Písmák Každou noc
Každou noc nám havrani klovou oči
Víme snad konečně
odpověď.
Každou noc, když přilétají,
bezmocná
je tu,
ale cítím se tak bezmocná,
je tu,
ale já jsem sama.
malý klaun
VEM SI MĚ, VEM SI MĚ ŽIVOU
VŽIVOTĚ NA OKRAJI SRÁZU
SKORUNOU ZTRNÍ
VDEN JAKO KUS LEDU,
svíce utrpení
ON JEDEN JEDINÝ KRÁSNÝ,
KRÁSNÝ, ACH, TEN KRÁL
KDYSI VE SNÁCH NÁS NAVŠTĚVOVAL
A ZHÁŠEL SVÍCÍ,
Jediným skutečným dnem byl onen den beze snů
„Zabil jsi jednou, zabiješ podruhé.
Slyším tvůj dech,
když se vnoci kradeš mým pokojem.
Tvá ruka mě chladí na rameni…každou noc…“
malé měděné misky padají z nebe
MALÉ MĚDĚNÉ MISKY PADAJÍ ZNEBE
ROZDĚLTE SE O MOŘE
JE HO UŽ TROCHU MOC,
TAK JAKO MALÝCH MRTVÝCH KAPITÁNŮ
Celebration of the lizard
Oslavme návrat zeleného krále
na hřbitově šílenství,
když smrt jede na rezavém kole,
zpívejme syčícímu hadovi,
V těchto posledních dnech
Vtěchto posledních dnech
Vně naději dali jsme,
ZRADILI…
Na hřišti si hrají děti,
Vlad (1.část)
Vlad
I.
Christine vypnula televizi, kde právě zkončil její oblíbený film Interview supírem, a povzdechla si. Milovala filmy o upírech. Tam, kdesi vtemnotě mysli chtěla být jako oni, krásná a nesmrtelná.
Vlad (2.část)
IV.
Po pár dnech ho studenti začali nesmírně rozčilovat. Většina dívek nedělala nic jiného, než že na něj bezduše civěla a chlapci za to Vlada nenáviděli. Teda skoro všichni, až na Iana a pár jeho přátel.
Vlad (3.část)
VII.
„Pane řediteli, Ian zemřel. Někdo ho zřejmě zabil tak, že se sem nemůže vrátit. “ vykřikl jeden zprofesorů.
touha vzlétnout
Kdo věří dětskému pláči.
Ta odpověď leží vtobě,
život ti utekl,
tak jako chladivý déšť, na který jsi tak dlouho čekal.
Unnamed III.
Tvoje nebe černá,
Máš vruce nůž
vraž mu ho do zad.
Máš na rukou pouta.
Kapitán Hnijící Noha
Onehdy toho jednoho dne se něco stalo. Něco velmi podivného. Jenže jsem to bohužel zapomněla, tak si budeme muset vystačit sněčím jiným. Takže onehdy toho jednoho jediného dne se kapitán Hnijící Noha probudil vhrozných bolestech.
Dnešní svět
Fascinující pocit bezmocnosti,
Vlastní tekutina strachu,
Před myšlenkami vočích,
Ponižující nejistota.
Žužová květinka
Žila jedna žužová květinka. Protože žila na slunci, dlouho nevydržela. Slunce totiž strašně pálilo a pálilo, až se upálilo a spadlo znebe. Leželo na zemi vedle květinky, té krásné žužové a vzdychalo a mělo na sobě modrý svetr.
Zelené Slunce
„Vidim ohromně zelený slunce,“ řeklo dítko a zatahalo svou matku za ruku. Matčina ruka zasténala a začala se nebezpečně kývat. Dítko zmlklo, tohle varování mu vždycky stačilo. Nebude přeci vytáčet matčinu ruku pitomým zeleným sluncem.
Cesta do pekel- pokračování
Začalo pršet. Adriana napřáhla ruku a nachytala do dlaně pár kapek.
