Písmák To
Co dál.
Když realita řve mi na záda.
a z kouta pokoje cosi křičí.
(svědomí.
Zmatená
V křečích tvého těla.
křičím divná slova.
a kopytama noci,
rozšlapávám vše
???
Obklopena divnosvětem,
dotýkám se křídel.
a s náruživostí
domovních prodavačů
????
Svázaná.
do něžností pavučin,
dívala se.
na poslední mezibarvy duhy,
Holubice
Kdysi dávno létala v oblacích,
bílá jak sníh pomateně
mezi paprsky světel
nejveseleji a nejvýše,
Něco
V prvním patře,
pod pátým schodem,
s poslední slzou,
něco vě mně umřelo
Proč
Proč tolik otázek,
když je tak málo odpovědí.
Proč tolik pohledů,
když nedá se číst v očích.
Nedám
Nedám Ti nic
a budu na to pyšná.
Nedám Ti víc,
budu za to hříšná.
Oni
Smíchem svým,
utrhali křídla
a srdce rozmačkali.
Znásilnili slova
depka
Topím se v sobě, depka mě chytla,
drží mě pod krkem, mrcha jedna.
Nemůžu jí utéct, není kam,
nemůžu křičet, hnusem se zalykám.
tvář
V zrcadle mihotl se odraz
a podivnou tvář uviděla jsem.
Něco chtěla a v očích měla beznaděj.
Měla rty co místo ano a ne, poví asi,
včera
Ve víru vášní a uvadlých slunečnic,
přály jsme si jen být a pocítit.
Brouzdat se něhou orosených dní,
dotýkat kapek pozdních chvil,
Proč tebe ?
Miluju tvé ruce,
které se jiných dotýkají.
Miluju tvé rty,
které mě nelíbají.
svítání
Svítání, smrt noci odtikává.
Ticho, ospalé oči zahubí.
víla snů
bere tvá noční křídla