Písmák Spočítej si mý jizvy pod lopatkama,...
místo nikotinu předžvejkanej žal
šlukuju na balkóně
vyfukuju obláčky zpurpuru
bláhově doufám
Vlaštovko, snad tě někdo chytí...
hnědou tužkou na obočí
značím si polohu budoucích ran
a na černé zdi
post scriptum se vyjímá….
Víčka slepená
jdu zpívajícím lesemco hudbu mých uší pějestak úpěnlivou tesklivostíaž mechy začnou kvéstmněnatruca dotknu se hladiny řeksama a bez pomoci měsíceté pobledlé vysmívající se tvářeano na tebe křičímúlisný pozorovatelina tebe
a cíleně se popálímo hrdé listy kopřivzažehnu všechny zarostlé třískyminulých podzimů a jarvrozřezaných bříškách prstů
a pak.
jenpokorněstojím.
Stačil by špendlíček...
sponky utrhnutý z vlasůspramínky vzpomínekto přece dokážeškřičí tvý alterego
balíš si stanapár svejch švestekco ještě nestačily zplesnivět(holkaco ty seš to za hospodyňku)apyžamo do spacákunevoní
stejně si ho vezmeš sseboua neříkej že ne
tak si nafoukni igelitovej hrada zavři se do nejvyšší věžetřebatěněkdoněkdyvysvobodí.
Polštář z cukrový vaty
zjizvený dlaně
třikrát zevnitř sešitý
koukni se na ně a přilož svý rty
ptám se proč a zčeho
dnes je trochu divnej den
se sedřenejma patama do krve
na rozmočený louce zakopává o palce
vyzbrojena papírovým pilníkem na nehty
nadvakrát zlomeným
Na každou tvou dobrou noc
každýmu písmenku
tvýho jména
přikresluju kudrlinku
roztříštěnýma očima
Desire
I believe that there is somewhere one can only rest
I know that someone will sometime fulfill my request
someday
somehow
uvolněte se prosím
„uvolněte se prosím“
v kaluži plné kamenných tváří
u tramvajové zastávky
zrcadlí se skořápky duší
Příliš tichý imperativ
poslouchej jak syčí
když převaluješ písmenka pod jazykem
- zpěněná mořská vlna násilně zbarvená do purpuru
víš jak chutná
Myšlenky v davu
Probírám se davem.
Každý někam běží,
za něčím se honí.
Prohlížím ty obličeje:
Človíček
Bezbranný to tvoreček, co syslí si svou hromádku
v obavách či bez obav,
když odpočívá při chládku,
ve změti lidských hlav.
A jsme si kvit
pocukruj si kyselý rty
a hořkej úsměv zapij
včerejším mátovým čajem
na zažívání zasyčels
Nepoučitelná
odstřelovači citu
tvá duševní impotence
nezklamala
přesto - vplouvám do
Sem a zase zpátky
promiň
já vím
– jsem vztahovačná
po tvých slovech
bezvýznamný sonet o ničem
přemýšlení o ničem je nejtěžší snad pro nikoho
hlavou víří nic a víc a nato hned kdo s koho
bojujeme s ničím, pro nic za nic, je nás mnoho
bojujeme, nikdo každý všechen sám, pro jednoho
Vyhořelá
slzy tak akorát do polívkový lžíce
trocha
zamyšlenejch pohledů, který
vzbuzujou soucit
Jednoho pozdního odpoledne u Vltavy
Sama na polorozpadlé zídce
pozorovat jen tak hebké vlny
Sametová loďka
dva zamilovaní kradoucí si navzájem láskyplné pohledy