Já osobně si myslím, že lepší variantou je hospic, než LDN. Jemže těch je málo a také ne všichni potomci jsou milující...ale o tom tvé dílo není.

Jinak asi jsem debil i když vím, že ten práh je fajn, stála jsem tam.

Ale máš pravdu... jsou i takové, které to povolání dělat nemají.

Víš prd o té práci, ale tohle- ten odkaz- bylo z akutních lůžek - z neurologie, nevím jak bys dokázal spát v běhu.

Jo, jsem zdravotní sestra a nejen to. Pracovala jsem chvíli i na té LDNce a říkám, že každý doktor po škole by tam měl jít na dva roky na "praxi".

Tak si počti, jestli tě tedy zajímá i pohled ze "sesterny". https://www.pismak.cz/dilo/354687/

Dá se koupit? Jestli jo, tak to záleží jen na tobě.

Kdybys viděl umírat tolik lidí, jako já, tak tohle bys nenapsal.

Kdyby byl soudruh Antonín - topič elektrárenský chytřejší, mohl dnes jeho syn být úředníkem....

Temná stránka modrého světla? Ničí zdraví a urychluje stárnutí ;-)

Otakare, Otakare...propil jsi život?

Jak kdybys byl zase někde jinde, v jiném čase s jedinou jistotou.

Někdy se smát je těžké, ale tuším v tom naději.

Bylo by fajn, moci si vybrat... ale třeba je to takhle lepší. Třeba budeme ještě "čubrnět" ...

To je přímo zlatý hřeben... 

...abych pochopila proč.

v tichu večera

popíjejí alkohol

mezi růžemi

 to je jen alternativnější verze z tvých slov

Tak ještě máš čas, ne? Naučit se to...to dáš ;-)

Vypadá to, jako kdybys trpěl samomluvou, ale to se jen někdo smázl a zmizel z virtuálního světa. Možná to byla Jiří, nebo Jiřička ;-)

Ach jo...proč je psí život v nepoměru k tomu lidskému - tedy většinou...

Nejmenoval se ten pes náhodou Ferdiš? 

Jsem holka, takže to pivo nepotřebuju a přesto souzním, chápu, rozumím...

Jsou chvíle, které nechceš prožít.

Takovýto odchod ze svět"živých" - kdo z nás by si ho nepřál?

A ta spousta otázek, proč zrovna ona a ne někdo mi tak drahý?

Stačilo, aby byla k lidem milosrdná, jenže není - mrcha! jen k některým a já nechápu proč a podle jakého vzorce si vybírá...

Už nikdy bych nešla ven do tmy sama...

ale byla jsem tam - v té věži 

Ptáci to mají fajn... jen by mě zajímalo, jestli je bolí někdy křídla...

Bylo, není a bude..tak bych to seřadila já, ale na tom v podstatě nesejde.

Tyhle pocity jsou mi velmi blízké.

Spousta "živých" ani netuší, že nežijí... smrt si občas zaslouží, aby byla potrestána - je tak pyšná...a kdoví proč a na co.

aha...tady tedy - to jsem byla hodně mimo. Proč mě napadl ten traktor netuším. Vždyť je to tak snadné jít ve stopách medvědích. I ty jednou skončí třeba ve sněhu...

Jani, ráda tě tu potkávám. 

kilianew - dobrý den ...a děkuji moc.

:-) v AZ kvízu se ten den sešli dva soutěžící a oba říkali, že hrají na tubu... dost vzácné na to, aby stáli vedle sebe ve studiu a odpovídali ve stejné hře. Proto ten dotaz.

Jsi se koukal včera na AZ kvíz?

Jinak forma trochu kulhavá, ale to by se cvičením mohlo napravit.

ach jo

Smrti se nebojím, smrt není zlá....

co strašné je, co zlé je, to umírání je... (Wolker)

a nejhorší je, když víš, že člověk ti tak blízký...

Lili - dík.

