a s ni i komentar.

Stejne jako pred tim text podrazi nikoliv jeho pripadna predpovidatelnost, ktera by mu dodavala na vtiravosti a posilovaa by napeti, text podrazi az prilis evidentni autorska snaha tuto predvidatelnost zamaskovat. Text by mel naopak pripustit ctenare k odhaleni uz behem cteni. Tim spise, kdyz postrada vyraznou pointu.

Stejne jako u prvni verze mi trvalo nejakoudobu, nez jsem pochopil kdo je ona nevlastni sestra. Netusim, zda to byl autorsky zamer, ale pokud ano, u me se minul ucinkem. Spise me matl.

Devizou textu jsou denikove vsuvky. Jejich autenticita je az mraziva. Ocenuji autorcinu schopnost prinest emocinalne vypjate a odpudive bez zbytecne explicitnosti.

Text neni spatny, ale obecne mu chybi pevnejsi struktura. Neklasicistni michani dejovych, casovych rovin neni zvladnute. Text nuti k pozastaveni (ackoliv nevim, zda i k zamysleni), ale neprivodi katarzi. Kazdopadne jsem zvedavy na dalsi autorcina dila.

Stylove dobre zvladnute charakterizaci chybi zaramovani. Jak zde uz poznamenali jini, textu schazi uchopitelny syzet a gradace k dekodovatelne pointe. Coz je skoda, protoze text neni napsany spatne.

Jako bajka text neni zcela k zahozeni, ale nevtahne ctenare. Jeji ton je prilis skolometsky, plochy, postaveny na zaverecnem pouceni. Narozdil od Tangense jsem pointu anticipoval jiz od pocatku, coz ovsem nevadi.

Nejvice rusi akcentace detailu, ktery textu neslouzi, ale jen dodava vice objemu textu, ktery by bylo mozne zredukovat na anekdotu nekolika vet. Sila bajek je v jejich primocarosti, neobchazeni, neutapeni se v nenosnych detailech. Tim spise tento text neni povidkou: chybi mu patricny rozvoj postav a pribehu. Zaradil bych ho do miniatur.

@Svedsko: Dekuji za obsahly a uzitecny komentar. Text trpi moji neschopnosti (neochotou?) ho vice utridit. Zamerne jsem se sice snazil, aby se jednotlive roviny/identity natolik slevaly, aby pusobily jako ruzne fasety jednoho cloveka. Bylo to ale na ukor prehlednosti a ctivosti.

Tenhle format/pokus beru jako mozny zakladni kamen noveho zpusobu psani - noveho pro me. Jeste jednou diky za zastaveni.

@Janina: Bude mi potesenim. Dekuji.

Odosobneni textu prospiva, ale neni dotazene. Chybi mu kafkovska hrana: nadech absurdniho, neuchopitelneho, nepochopitelneho, ktery by text promenil v pouhy subjektivni popis dne do neceho presahujiciho beznou zkusenost, neceho mnohem zajimavejsiho.

Usecna dikce je adekvatni, ale strohost, nedostatek plasticnosti, absence pridavnych jmen zacne po chvili nudit, unavovat.

Zaverecny twist/pointa text nerozsiri: naopak zmensi moznost interpretaci, cimz text ochuzuje.

Ton textu mi spise nez "vazne" Westerny pripomel parodie: at uz Limonadoveho Joea anebo spgetti Westerny. Presto nekdy voli vaznejsi polohu. A proto jsem se nemohl rozhodnout, zda cist vnimat jako parodii/frasku nebo snahu o pocket book Western. Tahle objakost me rusila. Jinak je text napsany svizne.

Poznamka pod carou: situovani westernove literatury a filmu mnohem vice prospeje Southwest nebo Great Plains nezli Arkansas, tj. New Mexico, Texas, Oklahoma, Kansas, Dakotas etc. Arkansas nema nalezite scenerie. Kdyz tam clovek cestuje, pripada si spise jako v Apallachian Mnts. 

