09.07.2005 00:00 K dílu: nelinenka
připadá mi to spíše jako útržek, nežli hotové dílko, ale i ten útržek ti chválím..:)
09.07.2005 00:00 K dílu: Hledání cesty nelinenka
výstižné, stručné, úsměvné...prostě fajn dílko!
06.02.2006 00:00 K dílu: Zimní osamění nelinenka
Tahle báseň je dost propracovaná, obdivuji v tom fakt, že se dá číst mezi řádky a každý tam vidí něco jiného. Někdo obdivuje krásu sněhu a na okamžk se nad ní pozastaví, jiný v tom vidí odraz lidské lhostejnosti. A já? Já z toho cítím tak trochu strach a prázdnotu. Již prvních několik veršů jsou pro mě něčím naprosto děsivým - protože samota je tu opravdu vystupňována do extrémů. Pak následuje odlehčení,ze kterého je ovšem cítit smutek a zklamání ze světa. Na ponurosti tomu přidávají i oblaka, jež se nezbaví své šedivé všednosti. Pro mě je to až impresionistický obraz člověka, který se uprostřed obrovského zasněženého pole pomalu ztrácí v mlze... Otázkou je, zda-li touží po tom být objeven :)) Tak se hlavně neztrať Ráďo, byla by tě škoda, protože píšeš vážně moc dobře! TIP!
06.02.2006 00:00 K dílu: Motýlí křídlo nelinenka
Nejvíc se mi líbí poslední verš, je takový básnicky zasněný a tak to má být. Jinak je tato báseň plná motivů, které bych shrnula jako život - od jara,počátku všeho, přes prosluněné léto a rozfoukaný podzim,který hladí unavenou dušičku, která pak v zimě ulehá pod tíhou myšlenek nad samotným životem. Pro mě je tam však i nálada, která je pro celé dílo taky velmi důležitá. Přestože ta autorova se s obdobím docela střídá, já sem zamrzla u jara a pocitu když poprvé nazuju tenisky a zhluboka dýchám voňavý vzduch. A v tom cítím takový ten krásný pocit lehkosti a dětskosti,kterým je pro mě motýl, a ačkoli se z něj v běhu času stává jen vzpomínka, hluboko uvnitř mě stálé zůstává a tak to má být! Prostě celá báseň zanehala vážně perfektní dojem a dík za něj, protože zavzpomínat je někdy děsně moc příjemné. A pokud se jedná o autorovy křídla - tak se nemusí bát, protože co se fantazie týče, tak je dle mého názoru našel! TIP!
06.02.2006 00:00 K dílu: Hanneli nelinenka
Je zvláštní,jak to dnes v Osvětimi vypadá - na jedné straně hrozivě vyhlížející ostnaté dráty a na straně druhé, upravené vysoké topoly,odrážející světýka slunce přes jejich lístky, voňavé šeříky vedle docela zachovalých budov...Budov,kde se dělo neskutečné zvěrstvo a kde umíraly tisíce lidí. Když tudy procházíte,je vám docela fajn, řekla bych, ale něco jako stín maličké Hanneli,která vám otvírá oči k nahlédnutí pravé scenérie toho místa tu opravdu je.Kdykoli se ohlédnete zmizí, ale podivným vtíravým pocitem cítíte, jak za vámi stále kráčí. Jako by chtěla na něco odpověď... A pokud Radima zajímá odpověď na to, jak se mi báseň líbila,vyjádřím ji pouze tím, že to tak opravdu bylo a tys to perfektně vystihl. Takže jednoznačně typ!
10.01.2006 00:00 K dílu: nelinenka
možná že tím celým sněžením nějak zamrzl i tvuj mozek, pac tohle vazne smysl nedává, ba co, nemá to ani myšlenku..promin..ale fakt ne...
29.06.2005 00:00 K dílu: setkání nelinenka
docela jsem si při tom uvědomila pár důležitých věcí a to jak můžu být šťastná, že všichni které miluji tu jsou se mnou...zároveň to ve mě probouzií ale i obavy, jak prázdný by můj život byl, kdyby tu nebyli...Nicméně to co jsi napsala je nádherný! Každým coulem z toho sálá láska! Kloubouk dolů za tak velký srdce jak máš !
09.07.2005 00:00 K dílu: Fyzika nelinenka
vůbec se nechytám, asi proto, že fyzice taky vůbec nerozumim...Ale nadruhou stranu oceňuji to téma...vživotě by mě nenapadlo...:))
09.07.2005 00:00 K dílu: nelinenka
máš prima smysl pro repetici...je to krásný! nemůžu jinak...
09.07.2005 00:00 K dílu: ... nelinenka
zní to hezky, ale jaksi mi to nic hlubšího neříká, nenavodí to žádný pocit, ani trpění, smutek či zamilovanost, je to spíš jakýsi chladný pokus..., který mě bohužel za srdce nevzal...
Nahoru