Hlavně bych nedávala nic na střechu. A kdyby ano, rovnou bych to tam nechala a zapomněla na to stejně jako na smrt. :)

Nečekala jsem, že z toho vyvázne. :) A to sloupávání vlasů nebo obličeje je hrozné, na to se nikdy nedívám, když se to děje ve filmu.

Dýchá z toho milá starostlivost

To je skvělé!

Má to blbý....

Možná by mohl být impuls to, že mu někdo řekl, že vypadá mdle a potřebuje rozproudit krev. Je to nepříjemné, pokud třeba člověk hodně o něčem přemýšlí, vynakládá velkou námahu a pak mu někdo řekne, že je v podstatě mrtvola. Ne že by bylo špatné jít se projít a podobně, ale záleží na tom, jak se to podá.

Líbí se mi

Milé. :) V metru není nuda.

Dalo mi zabrat než jsem pochopila, proč máš žlutý nos. :)  Pohled zblízka je jiný než pohled z dálky, pohled malíře ještě jiný, ale to já neumím. U nás je také hodně právě vlčích máků.

Pěkné 

Hezké :)

Nedávno jsem poprvé viděla film Otravný víkend, i když byl natočen už v roce 1989. Doporučuji.

Jsou to inspirativní kousky. Je pravda, že když je člověk v klidu, může ho dost nadzvednout, když něco nečeká, něco ho překvapí. 

Klidná siesta -

okolo běží divoch

- srdce "hups" do krku

No dyť. Mohl jim rovnou říct, že základem všeho je najít hrad a tedy nemá chuť ani chvilinku poslouchat něco o jabkách, fotbale nebo pivu.

U nás se ryby projevují nejšťastněji, když mají čerstvou, vyměněnou vodu. :) A pak taky kvůli žrádlu, když mají hlad.

Představuji si šťastného psa, ale velice se radovat umí i morče, ryby, vlastně asi všichni. Je to moc pěkné.

hototo, děkuju :)

vesuvanko, mně se taky líbí. Děkuju :)

Ireno, mně taky. :) Děkuju :)

Karle, děkuju :) Štovíkové polévky se neodříkám, i když jsem ji ještě nezkoušela. Na internetu říkali, že z ní středověcé rolníci čerpali důležité živiny na jaře, když nebylo nic jiného. Co se týče chuti, musím to prostě vyzkoušet. Kopřivový čaj mně třeba nechutná, ale špenát z kopřiv není špatný, je jen ostřejší a chutná mně, když ho zjemním mlékem.

Mně se to líbí. Gotika je střídmá a loutna se k tomu hodí.

Hókus pokus udělal náš zahrádkový soused. Má na své zahradě všechnu trávu žlutou.

Super Luboši! Recept na šťovíkovou polévku jsem se doslechla v nahrávce o jídlech rolníků ve středověku. Ale tím se nemusí každý řídit. :)

Moc pěkné. Něco se pořád vrací.

baba z hája, díky :)

Romane, zkus před vyhozením do keře nakrájet na kousky. :) Děkuju :)

Alegno, banán jako hnojivo funguje výborně, to jsem vyzkoušela. Tím banánem si čistili polobotky asi cestovatelé, kterým chyběl hadr. Já jsem to ještě nezkoušela. Děkuju :)

Benetko, myslela jsem to tak, že šťovík je každému dostupný. Jinak vidím, že máš rád maso, takže variace masové polévky se šťovíkem by také byla možná. :)

Od ptáčků je milé, že nesedí na jedné větvičce příliš dlouho.  :)

Chce se mi říct, že živá bytost do domácnosti by neměla být dárek, ale parťák, ale na druhou stranu byla paní učitelka šikovná, takto se jí nejlépe podařilo koťátka udat. A mohla být přesvědčená, že mezi dětmi ani rodiči není nikdo zlý nebo nezodpovědný, komu by zvíře nesvěřila. Ale nevím, jak si to představovali s tím půjčováním a jak by to ty kočky a kocouři  brali až by povyrostli.

Někde ti to sedí i pohybově. U samby a houpavým krokem opice, u foxtrotu a boxu - pomlk a krátkých a rychlých přísunů a rokenrol - když má člověk problém s rovnováhou, může se to podobat rokenrolu. Celkově se mi to líbí. :)

Nejdříve rozpustilé výletové hemžení, pak velká hrůza ze ztráty dítěte a nakonec úleva ze sci-fi konce nebo vtipu dětí, které byly domluvené.