Kdyby prispevek nebyl vlozen do areny, nejspise bych komentar nenapsal. Tenhle utrzek trpi mnoha neduhy. Hned v uvodu je zahlcen povsechnym a opakujicim se popisem realii, ktere nejsou osobni, nedavaji moznost nahledu na urcite misto. Pusobi jako vyjmute z banalniho katalogu cestovni kancelare. Jako kdyby autor na Mallorce nikdy nebyl a jenom o ni cetl.

Nasleduje stejne stenograficky a plochy vycet postav. Plochy opis realii nasleduje nemene ploche uvedeni postav, ktere trpi klise a banalitam (skladanky zivota). Takto plany text by neobstal ani ve formatu scenare, tim spise neobstoji jako proza.

Pokud si autor ze ctenaru jenom neutahuje, ale nosi v sobe skutecne prozaicke ambice, ceka ho/ji dlouha cesta...

1. Terapie od autora Zordon

2. Nenavist od autora Herr_Jaroslav

Zadne treti misto. Komentare pod jednotlivymi dily.

Pritomny cas zvoleny pro vypraveni rezonuje s pribehem: to je nejsvezejsi aspekt textu. Horor by mel obsahovat neprijemne, plizive, visceralni. To jsem tu nenalezl, ale i tak to nebylo spatne. At se Vam dari.

Text jsem cetl jako (zamernou) frasku, jako odlehceny cerny humor. Jedine tak jsem se dokazal vyhnout vytce, ze text nevnima utrpeni lidi s MDD nebo uzkostnou poruchou. Sveho casu jsem vidaval pacienty, kteri se alespon jednou (neuspesne) pokusili o sebevrazdu a nahled do tehle propasti mel skutecne Nietzscheovske rozmery.

Jestlize je text fraskou nebo parodii, je napsany svizne. Dialogy jsou zrucne, zive, uveritelne. V nich je nejvetsi deviza textu. Tematicky se text ovsem opakuje: je vlastne mozaikou tehoz - meditaci nad sebevrazdou, kterou ani jedna z postav nebere jako vaznou alternativu, ale pouze jako tema k rozprave. Tohle opakovani tehoz je po druhem tretim pribehu trochu nudne.

Dalsim trochu dramaturgicky nezvladnutym okamzikem je premysleni postav nad osudem cisnika. Jejich uvahy jsou zdlouhave a ctenar hned pochopi pointu, ze cisnik spachal sebevrazdu, cimz se nenaplni ctenarovo ocekavani. Protoze je autor silny v dialozich, rekl bych, ze nejvice by mu slusel jiny zanr: divadelni hry, libreta. V pripade setrvani u prozy bych doporucoval vyvazit dialogy predstavenim postav ci prostredi neprimou reci. At se Vam dari.

@Janina: dekuji za vypichnuti otravneho opakovani a nadbytku zajmen. Upravim to. P.S. Text je (bohuzel (?) autenticky, zalozeny na bezprostrednich zkusenostech. Fabulace je v nem malo.

Prekvapive ucinne spojeni mezi jednoduchym nametem a akcnosti vypraveni. Pribeh nasadi rychly rytmus a neselhava, neklopita, ubiha svizne od zacatku do konce. Mozna je misty prilis hyperbolicky, prilis nadsazuje, prilis dramaturgizuje. Na druhou stranu se tim odlehcuje. Je to sympaticke cteni, ktere ovsem sklouzava po povrchu: nenalezam v nem nic jineho nez prave akci. Autoruv styl a cit pro aktivni gradaci je darem. Temito prvky si me povidka nakonec ziskala.

Devizou textu je vecnost. Nepresvedcil me ale svymi "filosofickymi" postoji, ktere zni banalne, otrepane. Jako prurez do zivota nemocnicniho personalu mozna obstoji, ackoliv pro prezkoumani detailu asi nikoliv. Text ovsem selhava naplnit vlastni ocekavani: misto katarze nebo zamysleni odchazi stejne nenapadne jako prisel. Skoda.

