Písmák Rakovina
Je ráno a probouzím se ze sna.
Je to zvláštní mám pocit, že jsem usínal se svoji milovanou holkou.
Je melancholické počasí. kdo to sakra chtěl.
Sám nevím
Byl podzim po létě město topilo se vbarvách
Ale to už někdo řekl, tak jedeme dál
Zdi temných domů někdo černou tuží obtáhl
Tys řekla jen nezahazuj tu krásu minulých dní a pojď semnou dál
Před spaním
Proč se lidé radují, když je druhým smutno.
Proč mě nepustíš blíž.
Kde byla chyba.
Proč.
Láska
Když slunce vnikne do našich duší
A na trout spálí ty nejtemnější vzpomínky…
Vtom přijdeš Ty
Máš světlem ozářenou tvář
Rozpor
Noc se vyzývavě vplížila do našich duší
Jsme blízko, tak strašně daleko
Cítím vůni
Vůni, která zbyla zrezavých lží
Jsem...
Jsem.
Jsem ranní sen bez konce
Jsem to poslední nic za posledním v trávě
Jsem láska bez lásky