„Och, bože, to je krev. “ vykřikla a rychle si otřela dlaně do kapesníku.
Cesta do Pekel
I.
Město se topilo vtemnotě noci. Hvězdy se snažily alespoň trochu osvětlit tuto pochmurnou metropoli. Trochu nsvětla sem sice pronikalo, ale ne tolik, aby dokázalo proniknout do těch nejtemnějších zákoutí města a lidské duše.
Muž a jeho moucha
Vystoupil ztramvaje & rozhlédl se kolem sebe. Kde se to jen ocitl. Nevystoupil špatně. Vysoké šedé zdi objímaly celou ulici & zlověstně se na něj šklebily.
Stín
Krutý den a pak stmívání
Krvácející nebe strach nahání
Zraňující slova se zarývají do srdce
A stříbrné bodce
šílenství
Myš sedící na křesle zpívá
& píše nesmyslné básně.
Zelený kouř dotýkající se její tváře
Zabíjí
Vzpomínky
Tak jako něžná růže uvadá
I tvá krása se ztrácí
Svět již není to co zamlada
Zlé vzpomínky se ti vrací
Andělé padnou první
Krev teče po ulici & umírající člověk sténá. Kolem něj se seskupuje dav čumilů & hledí na jeho utrpení. Nikdo mu nepomáhá. Všichni jen stojí & zírají, zmítaní chtíčem.
The End
My life is coming to it´s end
But I don´t have to be afraid
´Cause I´ll be with you
I love you like I do
Styx
Údolím Smrti
pochodují vojáci,
Nezáleží jim na cti,
Vyjí svou bojovou píseň jako vlci,
Tanečníci
Tančíme vzduchem,
Plujeme půlnočním nebem.
Každý, kdo nás spatří,
Křičí hrůzou.
Hra se Smrtí
I.
Jediné, co cítila byla bolest, která stále svírala její srdce. Bylo to nesnesitelné a ona nevěděla, jak tomu zabránit. Věděla však, co to způsobilo.
Unnamed
Poslední vzpomínka na divadlo
& střepy zrozbité sklenice.
Drogy& chlast & sex
Hledámne cestu
Lilith
I.
Otevřel oči a nadechl se. Najednou si uvědomil, že se cítí úplně stejně jako včera večer, než si šel lehnout. Nezbavil se toho.
Mlha
I.
Zamyšleně pohladila spící kočku a pohlédla zokna. Stmívalo se, a přestože bylo chladno, venku zuřila bouře. Blesky křižovaly nebe a hromy překrývaly všechny ostatní zvuky.
Barva deště
Barva deště
Čas mi vzal naději
A já už ani raději
Nevycházím ze svého úkrytu.
Černovlasý II
Černovlasý
Zavřený vcele přemítá o svém osudu. Hlasitý srdcervoucí povzdech.
„Přestaň vzdychat“ rozeřve se strážný a praští obuškem do mříží.
„Jsem nevinný“ pokusí se.
Ahoj
Ahoj, jsem stále tady.
Copak mě nevidíš.
Neskrývej, o čem sníš.
Kdo může odhalit
Konec
Dívka stojí na pahorku uprostřed lesů. Má strach. Ale zčeho. Ztoho, co přijde.
O Červené Karkulce
O Červené Karkulce
Kdysi dávno žila jedna dívka sama se svojí matkou a Vlkem na kraji města.
Dívka pořád nosila červený čepec, kterému se říká karkulka a tak jí lidé dali přezdívku Červená Karkulka. Ve skutečnosti se však jmenovala Isabell.
Jednou jí její matka řekla, ať zajde za svojí babičkou, protože je nemocná.
Královna Prokletých
Královna Prokletých
Popírají zákony žití
Posedlost vlastní smrtí.
Lilie, růže, cesmína
Černovlasý
Černovlasý
Zavřený vcele přemítá o svém osudu. Nevzpomíná si na noc, kdy se to stalo. Na nic. Hlasitý srdcervoucí povzdech.