Uvod zahlcuji nenosne popisy. Namet je velmi linearni, pribeh jednoduchy. Textu by proto prospela dramaturgicka gradace, ktere se lepe dosahne prave bez pasivnich pasazi. Metamorfoza jako namet se ztraci v nejasnych obrysech. Text zaujme napetim nebo hruzou: tematicke zarazeni jako horo je spise usmevne.

Doporucuji omezit pasivni hlas a pokud nabizet pribeh niternym pohledem vypravece, akcentovat jeho pocity behem promeny.

Zajimava analyza patologickeho, obcesivniho vztahu. Jedna scena podava zhusteny obraz probehleho. Prestoze je text kratky, cykli se v redundanci - s pribyvajicimi radky nenabizi nic noveho, pouze opakuje nestesti obou postav. Teto crte chybi plasticita, dalsi rozmery.

Zakonceni vrazdou me zklamalo. Na jednu stranu nabizi konecne reseni tohoto beznadejneho vztahu. Na druhou stranu pusobi lacine, banalne: misto posunu smerem k aktivnimu reseni jedne z postav prichazi deus ex machina. Je ovsem take mozne namitnout, ze takhle to nekdy chodi i v zivote. Umeni by ovsem melo prichazet s transcendentalnimi moznostmi, nejen s pouhym odrazem mozne skutecnosti.

Nejvetsi devizou textu je usecny, minimalisticky, vecny styl. Ocenil jsem predevsim nesentimentalni vhled do nestastne zivotni situace. Autor zvlada prosaicke nastroje, ale dokud se neodvazi na komplexnejsi stavbu, bude v zajeti vicemene plochych crt.

Tato bajka se chlubi jedinecnosti stylu. Okouzli svou nelogicnosti, detskou predstavivosti. Aby ovsem prinesla vice, nezli okouzleni, mela by obsahovat "navod k pouziti", kod k odhaleni svych vyznamu. Protoze tento navod chybi, text pusobi samoucelne. Alternativni uhel pohledu je zamerna nedekodovatelnost. Tj. budto pristup od Coehlo nebo od Kafky. Jenze i nejvetsi kafkovske absurdity umi rezonovat s urcitou logikou, nadhozenymi tematy. Odchazim prijemne okouzlen, ale nikoliv zasazen.

Autorka zaradila svuj prispevek do kategorie povidek. Muj komentar vychazi z teto volby. Pokud je text zamyslen jako jiny utvar, napriklad jako potencialni filmovy namet, doporucil bych zarazeni do jine kategorie nez povidky, aby nedochazelo k nedorozumeni.

Text je tezkopadny. Zahlcuji ho popisy, pasivni vypraveni. Stylisticke spolehani se na kratke, jednoduche vety textu neprida na plynulosti, naopak ubere na ctivosti fragmentalizaci.

I na kratke plose je mozne predstavit cely zivot. Kafka nebo Steibeck to umeli. Aby takove zhutneni bylo uveritelne, musi byt plasticke, nepostradat detaily. Tento text pusobi plose, sumarizuje zivotni pribeh do floskuli, ktere ve sve obecnosti - vzala si malire, cestovala po svete - podtrhavaji hlavni hrdince nohy: neni clovekem, s jehoz osudem je mozne se ztotoznit, je jenom modelem, nastrojem.

Determinismus je zavazne tema, ktere neni jednoduche prozaicky zvladnout. Odkazem muze byt Proust nebo i Gide. Tento text nadhodi konflikt mezi predurcenosti a viru v ni, aby vystavel pointu na prevraceni obojiho a postavil ctenare do role soudce toho, co bylo ve svete teto povidky skutecne. Tento koncept je celkem zajimavy, ale zustava nevyuzity. Misto toho, aby se stal stredobodem syzetu, stava se pouze vedlejsim hracem, ktery jenom sekunduje popisu zivotniho pribehu. Tady vidim nejvice nevyuzity potencial.