Když se začne s fantazírováním, otupuje to ostražitost. Vybavil se mi film, kde byla zavražděna dívka Erika. Studenti nejdříve vyvolávali duchy a hráli si na strašidla. Erika měla nepříjemný pocit, že jí někdo někoho připomíná, ale nebyla si jistá. Chovala se lehkomyslně a byla zavražděna. Skály lákají k různým kouskům, ale jsou zrádné, jsou tam prolákliny, stačí, když ujede noha. Je potřeba mít trochu strach a ne být rozdováděný a beze strachu. A já teď dělám přesně to, co jsem nesnášela jako malá a mladá, že přemýšlím, co by se zlého mohlo stát a mluvím o tom. 

Hezké a milé vyprávění.

Pěkně popsaná cesta domů. Je vidět, že to tam máš ráda.

Poposkočení nadnese, třeba i myšlenkou nebo podíváním se. :)

Smutné. Ale dobře napsané.

Přesně!

Až se unaví, tak bude. Ale ještě si může sednout na židli, odpočinout si a jít znovu prostřední chodbou. :)

Působivé.

Když zakráká havran, objeví se myšlenky na něco temného, když jiný zvuk, tak jiné myšlenky. Bez ohledu, co se skutečně stalo.

Líbí se mi.

Škoda, že se to nevyřešilo jinak. Když už o sebe oba stáli.

Je to poutavě napsané.

Ptáci se umí objevit, kde by je jiný nečekal. Pěkné připomenutí. :)

To je pravda. Že člověk dobře nevidí je jedna věc a další věc je, když si někdo nepamatuje obličeje. A v nákupním centru může přehlédnout kdekoho. Mě napadá, že ho všechny ty dívky někde potkaly a společně se dobře bavili a pak si vyměnili telefonní čísla, mohlo to být třeba před měsícem. A ony si ho dobře zapamatovaly, možná to byl jediný kluk, kdežto holek bylo více a on měl rozptýlenou pozorností. Mně se nedávno stalo, že jsem nepoznala na ulici instalatéra, který u mě též nedávno byl. Náhodou jsme si začala prohlížet jeho psa a on mě pozdravil. Tak jsem zpozorněla a pak jsem přišla na to, kdo to je. Ale to neznamená, že bych ho přehlížela jako člověka. Vím, jak se jmenuje, nedávno jsem o něm mluvila a říkala, co udělal a o čem on mluvil. Byl u nás už několikrát, vždy tedy s přestávkami.

Ano, je to o klidu. Moc pěkně vyjádřené.

Na zahrádce rostou skvosty. Pěkné připomenutí. :)

Málokdo by za takových okolností dokázal zůstat na stejném místě, kde předtím dělal jinou práci. Pan doktor byl výjimka.

Vypravěč si mohl myslet, že Průša auto v autobazaru snadno prodá. Ale lhůta byla krátká a určitě si každý chtěl auto pořádně prohlédnout. "Mrknu a vidím" se říká, ve skutečnosti to bývá jinak.

Život není nudný. A ty umíš nacházet.

Čas letí a slunko umí divy. :) Nějak mě z tvých miniaturek zašimralo. :)

Nedávno jsem každý den i půlden otáčela květináč s narciskami. Neměla jsem je na okně, nemohla jsem je opřít, aby byly směrem k oknu a tak se pořád točily, jednou jsem na ně zapomněla a květináč spadl na zem. 

Vosy se probudily. Dvě vletěly do místnosti a neuměly ven.

To je zajímavé. Nevím, komu přeskakuje, jestli Andrejce nebo Michalovi.

Člověk nikdy neví. Nedávno jsem četla, že dítě pořád opakovalo chůvě, že má pod postelí bubáka. Nevěřila mu, ale přistoupila na to, že se s ním pod tu postel podívá. A byl tam schovaný zloděj. :)

Škoda, že jsi se neptal dříve, pamětníci už jsou mrtví. Říkám si, že tamto vzadu by mohla být roura. Tak jedině snad nějaký technik, který by věděl, jaké továrny tam byly a jak to fungovalo, by mohl něco odhadnout. Nebo náhoda, že by někdo měl stejnou fotografii a věděl více.

Já mám před oknem holuby, kteří mají zájem o žrádlo. Jsou vytrvalejší než vrabci, ale jak se oteplí, přestanu jim dávat, chodili by pořád. :)

Pestrá společnost :)

Když napíšu "rudá barva ve tváři", stejně nebude jasné u koho, na které tváři ta barva je. Ale tady mně nevadí, když to někdo pochopí jinak. 

Nenapadlo mě, že by to někdo jiný mohl pochopit jinak. Tedy jinak než že je rudý ten, který mlčí.  Ale máš pravdu, mohla by být rudá ve tváři i osoba, která se ptá.