Podezdívko, to je západ u moře, jenže to moře bylo za hradbou stromů :-)

Ale no tak - Norsko jedno! ;-)

čtyřikrát něco je lepší, než stokrát nic ;-)

Hele, ty vzpomínky byly, dle mého názoru, autentické. Ale Slavěna byla napřed kamarádka a pak ji vydával za manželku ;-)) Ale ráda jsem ho četla, jen jsem nestihla v tom předvánočním čase přečíst vše, co tu vyvěsil, což mě mrzí. Bylo to takové vlídné psaní. 

..a o Slavěně si taky myslím, svý ;-))

dadadíku, nechci tě ranit, ale myslím, že on vlastně vůbec nebyl Koťátko :-)

Pokud si to dobře pamatuji, slíbil, že tu svůj profil nechá. Dokonce sliboval, že si sem bude chodit číst, ale to bych mu nevyčítala, kdyby ne. Co mě mrzí, že lhal. Ale ze lhaní už je asi český národní zvyk. Možná jen změnil názor. Takových tu už prošlo kolem a vlastně se jim ani nedivím, že tu nechtějí být.

Thodore, neutahuješ si z nás trošku? Zemědělské noviny? Já myslím, že už ani nevycházejí.  Ale čtenářem novin nejsem a tak bych se přimlouvala za to, abys  nám sem po zveřejnění  ty  tvé příspěvky pro "Stáří a krásu" přepsal i na Písmák. Pokud ovšem Písmák ještě vůbec bude fungovat.

Ano, tvé vyprávění o tvém dětství je pro nás - pamětníky- kouzelné. Jistě si ještě na nějaké příhody vzpomeneš a víš co se říká - Nikdy neříkej už nikdy.  Ještě si tě musím dočíst, tak hlavně nic nemaž. 

Krásné Vánoce.

Já tyhle příběhy ( většinou zfilmované) nemám moc ráda.

Vím však jedno - hranice mezi životem a smrtí není jasně daná úmrtím člověka. Ale to je trochu jiný "příběh", než ten tvůj. 

Moje sestra je lékařkou ve zmiňované nemocnici, ale není blond a do růžové se taky nestrojí a už vůbec by A. Hopkinsovi neříkala drahoušku ;-)

https://www.talentproart.cz/literserver/e-shop/domu/376-co-zenam-vadi-a-jine-povidky-zdislav-wegner-9788076291003.html

Edvine, gratuluji a přeji krásné Vánoce.

Jý seděla v autě a čekala před bankou v krajském městě na manžela. Nesnáším to - chození do banky a přemýšlení o tom, jak správně zúročit naše peníze. Vlastně budu muset umřít dřív, než manžel, protože bez něho ...

No a zaparkovali jsme vedle mercedesu, který zadkem hodně vyčníval. Jsem byla ráda, že takhle naše auto nikdo neodře, protože ten mercedes ... a najednou nějaká příšerná blondýna, cigárko v koutku - takový dlouhý - ani to neznám. Asi se převlékla z růžové do zlaté  bundy. Vlezla do auta, nastartovala a popojela předníma kolama na chodník - maminka s kočárkem by tam už neprojela a kolemjdoucí jí mohli kabáty leštit přední světla. Celou dobu v hubě to cígo  - suveréně vystoupila a šla. Netuším kam, ale vůbec nemusíš litovat, že jsi neměl brýle. Vypadala děsně!

Mrzí mě, že jsem jí neměla odvahu říci, že takhle parkují jen drzý blbky.

Alespoň jsem pak nemusela objímat nějakýho důchodce... vlastně jednoho jsem se držela za ruku, ale ten nesmrdí ;-)

Tos neviděla moje smsky... Já píšu a píšu a pak si vzpomenu, že držím telefon a že rychlejší by bylo zavolat :-)))

Jani, doufám, že už se na horečku vymlouvat nemůžeš. Já se stále trápím s kašlem, ale to je u mě už pravidlo. Manžel mi to předá, a já se toho pak nemůžu zbavit.