Vasemu psani by prospelo vice zivota: detaily, idiosynkracie postav, dialogy misto prilis obecnych sumarizaci, ktere vyvolavaji pocit, ze sve literarni hrdiny nezijete, nybrz jen popisujete. Jestlize prijdete se zajimavou myslenkou, udelejte z ni pater textu, postavte na ni jeho strukturu a nezneuzivejte ji pouze jako trojkolku k pointe. A hlavne piste to, co znate, co jste si prozila - to rikal Hrabal i Sverak. At se Vam dari.

@Zuzulinka: dekuji za navstevu.

@takjinak: diky za vypichnuti mozna neobratne fraze.

Text zaujme svym nametem: postava zijici mimo spolecnost, trpici psychickymi potizemi, je natolik archetypalni, ze vzbudi ve ctenari zvedavost, jak se k ni autor postavi.

Popis postavy mi neprijde staticky nebo nadbytecny. Celkem obstoji a nepusobi nepatricne. To nelze tvrdit od leitmotivu slova "zalostny" - opakovani jednoho a tehoz vyrazu je otravne.

Po relativne slibnem zacatku ale nasleduje kolaps struktury, stylu, vypravecske linie. Stridani vypravecskych osob neoslni novatorstvim, nybrz vnese zmatek a neporadek.

Jinym unavnym prvkem je prilisne akcentovani reakci a dusevnich pochodu vypravciho. Rozprostreni jeho dusevnich pochodu je samoucelne, neobstoji jako hloubkovsa analyza postavy. Misto souznenim nebo antipatie k vypravcimu se dostavi indiference: postava neni zajimava, prilis nabyva rysu karikatury.

Text konci v podobne nestastnem duchu: nevyvola katarzi ani otazky, nevede k zamysleni nebo k zaujmuti postoje. Pusobi bezradne.

Doporucil bych si ujasnit techniku vypraveci postavy a budovat originalitu z pevnych zakladu formy a nikoliv naopak.

Jak zde jiz nadhodili jini: doporucuji zmenit kategorii z povidky na miniaturu nebo mimo. Strukturou ani jinymi parametry to neni povidka.

@Janina: dalsi do PM za rijen...

@Janina: Muzes, prosim, zaradit tuhle povidku do PM za rijen? Diky.

Napsane je to prirozene a ctive. Autenticitu ale podryva podobny usecny zpusob vyjadrovani obou sester, z nejz az priliz vykukuje autoruv styl. Autenticite take ublizuje nezvladnuti vyvoje reci a vyjadrovani, jimz by behem dospivani a starnuti mela Jana prochazet: nemela by znit stejne v deviti ci ve 14ti letech.

Stridani vypraveci osoby (od ich formy ke treti osobe, ktera navic pusobi ve dvou podobach: denikove a obecne) zpocatku velmi rusi. Mozna by pomohlo odstranit treti obecnou osobu a ponechat pouze ich formu Emy a denik.

Namet je predvidatelny. Osoba zneuzivajiciho otce je nasnade. Prekvapive ale tato predvidatelnost nekazi celkovy dojem: naopak se prolina textem jako cim dal temnejsi prizrak.

Co ovsem textu ublizuje je jeho zaver. Ten je vyslovene nicemny, jaksi laciny: deus ex machina v podobe banalizace tragickeho osudu. Touhle banalizaci je ctenar ochuzen o katarzi. Kdyby Ema nebo i treti vypraveci osoba nabidla nejakou reflexi popsanych hruz, text by byl zakoncen jako spravny oblouk hyperboly.

Presto me povidka oslovila svym spadem a misty nepopiratelnou uveritelnosti. Aby se ji dostalo vetsi expozice, dovolil bych si ji navrhnout do Povidky mesice za rijen. Pokud autor souhlasi.