Myslela jsem barvu.

Ireno, s tím psem se to stalo a stalo se také, že někdo řekl, že zezelenal. :) To je veselé. I když strach opravdu měl a to veselé není. A ty další dvě také veselé nejsou. Tak se mi to nechce dát do jiné kategorie.

Luboši, na růžovou mě nic nenapadlo. :)

Jo, vzpomínám si, jak jsem se jako malá divila, proč je vedle vany madlo. Připadalo mi to zbytečné. :)

Vážná hudba i poezie vyžaduje ztišení. Melodie vážné hudby jdou upravit, může se to líbit, ale pokud to překročí určitou hranici, stává se z toho něco jiného. Moji předkové poslouchali vážnou hudbu pravidelně v rádiu, trávili tak večery, neměli televizi. Ale nikdo u toho nekřičel, někdo dělal ruční práci, někdo si četl nebo dělal v klidu něco jiného. Samozřejmě byli oblečeni v domácím, ne svátečně. V dnešní době je velké ouvej přimět někoho, aby neřval. To se projevuje u dětí a není se co divit. Jedna paní učitelka napsala před pár dny článek o tom, čím by rodiče udělali radost učitelce v první třídě. Že mají 1) naučit své dítě naučit mluvit normálně hlasitě, 2) reagovat na hromadné pokyny, aby nepožadovali, aby se jim to opakovalo osobně, 3) aby uměli jíst v sedě, aby je nemusel neustále někdo hlídat, jestli se  nedusí. A to všechno svědčí o zvyku roztěkaného chování, které je sice dětem vlastní, ale které bylo u naší generace usměrňováno, ale nyní je to považováno za omezování osobní svobody. Dítě se sice může rozhodnout, čemu se bude věnovat a na co se soustředit, ale musí mít ponětí, co existuje. Všechno nejde nahodit bleskově. Třeba někdo ví, že nesnáší dechovku, protože jednou slyšel, jak nějaká skupina hrála dokola hmtata hmtata, nikdy neslyšel soubory s pestrým repertoárem. To by ale chtělo trochu výdrže a soustředění.

Provukuje to k otázce, co je to krása. Zajímavé by bylo, co by kdo řekl, kdyby na tu otázku měl odpovědět. Sochy, obrazy, vážná hudba, k tomu všemu měli lidé blíž, dokud většina chodila do kostelů. S vírou to nemá nic společného. Byla to společenská událost, a všichni se v tom prostředí cítili patřičně, bylo to součástí jejich světa. 

Pěkná fantazie.

Dítě si musí myslet o svých rodičích něco hezkého, když už má jejich geny. Alespoň si to myslím.

Arktický vír má za následek i dým. To je nečekané, ale pravdivé.

Sedmikrásky jsou velice odolné, to je potěšující v době škod.

Taky myslím na ty květy a mráz. Květy jsou pěkné i na zemi, ale až po odkvětu.

A jaké haiku o žabe tam je?

Možná nemá. Možná je to otázka preferencí, když se uskromní jinde, může si na ně našetřit. Samozřejmě ne všechny, ale na jejím místě bych chtěla alespoň jedny. A píšu to protože se najdou lidé, kteří jí to budou vymlouvat, že je to drahé a není to nezbytné. Není, ale udělá jí to radost. Jakože jí radost nedělá, že si může koupit jen boty, které sežene ve dvou číslech a tlačí jí to kupovat si levnější boty, když platí dvojnásobnou cenu a když si kupuje levné boty, brzy musí shánět další a celé se to bude opakovat. To ti jiní nevidí, ale viděli by, že ona má něco, co si oni nedovolí.

A o té úchylce je také super!

Philogyny, kdyby jsem měla každou nohu jinak velkou, investovala bych do bot šitých na míru. Kvalitní boty vydrží mnoho let. 

Některé rozdíly jsou opravdu velké a skutečné, někdy jde skutečnost použitím jistých slov hodně přetvořit.

Povedené.

Hodně se mně líbí to o tom nasávání, které jde povýšit a o kváskovém chlebu, který se necítí být pro movitější lidi a kterého mrzí věčné slevy.

Já tu báseň beru jako od tebe. Na pana Hlaváčka jsem nemyslela.

Pokud má mít viola něco společného s minulostí, tak se to vlastně shoduje s tím, že to není in. In bývá přítomnost.

Kdo čte poezii, musí být schopen přečíst si všechna slova. Zjistila jsem, že někteří mají ten nešvar, že jakmile je něco napadne, jdou od toho a už se věnují jen sobě. Z toho důvodu si skáčou do řeči a neposlouchají se  nebo třeba při řešení slovních úloh si nepřečtou zadání do konce. Nějaký zlý pocit, že by se mohli zbytečně zdržovat.

