Písmák Rozlučka
tak malicherna trapeni
musim si az nyni
poznanim horce prebolet
kterym driv jsem naslouchal
Milování
Noc drtí tvá ústa
posetá polibky a krví
křivky rýha tlustá
se ohybem těla křiví
V okovech
už do mramoru
jak živec pronikám
utéci nahoru
světským podmínkám
K lásce
Klásce opatrně a zticha
jak len ke lnu lni
když smrt sama vkoutě dýchá
a my věčně smrtelní
Léto
Horkou dlaní
podepřelo slunce čelo tvé
Do pole vlání
prchají polekané koroptve
Prosinec
Slunce leží tam
ukázal rukou kseveru
a odešel opásán
poryvem chladných větrů
Plynutí
Šli jsme já a milá
okolo jezera
vlna o břehu snila
když ji vánek načechral
Zrána
Den se probudil ze spánku
Na horizontu nízkém
se vyhouplo za slunečním diskem
stádo rozcuchaných beránků.
Možná
Skluzavkou člunek mých prstů
sjíždí úžlabiny tvého těla
ještě patříš mi dnes tu
kdes očím důlek vyseděla
Přetvářka
Děje se dění prosté
vnaší tkáni
sůl vočích roste
ze žalu milování
V parku
Již dvě století
socha bezrouchá
hlaholu dětí
vparku naslouchá
Věštba
už do mramoru
jak živec pronikám
utéci nahoru
světským podmínkám
Zima
Znenadání přispěchala zima
sněhové krystalky mlčení
kraslice jinovatek
křižovatky stop a pocitů
Podzim
přišel podzim jako
průvod plavovlasých dam
po kapsách nosí kaštany
a je trochu zadýchán
Alegorie večera
Zhavranělých stínů opus
si slunce přehrává
a zvečera krvácí do úst
ta rána děravá
Samomluva
Šli jsme já a milá
okolo jezera
vlna o břehu snila
když ji vánek načechral
Nauka
zločin čtvero období lásky
život kdekomu přišil na triko
polapení provinilci civí naň
skrz zamřížované doživotí
V okovech
už do mramoru
jak živec pronikám
utéci nahoru
světským podmínkám
Zármutek
Nadešly chvíle
kdy nebylo co říci
na tváři provinilé
šlépěje svící
Momentka
Měsíc se hluboce
znebe vyklonil
negativ krajiny
stříbrem ustálil
Možná
Skluzavkou člunek mých prstů
sjíždí úžlabiny tvého těla
ještě patříš mi dnes tu
kdes očím důlek vyseděla
Stesk
Duši smrtelnéuž se nerozednípísek k otisku lnestopy poslední
Hloub stesk v dušinež v hrobě pochovántu slzu mi osušíteprve smrti závan
Barvy kraje
Pod modrem nebe
se milovali
Svá těla vslunci
zpopelnili
Zlom svitu
Svitem lunuly
zloděj očí polekán
čas zdánlivě minulý
vkoutě roztrpčení oblékám
Spolu
Unáměstí dva stíny
se dotýkají obrysy
Každý naprosto jiný
přesto sobě patří si
Ranní lyra
Slunce zlatistá lazura
napětím nebesa sytí
kde panovala tma ponurá
se perly rosy třpytí
Světlo
Vkrádá se chlad a šero stínů do podloubí Chvátáme dlažbou Snad rozhýbat ztuhlé klouby Večer se plíží po zdech a domovní dveře zamyká Poselství: že je pozdě první z lamp zabliká Únava tvůj pohled úží jak okenice stažená roleta a pod zarudlou kůží do rána zůstanou zakleta světla mého života