Rozjezd textu je velmi pasivni, staticky. Skoro me odradil od dalsiho cteni. Kazdy autor ma jiny styl. Pro kratkou povidku na amaterskem literarnim serveru je dulezite zaujmout hned od zacatku. Stacilo by mozna trochu prehodnotit strukturu textu: nabidnout zablesk pribehu, odhalit, proc je situovan na moste.

Analyza vyvoje a duvodu nenavisti je mozna prilis zjevna. Poukazuje na shledani, ze nenavist casto pochazi ze zavisti, ale nenechava prilis prostoru pro ctenarovu fantasii. Mozna az prilis didakticky rysuje rozmery a prvky vztahu a pocitu mezi vypravecem a Shneiderem.

Namet povidky je veskrze trivialni, ale je podan ctive, Kdyz se povidka rozjede nekde kolem sve pule, ctenar je do deje vtazen. Pote, co text opusti meditativni polohu a rozjede pro vypravece klicovou scenu, dynamika uz nevazne, ba naopak.

Text zrucne prohlubuji zajimave obraty (jako "kdyz clovek z nutnosti nahodi vypadly jistic") nebo bezdecne, ale pripadne utrouseny biblicky citat. Jeho nejvetsi devizou je ale subjektivizace, internalizace, promena vypravecova vztahu k objektu jeho nenavisti, kterou katalyzuje prozite trauma. Timhle posunem ctenar od tak vahave zacinajiciho textu dostava podnety k zamysleni.

Pokud autor souhlasi, navrhnul bych text do Povidky mesice za rijen.

@vk: tenhle text je experiment. Zkousel jsem, zda je text udrzitelny i pres neavizovani prolinanim vypravecskych linii a vypravecovych osobnosti. Soude dle nedostatku komentaru se pokus nevydaril, resp. neoslovil. Mozna je to tedy stylova slepa ulicka.

Uvedeni textu je pasivni, protkane frazemi, jejichz zamerna originalita je prilis afektovana, aby byla uveritelna: zpusob vyjadreni nerozhodne balancuje mezi exaktnim (molekuly kysliku) a otrepane banalnim (barevne decky). Vysledny dojem selhava jako poeticke vyjadreni, ale i jako popis, nadhozeni atmosfery.

Zbytek textu jenom prohlubuje nestastnou polohu divciho romanu. Snaha vypravece oddelit se od lepiveho, sebedojimaveho stylu ho nevykoupi, naopak prohloubi k nestesti ctenare i textu.

Co je zamerem takoveho, nejspise sebezahledeneho psani krome sebezahledenosti? Jakykoliv zanr, dokonce i ten nejvice naivni, sebedojimavy, je mozne posunout ke katarzi, rekneme povysit ho nad sama sebe. Ale k tomu je treba autorske sebereflexe, jiz se nedosahuje proklamovanym shazovanim prvni osoby.

Doporucil bych si ujasnit, co je zamerem Vaseho psani. Pokud pisete hlavne pro sebe, ctenari to poznaji a neoceni. Psani by samozrejme melo prinaset autorske poteseni, ale nemelo by zapominat na ctenare, na sve sdeleni, na svuj zamer.

Janino, muzes prosim zaradit tento text do PM za rijen. Autor souhlasi. Dekuji.

@Reka: Duvod k explicitnimu odkazu na posledni Duchampovu instalaci vychazi z predpokladu, ze ji ne kazdy ctenar zna. Ale rozumim i Tvemu uhlu pohledu. Kazdopadne, pokud budes nekdy ve Philadelphia, zajdi se na to podivat. Je to pusobivy kus.

Pokus o originalni styl nevychazi celistve: nektere stylove prvky jsou originalni prirozene, jine pusobi nucene, nepresvedcive. Poloha vypraveni pusobi spontanne jen z dalky: spis je to akademicke cviceni ve slohu a stylu.

Presto se nemohu zbavit dojmu, ze jsem jen nepochopil, nevcitil se do mozna opravdove originality. Neni to sice ani nahodou situace Gide-Proust, ale presto si nejsem jisty zda text jenom neumim cist.