Líbí se mi, co jsi napsala.

Kdo druhého ponižuje, jemu samotnému něco chybí. "Vyneste to hovno" je velký hnus, na druhé straně si někteří lidé, tedy i děti, nesednou a nemá cenu se přetvařovat, že je to jinak. Jde to zvládnout i slušně. Ale někteří mají asi nějak posunuté hranice, myslí se, že slušné chování je projevem sympatií a když tam sympatie nejsou, je patřičné být sprostý.

Každý nástroj má své kouzlo a bývá to tak, že vždycky něco není v módě.

První a třetí se mi líbí. To druhé, to je asi zážitek, který mě minul. 

Haiku? Spíš miniatury.

Gratuluji vítězům.

To je mi líto. Také se mně nechce věřit.

Zaujaly mě mantinely myšlenek dítěte. Tedy je-li člověk něčím zaujatý, nakolik ho co vyruší, nakolik se on nechá vyrušit a jak je to individuální, nakolik kdo vnímá zvuk kroků. Pěkná báseň o různém vnímání, směrování pozornosti.

Tobě se vždycky podaří vytvořit něco pěkného.

V tomto případě je název Bílá noc opravdu symbolické.

Když ví, co na něho platí. :)

Bílá je slavnostní, až neomylná.

Také mě zajímá, co způsobuje, že se někdo přidá na stranu temných sil.

V úvodu se ti podařilo trefit jedno jméno, které figurovalo v hrůze okolo vanilkových rohlíčků. Původním rohlíčkům prý nic nebylo, jen nebyly dokolale bledé, ale musely se dělat znovu. Jistá osoba si kvůli nim brala volno z práce, protože byla vynervovaná a potřebovala na ně klid.

Hodně působivé! Vybavují se mi řeči podvodníků, kteří lákají na investování, které se pak klientům nevyplácí.

Pěkná blues.

Potěšilo mě to. A který obraz jsi měl na mysli? Tento https://slavneobrazy.cz/cs/gogh-vincent-van-mandlovnik-v-kvetu-ido-13543 ?

Vybavuje se mi kněz, který se rád opíjel a měl ve zvyku dávat dětem bonbóny jen za to, že ho navštívily, přišly se ho na něco zeptat.  A také vím o silně věřících rodinách, kde rodiče dávali najevo, že by je potěšilo, kdyby se některé z dětí stalo knězem. Myslím si, že je to motiv, který může vydržet do složení slibů, ale ne na celý život. Víno je důležité, když ho trápí celibát.....

Dobrý!

Neposlouchal jsi dnes náhodou o nových předpisech pro školní stravování? Více zeleniny, ryb, celozrnných produktů atd. Ptali se kuchařů, co oni na to. Říkali, co to budou dělat tak, aby děcka nepoznala, co v tom je. :)

Když se dá jít ven, počasí je v pohodě. :)

Milé vyprávění, fandím.

Já jsem se neodhlašovala, tak o tom nevím.

Mám pocit, že nevíš kam šlápnout, všude je nějaká překážka. :) Líbí se mi to.

To se někdy přihodí :)

Pokud bylo opravdu po všem, tak je to dobře.

kvaji, děkuju

Moc pěkné zachycení momentu, který byl pro babičku důležitý.

Tak nějak. Že myslel příliš na sebe a myšlenky na zaměstnavatele vytěsnil. Kdyby z toho zaměstnavatel něco měl, bylo by to něco jiného. Jeden šéf jednou vyslechl, jak jedna zaměstnankyně vysvětluje druhé, proč pracuje o tři minuty déle. Že je to o patnáct minut týdně, hodinu měsíčně, jedenáct hodin ročně a že o tu částku stojí. Pak ve stejné firmě pracovala jako účetní.

Ranní mráz má čisté ostří se mi líbí nejvíce.

Kdo to umí, kreslí i uhlím a jde mu to. :)

8hanko, děkuju :)

Já také plavu stylem paní starostové, ale nevadí mi to. U nás se tomu říká styl paní radové.

Nejvíce se mi líbilo to s flaškami od piva před přijímacím pohovorem. Nedávno jsem četla, že Britka dostala pokutu v přečtu asi 6000 Kč za to, že v obchodě sebrala ze země ředkvičku a snědla ji. Čili za krádež. Hájila se tím, že by ji museli stejně vyhodit, ale neuspěla.

příjemné

Ditto, to máš těžké, asi jsem četla nějakou novinářskou kachnu. :)