Co se děje dnes v Betlémě nevím, ale nechtěla jsem se pouštět moc za hranice. Druhá adventní byla v klidu doma s vnoučkem, který mi přivezl z Prahy svazek jmelí. Dcera nezapomene nikdy - že má být s láskou darované. Měli jsme tu hromady sněhu a tak si užil s rodičema i sáňkování. Pěkné to bylo. 

dadadíku, jelikož tvé texty jsou podobné mým sms (myslím délku ;-)) tak to celkem i chápu.

taje ;-)

Tak z telefonu jsem na Písmák snad vložila jen jednu básničku :-) já mobil moc ráda nemám...a vlastně ani ten PC ;-)

Dadadíku, nejprve uložím fotku na rajče a pak použiji tu adresu z rajčete :-) 

K3, jestli tě vyděsí kritika na písmáku, jen proto, že nejsi sto pochopit ji a vykládáš si ji po svém, tak to by chtělo nějakýho hodně dobrýho psychoterapeuta.

To, že tu je spousta děl, která nemají myšlenku a formu přece neospravedlňuje to, že tento text je stejný. Navíc ho sem vložil "redaktor".

P.S.:  Mně se zase nelíbí, jak ty obhajuješ neobhajitelné.

V neděli začne obleva

Sňěhulák zateče do dřeva

Místo vloček jenom voda

To pak bude velká škoda.

Budeš vonět po blátě

Když poprosíš nechám tě

 v peřinách

:-) Já to tu chtěla Theodorovi jen trochu vyzdobit ;-)

Evženie, Slzičky Panenky Marie je drobná kytička - hvozdík kropenatý,

K3, ať si Voříšek píše o čem chce, ale ať to má myšlenku a formu. Tady vůbec nejde o to, jestli byl, nebo nebyl u porodu, co mu cukalo, jaký mají doma prostěradla a kdo koho držel za ruku.

Děsí mě, že člověk s takovouto empatií se tu prezentuje jako psychterapeut. Protože ono nestačí s lidmi jen "pokecat" - ale to už je o něčem jiném.

Tak jo, řekl sis o to. Takhle to dopadá, když někdo neví o čem psát. Prostě se snažíš, ale je to k ničemu, protože nazvat text "porod" a myslet si, že ženským zvlhne oko, až budou číst o tom, že ty vidíš hlavičku, je absolutní blbost. Navíc to zažloutlý prostěradlo byste mohli hodit na trávu a vybílit. Ty mělké dechy do stahů bych ti přála jednou zažít. Vůbec netušíš jak moc jsi mimo.

Ten pokus je tak špatný nejen proto, že jsi se vydal na tenký led, ale hlavně proto, že o bolesti a porodu nevíš vůbec nic.

Pak nechápu proč je píšeš.

Ta báseň je slabá nejen zpracováním, ale hlavně myšlenkou. 

Tak hlavně že sis koupil ten eliptical :-))

Tak ten už ji asi na venkov nezaveze :-))

Moje čtyři panenky jsou hrozně ukecané, sedí na poličce v ložnici a někdy fakt nemůžu ani usnout, když začnou nadávat, že můj muž chrápe ;-)

Kecy...promiň, ale tohle jsou jen kecy.

Zaškube ve víčku - už vidíš hlavičku.  Ono fakt bylo snad lepší, když muži zůstávali za dveřmi, než toto.

Theodore :-))) Květa je bů ;-)

U nás úly a ježečci ;-)  

Slzičky Panenky Marie...tu kytičku znám. Bábinka ji tak říkala. Nosila jsem jí takové kytičky ze stráně nad domem. Když zemřela a ležela ve svá světničce v otevřené rakvi, běžela jsem se vyplakat na stráň a natrhala kytičku jen ze Slziček - tu ji pak moje maminka dala do sepjatých rukou. Bože, to už je let a stále to vidím.

Jednou doplujeme do Sluníčkova všichni...možná.

Hrozně mě to štve...to jak lidi pořád nadávají a přitom. Máme se jako prasata v žitě!

Díky za porozumění .

Narodí se nové...a pak už to jde rychle...

Rozhodně více, než kdybys vše rozdala a ke kávičce si nenechala ani jeden vanilkový rohlíček :-)

Nejvíce toho pro sebe uděláme, když nebudeme vše dělat jen pro druhé.

