Písmák Skutečný
Osud mi naměřil
šest let
tvého času
Pak nečekaně zpřetrhal
Vyrazíme
Když slova těžko hledají kudy by se ještě vydalakteré cesty jsouještě neprochozené- v roztrhaných střevícíchpočítáme sinavzájem bolákya třeseme seže by nám někdoty naše cestysnadmohl přikazovata do ranečků vkládatco nechcemebráníme si taksvoje běžné účtypřitom počítat se učímezase spoluTak hodíme si kartykdo vodukdo elektřinua pak na procházku vyrazíme ve třech.
Zeptal jsi se
Zeptal jsi se bezradně
kým mi jsi
Jako by opírání
muselo mít vždy podobu
Střípky
Listopadové střípky nedůvěr
tančí pod nohama
a neuklízíme je nikdo
jako by tam měly svoje místo
Pošeptám Ti
Pošeptám Ti
tajemství
že největší perly
nebyly dosud uloveny
Čekání na jaro
Na horách vrtkavo
sníh sem a sníh tam
pod koly pak ale čvachtá
bláto
Řeč
Řekni jen pár slov
z celé věty
a bude to přesně ta část
kterou ostatní můžou slyšet
Vzdalování
Vzdalování
je vždycky nejdřív pocit
že ne všechny věci mají místo
společné
Vroubky
Třikrát jsme slovo otočili
a než abychom mu udělali místo
v souvětích
rozestlali jsme si sami v holobytech
Skryté
Boříme čela do polštářů
jako tramvaje do závějí
a občas vykolejíme
Většinou se ale tiše
Zde jsou mé...
Tiše tuobcházejí
s úsměvem a omluvou
zdánlivě pokorné
- nenaplněné
Zasaženi
Zasazeni
v časech a místech
- na spojnici z A do B
křížky setkání
Půlnoc
Když přichází půlnoc ožijí stíny a možná kdesi se bouří Někde zas ticho pokrývá prach - jen pár cárů na marách že člověk umí vzdorovat a někdy jenom rovnat slova Jsme kapky utopené v moři když se zvedá hladina a nebe ztěžkne
nevyspáním
Jen vědět...
Procházím pokojem
je čas spát
Vokolních bytech pomalu zhasínají světla
jen lampy
Písnička pro Danielu
Kdo neví, co všechno se dá unést
nikdy nepotkal Tebe
Kdo neví, kolik má podob smích
nikdy nepotkal Tebe
Síla
Jsou tajemství
která se ani nešeptají
- o tom, jak jsme uvnitř křehcí
Ikdyž Tě držím
Rozběhnutá
V bědování slov
zaniknou tiché pomlky
a zatoulání myšlenek
po vlastních kopcích
Tavení slov
Slova sama nebolí
jense umí otříto to správné místo
a míří přesně
do terče pochybností
Hlasem jsme se míjeli
Hlasem
jsme se míjeli
a do trní posílali ovečky spát
Za jejich utrápené oči
Uprostřed léta
Se sedmikráskami v rukou
stala by se sedmikrásnou pastýřkou
a putovala by k dubnu
kdyby ovce byly
V koutech
Do koutů odložená
tiše si sbírá prach
a učí se tkát slova
z pavučin
Jak věřit
Jak věřit na návraty
když první cesty vedou na míle
jiným směrem než domů
a kdejaká cetka víc se blyští
Slova
Tiše si slova dusíme
a polštáře vycpáváme sny
ale noci jsou příliš krátké
než aby se nám všechny stihly zdát
Jestli zima bude
U dveří prahy sešlapané
okna se šklebí do pustin
Jak by tu mohlo něco růst
Zavři své studánky
Zatímco
Zatímco sami bdíme
nedonošené sny po cestách boty trhají
Každým krokem přidávají
čáru do kontur
Nemilosrdně
Ze silnic
vystoupal žár k nebi
- Spalující modlitba za déšť
Ve sklenicích zasyčely
Neviditelné otlaky
Když mlčení souhlas neznamená
pohnou se stíny za závěsem
a všecko, co si tajně nesem´si tiše sedá na ramena
V zádech
Zase dozrávají maliny
a staré věci
neodcházejí
sem tam se dotknou
Říční opožděná
Slunce rozvířilo stíny
a kalná je trochu
voda
Pohyb je cestou
Samá sobota
Až se zas potkáme
budeme si sem tam
listovat knihou přání
popohánět písmenka
Jména
V den
kdy slovům mezi námi
vypelichala křídla
a nesla se těžce
Do Pontu
Myslela jsem, že mám
sílu bojovat
s větrnými mlýny
uskakovat
Libo-li zatančit sobě si?
Zatanči mi
ve slovech
a nezapomeň
na pomlky
Podivná
- Zatopilo
deštěm
jak upilo ze sklenice
společné -
Jak kapka
Jak kapka
z rampouchu
budu ti stékat
budu se tulit a studit
Jen být
Nabrat si
trochu tvého
vzduchu
do děravých plic
Nechat
Vždycky se bojíme
o křehkost vlastních
dlaní
když se snažíme zachytit
Kulatá Země
Pár kroků
do prázdna
a malá miska
ticha
O světech
V soudeší
na hranicích spánku
o tlukot
vlastního srdce
Nesrozumitelná
Dveřmiještě vítr
cloumá
ve veřejích
a peřeje řek
Bude půlnoc
Cvrkot v ústředním topení
a Tvůj dech
mi nahrazují tikot hodin
Bude půlnoc
Blízko
Když jsi blízko
stávají se slova
jen motýly
- co si občas přisednou
Přestanu-li
Přestanu-li být
náměsíčná
nebude to kvůli Slunci
- vždy bude nějaké vycházet
Ženy se přece dobývají
Nejsem dost silná
pro návraty
Kolena otlučená
od klekání
Po kouskách
Po kouskách
zas budeš jejím
slunečním svitem
přitahován
Krást
Našlapuju ticho
cizí
už po tolikáté
že přestávám se bát
Na hodinách s ručičkami
Na hodinách s ručičkami
jsem nula za dvanáctkou
nebývá vidět
když se líbá s první vteřinou
Nocím
Jako přítelkyně
nocí
měřím slabostí
v kolenou
Hmatatelně
Noci zachtělo se
probudit
s cikánskými rytmy
na rtech
Dva kroky od něhy
Dva kroky od něhy
a síla
jen na jeden
Přebírám slova
Ke kamnům
Jsi
a ublížit Ti není těžké
Občas pláčeš
potají
O slovech a smutcích
Zkus pochopit
že některá slova
o bolesti
nejsou možná
Přijdu k Tobě
Přijdu k Tobě
navzdálenost k srdci
přitisknuté
dlaně
Jsem zima
Zachytávám se
o Tvá zkřehlá místa
žebra
lámu do bezdeší
Schovávám se
Schovávám se
zavírám
smíchem
ale jsem tu stále
Kolik ještě zbývá
Nejsem
necitlivá
když ruku v ruce ty
po mých strunách
Nehtem
Tančím
ne po špičkách
a jehly
jsem poztrácela
Nevstoupím
Neschováš se
za dlaně
Prozradí tě
Mne víckrát ne
Nevěřím
Zapálila jsem
sama sobě hranici
a hořím
v jejím středu