P.S. To vyrazne varovani pred vulgarnim jazykem je dvousecna zbran: nastavuje ocekavani, ktere potom neplni - text je v tomhle ohledu az prekvapive bezzuby a jeho vulgarita by mohla byt prekvapiva/sokujici pred druhou svetovou valkou, resp. pred Salingerem, ale ne dnes.

Naprosto vynikajici. Dialogy jsou jadrne a svizne, jaksi v Capkovskem duchu. Namet je sice jednoduchy, ale originalni. S pointou je tomu nejinak. U takto inspirovanych, rekneme az nadanych textu me temer vzdy mrzi, ze se autor spokoji s pouhou crtou, kratkym textem, v nemz neni mozne rozvinou postavy, vytvorit komplexnejsi dej, zkratka vyuzit vsech daru, kterymi vladne. Takovy srazeny text potom tihne k jednorozmernosti a v zaveru je pouze anekdoticky, coz mu ublizuje.

Navzdory temto povzdechum me text nadchnul vyse zminenou vystiznosti a unikatnosti sveho jazyka, uveritelnosti dialogu. Pokud autor souhlasi, navrhnul bych povidku do Povidky mesice za rijen.

Povidka je napsana poctive. Jak uz poznamenal Lakrov, jista nedejovost, nedostatek dynamiky, zpocatku odrazuji. Ale pokud ctenare neodradi zcela, pokud pristoupi na pomaly rytmus, oceni dobry text. Rozhory jsou napsane svizne, uveritelne.

V textu jsem nalezl nekolik neduhu. Pocatecni premisa v prologu je diskutabilni a navic tematicky zavadejici. Diskutabilni je ciste z ideoveho (rekneme filosofickeho) hlediska: stranou toho, ze i nekteri primati tvori veci, ktere jsou odrazem jejich osobnosti, je otazkou, nakolik jedinecnosti jakykoliv lidsky vytvor nese? Tematicky zavadejici je prolog proto, ze evokuje moznost polemickeho, hlubsiho, analytickeho textu, pricemz nasleduje text vesmes nostalgicke, subjektivni a nehluboke povahy.

Druhou potizi je mozne (byt mozna nahodile, nezamerne) plagiatorstvi. Mozna se jedna pouze o shodu nahod, ale ton i tematika textu az prilis vyrazne pripominaji ton a tema zdarileho indy filmu High Fidelity (Vysoka vernost) od Stephena Frearse s John Cusac v hlavni roli. Vzdycky, kdyz jsem v Chicago, tak si na tenhle film vzpomenu. Take pojednava o muzi, ktery je nostalgicky, ma srdecni vztah ke starsim technologiim - v jeho pripade ke klasickym LP deskam - ktere se nakonec stanou pricinou svaru s jeho zenskymi znamostmi. Proto se ptam, zda tahle (nejen titularni) shodnost je pouze shodou nahod anebo je ovlivnena zminenym filmem.

A konecne je tu potiz se scenou spojenou s vloupanim: pasivita vypravece, ktery necinne sedi s kulovnici snad cele hodiny, je tezko uveritelna. Nehlede na to, ze ramcove nezapada do stavby povidky. Navic neobstoji ani jako dramaturgizujici prvek, ani jako pointa...

Predem se omlouvam, pokud tento komentar shledate cynickym. To neni muj zamer.

Milan Kundera definuje (nejen) umelecky kyc jako (spatne skryvanou) snahu dojmout a pote se dojimat z dojimani. Tento text pusobi presne takovym dojmem: obraty jako "dosud nezaschlymi slzami" podryvaji text nejen kycem, ale i lacinosti jazyka mezirepublikovych divcich romanu, a tedy i anachronismem. Nejinak je tomu se slovy jako "pojednou".

Doporucil bych odstoupit od textu, psat ho s vetsi sebereflexi a predevsim bez jazykovych kudrlin a kycoviteho tonovani. Formalne by pomohlo text rozclenit na odstavce.

@reka: dekuji za navstevu.