Někdo má to štěstí, že mu tatínek zestárne. Ale ten můj byl princ... https://www.pismak.cz/dilo/367261/

Jani, já nevím, ale rozhodně by mě netěšilo vítězství v soutěži díky Výběru od redaktora. Ale nakonec, co mi je do toho. Dělejte si to tu jak chcete. Koťátko to ustojí a pokud ne, je to jeho volba. Ona si ho Slavěna doma srovná ;-)

Teo, ono vlastně vůbec nejde o to, jak píšeš, ale o to, kdo a jak a proč tě hodnotí.

Nechci, aby tě to tu otrávilo, tak se vzdávám  a ty piš a nemaž to. 

P.S.: Můj hlas si v telefonu pletou s dcerou - což je docela milý, vzhledem k tomu, že je o třicet let mladší, než já ;-)

Janino, nevím, kolik jich tu bylo a je. Natolik už dávno na Písmáku "nežiju". Vím jen, že dost jich odešlo. Já vůbec nechci porovnávat to, kdo píše líp. To je snad jasné - ostatně  - dle mého názoru-toto ani nejde. Jen jsem poukázala na to, co si myslím, že je špatně. Pokud jde o soutěž s !lidovým hlasováním", pak nechápu, proč má Výběr od amatéra ( nikdo jiný tu v redakcich sdružený není) zvyšovat skóre o pět tipů. Co je to za blbý pravidlo.? To, že platí už od začátku soutěže  jen usvědčuje autora a pořadatele, že mu chybí nejen pokora, ale i soudnost. Ty by sis tohle troufla? Dělala jsi to v době, kdy jsi byla členkou redakce? 

Jo, potěšilo mě, když se tu Koťátko objevil(o). Dokonce mi je i fuk, jestli je muž, nebo žena. I to jsem tu zažila opakovaně. Baví mě jeho vyprávění i ta něžnost a humor, kterou do psaní dává a kdybych chtěla, klidně bych dokázala mu třeba dát deset tipů navíc sama, ale proč  - proboha! 

Víc k tomu psát nebudu - nebaví mě to a dávno vím, že je to marný, marný, marný...

P.S.:  Ty si opravdu vybíráš, koho budeš číst, dle doporučení zdejších redaktorů?

To jo...protože jít a nevědět kam, to je dost blbý ;-)

Když slouží hlava, dá se to vymyslet, jak se plazit správným směrem.

úplně jedno

No jistě, jak jinak. Tak alespoň mohou amatérští redaktoři  určit, kdo vyhraje. Tak si hrajte dál. Vždyť je to ve výsledku úpně jedno. 

Já to věděla vždycky, ale je fakt, že teď si to nějak víc uvědomuju.

Takže dodatečně - ať slouží nohy co nejlíp a co nejdéle to půjde.

:-)

Tak jo. Nechtěla jsem, ale musím. Předesílám, že soutěže na Písmáku nemám ráda právě kvůli hodnocení. Vyhrála Janina, protože 16 tipů je víc, než 11. Druhé je děvče z lesa a třetí Theodor.

Jaký rozdíl je mezi výběrem a tipem?   Gora i Zajíc Theovo dílko tipovali. Pak dodali Výběr.

Je to fakt nechutný - nebo k smíchu - vyberte si.

Theodor je normální, nemusíte ho podmazávat  Jen to tu ještě tolik nezná.

Nakonec ve výsledku je stejně přece nejlepší  dvojredaktorka Gora - mimo soutěž -, tak o co se tu vlastně snažíte?

To je vše. - konec hlášení. Krásnou adventní neděli všem - i nesoutěžícím.

Obejmi keříček šípkový ...a mezi trním budu já :-)

Květoni, ty bys mohl být z fleku ministrem místního rozvoje a financí dohromady! Tvůj světonázor tě k tomu předurčuje. Nakonec ten den nebude tak marný ;-)

Janino, zatím to vypadá, že opustí koalici. Ještě zkusím nějaké jednání, ale znáš to. Raděj si pojede do Polska s manželkou koupit žampiony. Na cestu si vezmou do sáčku smaženku a přitom houby jsou delikatesa a rostou v lese zadarmo - zatím.

