By ChatGPT

"Narace" is a poem written in the Czech language, and it seems to explore themes of isolation, communication, and personal growth. The first two lines suggest that the speaker sees baptism as a way to convey words, perhaps implying that language is an essential tool for communication. However, the following lines reveal a sense of frustration and disconnection, as the speaker notes that no one is listening.

The next stanza expresses the speaker's decision to become a "garbage collector" of ideas, indicating a willingness to take on the discarded or ignored thoughts and give them voice. The use of silence as a communication tool is also referenced in this stanza, suggesting a need for a more nuanced approach to language.

The final two lines of the poem suggest that the speaker is still learning to navigate situations where power dynamics come into play, indicated by the reference to "where power drums." The last line speaks to the importance of silence and the need to master its use, perhaps indicating a desire to develop a deeper understanding of when and how to use language effectively.

Overall, "Narace" is a contemplative and thought-provoking poem that explores the complexities of communication and the challenges of being heard in a world that can be deaf to our words.

teď si říkám - možná to tak zní, ale není to báseň o flatulenci

Amm... předem dík za zájem... co sem chtěl asi básní říct, je, že existuje (asi hlavně ve mě) nějaký problém sebekontroly, který souvisí se srovnáváním vlastního hodnotícího žebříčku ve vztahu k vlastnímu životu... že bych rád  byl něčeho schopen ale míra sebekontroly kterou nad sebou mám mi to... dělá trochu složitějším... bombastičnost použitých spojení... nevím... je to možné, nerad bych asi používal vyprázdněná klišé, ale zase mam rád patos... tak se hlavně kvuli tomu nesežerte :D

nový média teď učim na FHS... a upřímě jsem taky koketoval s představou, že by bylo zajímavý udělat nějaký rozbor, co vlastně pro lidi tady poezie a možnost (anonymně) psát znamená...

rád bych tě viděl než i uříznou hlavu

ahoj a díky

nečekal jsem kolik se tady toho sejde a jsem překvapen/vděčen/zděšen?

báseň je: útvar...skalní, verbální, duševní... nevím, když jsem tohle psal měl jsem jakýsi záchvat slabosti ze sebe sama... trochu po třiceti, na internetu se to hemží nacisty a bulkami, jedno zůstane v hlavě druhé na krku, oboje může být smrtelné ale oboje je vlastně hloupé, protože to vyšumí...

to co jsem napsal jsem napsal v noci, potom, co jsem se dva, možná tři dny vyrovnával s jakousi úzkostí, asi přehnanou možná zbytečnou, každopádně s úzkostí, o níž jsem byl přesvědčen (zuřivě), že jsem ji nechal za sebou někdy ve třetí třídě... ale... řeším jí pořád... smrtelnost a to nejsem zcela transhumanista nebo člověk co chce žít věčně ale pořád si říká co z něj zbyde... vim jistě že alespoň nevynesený ale pečlivě tříděný odpad

verše jsou asi i šroubované...  mam určitý necit pro nadužívání grandiózních popisů...  

a třeba klišé v ní - jako že taje led... on v tý chvíli fakt tál, tál za oknem tál na skalce v praze u paneláku ale tál... bylo to banální... a možná jsem před tim viděl poslední Jarmushovo film a tak tady vlastně házim civilní poezii (akorát že je zapatlaná vesmírem nesmrtelností... něco co prostě řeší řidiči autobusu... protože si to neumím odpustit) 

každopádně děkuju za jakékoli vyjádřední včetně rozboru blešaté zpěvačky... která má asi ten druh pravdy který si člověk nechce přiznat

ty žiješ ? :) to mi stačí :D

mě/mně nikdy jsem nechápal ten rozdíl nehledně na pády :-)

ty žiješ? :-D