|
och, nejdříve jsem bylo silně v rozpacíh, co bych mělo Tobě- jakožto největšímu ochránci našeho světa- napsat. Nevím, zda jsem vůbec hodno svým prasečím okem číst tvou SUPERPOEZII, ale nedokázalo jsem již déle odolávat...
tvá mužná a hrdinská Super-slova si vrývám hluboko do své prasečí paměti. žádám Tvé svolení, zda se mohu stát mou denní mantrou.
ale věř mi, že pokud mi to mé prasečí (hluboký povzdecha smutné chrochtnutí), stále ještě jen prasečí, schopnosti dovolí, pomohu ti naprosto ve všem... ve všem... stačí jen velmi dlouze a nahlas zachrochtat (až budeš v úzkých) a já přiběhnu tak rychle, jak mi jen má malá prasečí kopýtka dovolí....
|
Písmák