Kulajdu miluju, bramboračku taky, ale do jiných polévek houby dát nesmím, protože dcera by to pak nejedla. Já to nechápu. Do lesa jsem ji vodila, houby sbírala a teď? Když jde se psy, řekne mi, že viděla v lese houby, ale sebrat je a potěšit mě?! to ani náhodou!  Nevím, že by to byla nějaká "pražská nemoc"?

A když i můj muž si přál k obědu kyselo - a to pochází z Hané, nechápu občany, kteří nehoubaří. 

Za tohle tip nedám! Ne, že by to bylo špatně napsaný, ale projevil jsi se jako nevděčný syn!

Květoni, to máš marný - toho nepřesvědčíš. To víš - zpěvák, prý tenor. Ten nevidí, neslyší... A do hříbků určitě kope! 

Theodore, Já, když nerostou, tak je vnukovi uháčkuju, aby nešel z lesa s prázdnou! A ty takhle?! 

Prostě jsem velice zklamaná...a to když do lesa jedeme, tak si zpíváme, protože je tam hrbatá cesta . tak hrbatou, hrbatou - tu já mám nejradši (Generál Laudon) . tu tříletej vnuk miluje ;-)

P.S. :  Nakupovat u nás chodí manžel - tedy základní potraviny, já jdu do takovýho obchdu tak jednou za měsíc, abych koupila, co on tam nenašel a nebo netuší, že by se to mohlo hodit. Textil, obuv - to už beru jen přes e -shop. Stejně muže nedonutím aby si to v obchodě zkusil a já se nechci v kabince trápit :-)))

My máme s manželem stejnou velikost, což je výhoda :-))) všechny moje tenisky a zimní boty dokáže postupně obnosit tak, že je pak s lehkým srdcem hodím do popelnice :-)

To mě psal napřed nějaký Filip Sedláček, že prý  aktivátor penisu! Obří penis! INTENZIVNÍ ORGASMUS Dál nevím, protože takový zprávy neotvírám - syn učí informatiku, zeť je ajťák, takže prý takové zprávy nemám otvírat kvůli virům. Teď mě napadlo, jestli ji neotevřel manžel, protože v neděli chytil nějakou virozu- zbavil se jí vtipně - předal mi ji. A to jsem si neotevřela ani další zprávu od Filipa Novotnýho, který to může opakovat mnohokrát - silná erekce a dlouh...

asi život?

K tomu mě na FB už několikrát požádali o přátelství krásní muži - většinou lékaři, nebo kapitáni. Jen nechápu, že pokud jejich krásné fota vložím do vyhledávače, jjmenují se jinak a mají i jinou profesi. Hřeje mě ale myšlenka, že se jim moc líbím :-)))

:-)))) smaženky v pytlíku - nemá náhodou Slavěna svatozář? A v termosce kafe? A v placatici rum? :-)))

Jo a to kotě bylo obkreslené z obrázku od čokolády z Jugoslávie :-)))

Tak snad mám všechno a odcházím...

Tak jsem se ještě od východu vrátila, zapomněla jsem tu jehlice :-))

jj...tak to bývalo. Dnes se ani ponožky nezašívají.

Mému prvorozenému synovi jsem kdysi na bílé froté kalhotky vyšila obrázek  černého kocoura  - možná to ještě bylo koťátko, s červenou mašlí pod krkem a můžu sem napsat, že ty kaťátka nosily všechny mé děti a dokonce i nejmladší vnučka - prostě kvalita ;-) 

Tak jen jsem ti to sem napsala a už sčot funguje...že by poslední vzepětí ?

:-))))) i lenost může být projevem moudrosti ;-)

Jsme v tom i někde vyfocený, ale album po mamince má u sebe má sestra... tak až budu mít příležitost si to ofotit... ale já stroj bez výčitek předala manželovi, odnesl ho do garáže a prý ho už  dávno prodal. Maminka mě naučila ruční - a dcera má nejmenší dámskou velikost ;-) a dokáže ocenit, že to, co upletu, nebo uháčkuju, nikdo jiný nemá.

