Písmák máš mě rád?
Dnes zdá se mi,
že žiji vúplně jiném prostoru
nebo jen ve čtvrtém dé ze 3D
a možná pod úplně jiným sluncem.
Počkej
Počkej, budem se milovat
támhle pod těmi smrčky
Tak stůj a odpusť mi
pro jednu bláznivou chvíli
pitomě hezká
Všichni mě zbožňují jen tak jak si mohou dovolit
A každá by mi pak měla závidět
Že jsem tak pitomě hezká
A každý komu se ztoho zatají dech
Abych byla živa v budoucnu, docela sám si mě chytni
Slož mě do slov
Ale ne tak jako jindy
Slož mě do slov
Abych byla živa
Námořnická modř
Příteli. Jsi snad nejšarmantnější ze všech lidí, co znám. Víš, jako tvé oči. Mají barvu kabátců starých námořníků.
Sladká
Dík slunci, že svítí.
Že zčokolády stává se kakao
A pod stromy rýsují se stíny
Kdesi vdálce fouká vítr na trombóny
...a zase to bylo jen o chlastu
že prej si dám jen jednu skleničku, na žal(co na tom, že žádný nemám. )a z jedný sklenky ubohý byly rázem dvě, tři, . to já mám být ta slečna něžnáco nikdy nepřičichla k rumu. já.
"miluji tě"
vytančim ti troufale skulinkupod nosemtam, mezi horním a spodním rtemzaliji tu škvíru voskem-žhnoucím-tak o dechu zbytek oberu těa teď, hochu, zkus říct "miluji tě". .
Povídej
chtěla bych pohádkuabys mi povídalZa sedmero horami, za sedmero řekami. NE. tuhle ne. jak to začíná.
Konvice, co nepískala správně
Konvice, co nepískala správně
Najednou sis všiml, že tvoje konvice už nepíská tak, jak bys chtěl. Fungovala ještě dobře. Vodu vařila správně, desing, na který si vždy tolik dal, měla skoro dokonalý. Vodního kamene v ní bylo ještě pomálu, ale i za to málo sis beztak mohl sám, protože jsi do ní lil příliš tvrdou vodu.
Do Říma II
Lelkovati bylo mi zakázáno. Tys byl blízkoa já tě chtěla. Měla jsem však lelkovati zakázánoV rozporu s tím vším jsem jen tak stálaa hleděla na to, co nebudu mít. Přišlo mi to náhle k smíchu.
Jazykem v džemu
hajdy spát, můj drahý. jazykem v džemu prouzkoumám všechny kouty(při dnu sklenice)všechno tak, abys mě neviděl -- já přece nežarlím na ni ani nezávidímsladkost marmeládě.
Jak je drzý
Nad ránem s nadějí vstala jsem brzy a on mě obletí Ó, jak je drzý. V poledne s nechutí nad obědem hartusí pomyslím si v zápětí Ó, jak je drzý. K večeru bez ptaní trochu mě okusí prý mě tím oslní Ó, jak je drzý. Za noci černé, havraní ani mi neutřel slzy přizval mě ku hraní Ó, jak je drzý.
Krásně bolí
Nikdy už nebudu taková;
ztrácím se
v podstatný části svýho bytí,
ach, ten svět tak krásně bolí,
Do Říma
Zbrklé by bylo ronit slzy teď a tady. Aby si se lekl,že děvčátko nemá kde spát. Bylo by smutné říkat stále:"pojď dál. "když všechny cesty dál vedou do Říma.
Skořice
Voněls po skořiciale nepeklsVánoce skončily a já věděla,že ji schovávášza tmavými sklíčky svých brýlíže tam už nikdy nebudu játam, kde je teď onakrásná, dokonalá, hořkosladkájako ty, příteliskořicí voní tvé brýle od nía tahle symfonie bude už zítra jinačí.
Vobláčku
Vobláčku můjkouřovej, lehce nadutejVobláčku můjuž ani nedejchejvomam měvůní nasládlouVobláčkuzachraň si duši svoukus skepse a nejistotodhoď směle, Vobláčkua pudeš na dračku.