:-) Děkuji.. když to člověk předčítá, dá se to skvěle zahrát, ale ta slabší místa v tom texu při četbě samozřejmě cítím...

Děkuji

A ještě jedna důležitá věc.... tvrdíš mi, že má duše je bez obsahu, protože má slova vycházejí z mé duše. Jak vůbec můžeš něco takového říct? Že pro tebe nenesou jakousi naddimenzovanou intelektuální stopu neznamená, že já jimi nežiji každý den svého života a ten život je celkem naplněný a šťastný. Pokud ovšem nejsi buddhista a nenarážíš na onu prázdnotu, ze které vše povstává, pak tedy ano, pak je vše bez obsahu. Jinak je známo, že každé slovo má svůj význam, a tedy jejich kombinací není možno ten význam nechat zmizet.

Nač vysvětlovat tajemství, když se dá rovnou rozpitvat a zavraždit. Tedy vlastně zavraždit, a pak rozpitvat. Někdy je potřeba podívat se i z jiného, než ze zafixovaného úhlu. Dle tebe nic neříkám... možná tě zajímá něco jiného. Nebo tomu nerozumíš. Jak bys chtěl spatřit barvy, když jsi barvoslepý, to pak prostě nejde. Ale naštěstí, ne každý je barvoslepý.

Nač vysvětlovat tajemství, když se dá rovnou rozpitvat a zavraždit. Tedy vlastně zavraždit, a pak rozpitvat. Někdy je potřeba podívat se i z jiného, než ze zafixovaného úhlu. 

Možná by se dalo takto rozebrat i všechny písně, aby z nich nezbylo naprosto nic. Rozeberme všechno, vždyť přeci poezie se tajemství jen dotýká, ona ho nevysvětluje. Ale zdá se, že ho může pitvat a vraždit. :-)

Já jsem velice rád, že v za slovy nevidím kvantovou fyziku, že za nimi nesleduji aritmetické vzorce a už vůbec ne zdrojový kód matrixu. Kdybych vše viděl očima těch zákonů, jimiž se je takto někdo snaží svázat, nebyla by v tom žádná svoboda. A co se týče obsahu, to je subjektivní..... možná, kdybych napsal něco o fotbale, nebo o ženách, nebo o čemkoli co zajímá daného čtenáře, tak ho potěším. To, že nenacházíš nic za těmito slovy ještě neznamená, že za nimi není víc, než jsi schopen matematicky pobrat.

Jakýkoli monolog je užitečný až ve chvíli, kdy dojde k navázání dialogu. :-) 

( Ježíš: Teď a tady :-) )

Všem vám moc děkuji....

Poezie nepřichází tajemství vysvětlit, poezie přichází na tajemství upozornit.

To je opravdu krásné a pravdivé. Akorát... já nejsem poezie. A navíc, nelze vysvětlit něco, co člověk, kterému je to vysvětlováno, sám neprožije, dá se to jen připodobnit. Vysvětlit nelze nic, pokud s tím člověk sám nemá osobní zkušenost. Takže vlastně nevysvětluji, jen něco říkám. Instantně jsem a žvatlám. Což ovšem dělají všichni, jen si každý vybírá, co jemu je blízké. A někteří lidé chrlí tolik zbytečných slov, že už jimi zaplnili svět natolik, že žijeme více zbytečnostmi, než instantními moudry, která budou platná i tehdy, až my tu jakožto přestavitelé inteligence na výši, nebudem.

Pokusím se to nějak prostudovat... ale já v podstatě jen opisuji. Ono to přijde a tak to udělám. Dříve jsem do toho zkoušel zasahovat a víc si s tím hrát. Ale pak to přestalo chodit. Chtěl jsem to vymýšlet, místo toho, abych to cítil. A uvědomil jsem si, že slova jsou potřeba až tam, kde není porozumění. Kdyby to, co píšu, šlo říct beze slov, což ono jde, ale není to pak tolik slyšet a dá se to vidět jen, když člověk ví, na co se dívá, tak bych je nepoužíval. Pak si zase ale říkám, že lepší, než nedělat nic, je alespoň to zkusit. A tak se to snažím dávat skrze prožitek. Když předčítám, pak pokud v tom někdo něco zaslechne, je možnost si o tom popovídat i jinak. Navíc tím, jak to přednesu, tomu dám živou energii. Asi proto je ta teorie básnictví taková, aby ta slova na papíře nebyla mrtvá, ale aby žila tou samou energií i bez živého přednesu. A je možné, že když je budu psát takhle, nic z nich nezůstane. Ale dokud tu jsem, pořád mám možnost sdílet. Co bude potom, to už stejně není na mě. Nepracuji s formou, spíš s významem. A občas se i tak poštěstí a najdou se i věci, které mají správnou formu. Ale to se stává spíš jen u kratších útvarů. Každopádně moc děkuji, cením si toho, že si to někdo přečte, už jen to je potěšení, natož, že se k tomu někdo vyjádří, nebo mi zkusí ze své pozice dát nějakou radu. Je krásné vidět, že tu jsou lidé, kteří věnují pozornost i tomu, nad čím by někdo jiný jen pohodil hlavou.

Dal jsem to sem právě proto, že si uvědomuji, že když to čtu jako čtenář, myslí a bez vědomí toho, jak to zní, když je to vyhlazeno tím přednesem, působí to kostrbatě. A chtěl jsem zkusit, co to udělá. Možná by to tedy méně bolelo, kdybych to dal do kategorie volný verš....

:-) A děkuji... Chci sem toho dát víc, něco bude lépe čitelné, něco ještě hůře. A domněnek už mě jedenáct let života i tvoření zbavilo. :-)

:-) no... je pravda, že davem určitě... :-)

Když to předčítám, tak ho tam přednesem dokážu dát poměrně snadno..

Když to předčítám, tak ho tam přednesem dokážu dát poměrně snadno..