Omlouvám se Theodorovi a rozpouštím kroužek ručních prací ;-)

dadadíku, náhodou, naše maminka na pletacím stroji uměla kouzlit! Třeba na svatbu sestřenice nám upletla světlemodré kalhotové kostýmky ( nohavice u kalhot mírně do zvonu), Obháčkované lemy u svetříků, do toho bílou bavlněnou košili s krajkovým, nenápadným vzorkem...že i sousedka zůstala čubrnět a řekla mamince : "Teda Draho, ty si ty holky strojíš jako modelky!" Tehdy ty pletené kalhotové komplety byly hrozně módní :-) Měla jsem i obyčejný - tmavěmodrošedivý do školy a moje třídní učitelka  přišla až k nám domů maminku poprosit, jestli by jí tento módní hit neupletla pro dceru. A maminka upletla, každá koruna navíc byla dobrá.

Zajíci, já nepíšu JENOM dávat. Takže se mnou polemizovat nemusíš. Jsem už dost stará na to, abych věděla, že jenom dávat nakonec dárce ničí. Přesto i nadále budu trvat na tom, že dávat, a neočekávat, že mi to bude "vráceno" je lepší, než brát. 

Květoni, mám z Hané manžela, asi by exkomunikovali pro totéž i jeho, tak se raději přestěhoval za mnou do podkrkonoší ;-)

Theodore, věkem člověk zmoudří. Já, když jsem studovala, jsem opečovávala během odborné praxe na dětském oddělení pokoj se třemi cigáňaty se svrabem. Měly nádherný oči a toho nejstašího, který ještě ve třech letech byl na plenách, si nechtěla jeho matka vzít pak domů a já tehdy zcela vážně uvažovala, jak to udělat - že bych si ho vzala tedy já, ale naštěstí mi tehdy nebylo ještě osmnáct a tak zůstala jen vzpomínka. Dnes, pokud žije, je to padesátník ;-)

My měly pokladničku domeček, takže každou korunku od babičky spolkla plechová, červená střecha... Ten domek maminka koupila po smrti mého táty. Dodnes nechápu, jak to mohla sama s dvěma dcerami ( byly mi čtyři a sestřičce šest, když tatínek zemřel) zvládnout. Jo, byla to jiná doba.

Manžel to měl ale tak, jak to popisuješ. Když dostal peníze utratil je za stejné věci jako ty - rád na tu dobu vzpomíná Letos dostal k narozeninám návštěvu Muzea stavebnice Merkur  s nejmladším vnukem, který  se "podědil" :-) Jsou mu tři a miluje tuhle stavebnici.

Fakt desetikorunu?! Nespletl sis to s papírovou tříkorunou? S desetikorunou nás maminka posílala na nákup - za co jsi tolikpeněz mohl utratit?!

Janino, kdybych měla v možnostech ti dát Výběr, dala bych ti ho. Jenže ty víš, proč ho ode mne nikdy nemůžeš dostat. A ve výsledku je to vlastně úplně jedno, možná sis už všimla, že počítadlo přestalo přičítat. Písmák nám nějak kachektizuje.

Květoni, co když si bigbíťáky nárokuje peklo? 

Komupak jsi naposledy něco nasypal do dlaně?

Chvíli jsem zavřela oči a začla přemýšlet o tom, kdy mi někdo cizí nasypal cokoliv do dlaně :-) Místo toho se mi vybavila vzpomínka na jednu pacientku s Alzheimerem, která mě v době, kdy jsem ještě pracovala, chtěla, kdykoliv jsem vešla do pokoje,  obejmout a políbit. Normálně jsem se s pacienty opravdu nelíbala, ale tahle paní - spíše už babička- byla tak milá. Pak jsem zjistila, že to dělá jen mně, nevěděla jsem proč. Teď už to tuším. Občas jsem ji pohladila po vlasech, pomohla jí se najíst, když zapomněla, k čemu je lžíce... a vůbec jsem se nezlobila, když si pobryndala erární košili. Máme v moci měnit svět...pokud víme, že lepší je dávat, než brát.

Theodor toho má moc v hlavě a tak pak neví na co se ho vlastně ptáš :-)