Děkuji moc tipujícím a omlouvám se za překlik-vlastňák. Budu ráda za komentáře, byť je téma dost tíživé. Uvítám radu. Cítím, že by se do básně hodil ještě dovětek. 

Po čase na Písmáku, první báseň, na kterou jsem narazila.

Tip snad dorazil a zaslouženě. Ale dovolím si komentář. Představuji si, jak by báseň zněla recitovaná na autorském čtení. A pro efekt a dramatičnost bych i v úvodu písemného provedení uvítala dvojtečku a ten první verš bych rozčlenila na více řádků. V závěru škobrtám o opakované slůvko "Skrz prázdnou sklenku".

Děkuji za projevenou odezvu :-)

Gora: Zpětně vnímám, jak to slůvko drhne, ale nevím, jak editovat.

Slovo prokousnuté do jazyka!

Díky. S Julií jsem se setkala osobně v Brně, její verše jsme scénicky zpracovali v hudebně-poetickém pásmu s divadlem Agadir, byl to intenzivní zážitek.

Děkuji..

Zvážila bych jiný název básně, čitelný i mimobrněnským. Silné téma. Závěr obzvlášť.

Perfektní! Rozumím zhruba půlce, ale líbí se mi ta naléhavá du forma, možnost, že ty odborné výrazy si lze vyložit i individuálně, zamýšlet se, vracet se ke čtení této básně.

U tebe nebývale osobní, sympatická mému miniaturistickému stylu, ozvláštněná/k tobě neodmyslitelně prodchnutá odbornými výrazy.

Vázanost, která stojí za pozornost! Nedávno jsem zaslechla zdráhavě/kritický názor, že moderní poezie je psaná převážně ve volném verši. Sama si na rytmy a rýmy netroufám, ale oceňuji troufalost a zdařilost!

Omlouvám se za delší neaktivitu, zase se vrhnu do činnosti.

annie... jasně, rukáv je lepší, ale pořád jsem si říkala, jsou dost mladé, čisté... (současně kopřivy nemusí být kopřivami...)S.F.... díky, kolo jako úplněk od vozu, i když o víkendu nebyl, snaha o delší trvanlivost básně/akorát v té realitě bych se potřebovala spíš vzmužit...prostě hříčka...

emocionálně namířená, ale musím přečíst ještě jednou, dvakrát.

Pavle, moc díky za reakci! V básnickém dědovi se prolíná můj dědeček (který zemřel v mých šesti letech, ale povídání o jelínkovi si matně vybavuju) i můj otec/děda mých dětí, se kterým jsme my s bráchou v dětském věku chodili na výpravy do lesa, na houby, na byliny na čaj, na kopřivy do "míšení" pro králíky... ona řezačka tehdy pro nás/respektive zpětně pro mě v básni symbolizuje magický přístroj, časostroj do dětství.

HLASuji pro tyto básně: Ke zpovědi, Doutnáš, Umyj si hlavu, Svět v horečce a Teplo a světlo.

střepy, jehly, sklo...vyčnívají, a pak neobratnosti zřejmě vlivem vkládání přes mobil...ale zatím pořád vnímám něco, potenciál, jsem ochotná přečíst od tebe ještě něco.

Vracím se k dílku. Mám připomínku k interpunkci, verše větná znaménka nevyžadují, ale když už, tak správně umístit čárky tam, kam patří, anebo komplet vynechat. Taky bacha na mezery mezi slovy.

Už mě nebaví...  odrazující úvod básně, čtenář tuší remcání. No ale mě se pasáž od plaku ke ždímání podivně líbí, burcuje zvědavost, zájem o další tvá díla.

Vzácná vzpomínka, povedený záznam vigílie před významným chlapeckým rituálem. Ač intimitou zatížené religiózní kulisy, kvalitní verše.

Zas...tanec na ticho - podruhé v lednu (i v básni Za noci), ale tato se mi zamlouvá víc.

včely hvězd mě zaujaly

Silně dojemný kus. Tragédie, drama, prozaicky vylíčeno, křik i konejšivý popěvek. Litanie. Zdrobnělinami ptactva emocionálně zarámováno.

Informystická erotika a Odpoutávka pozornosti, úžasné kategorie!

HLASuji pro: Ke zpovědi, poztrácelá a Poslední večeře.

Smíšené verše, smíšené pocity. Rytmus klopýtá, ale vlastně mi to nevadí, snaha rýmovat obsah poetického sdělení nešněruje. V návaznosti na název si odnáším dojem polovážna, nadlehčení humorem. 

Sbírku Polynésie od Mariky Mariewicz (Markéty) nyní čtu a jsem také zvědavá na další debutantky z nakladateství Dauphin s písmáckou zkušností - Lucii Kubalíkovou A spánek je ztáta času (Luzz) a Kláru Vaníčkovou Prosvítám (Morgana.le.Fay).

Moc si vážím všech reakcí a od Jiřího obzvlášť!

Pozvánka na pražský křest

Byl na naší svatbě, o muži prohlásil "intelektuální fešák". Mrzí mě, že jsme v posledních letech už nebyli v kontaktu. Jsem vděčná za oznámení.

Pokud se Thea hecne, jsem pro její členství.

Můj děda se v básni prolíná s mým otcem, který je dědou mých dětí. Pro mě náhodou roky 2016 a 2017 byly poeticky produktivní, tak teď, když je to slabší, mám co vytahovat. 

Děkuji za reakce.

felicidades, obě milé dámy! <3

Eliminovala bych a...(nad ránem...; každý den...). Bez těchto uvozození veršů text funguje líp.

Čtu poněkolikáté a pořád nemůžu uvěřit. Hádala jsem jí napřed sotva dvacet podle ukecanosti v básních..

Bez kroužků z puklin kostelní zdi - pro mě obřadní moment básně, celek skvěle zkomponovaný.

Rozumím vašim pohnutkám. Zaujala mě pasáž: Šípy letící,/avšak míjící. Dílo lze přizpůsobit, ale s rozmanitostí čtenářů je vhodné také počítat.

Moc všem DĚKUJI za nahlédnutí, tipy, slova uznání, sdílení postřehů, vážím si odezvy. Obzvláště děkuji atkij, Bačkovskému a Zborovi.

Markétce makové mávám.

Omlouvám se, že si čerstvé kusy šetřím a v době sklizně okurek vytahuji starší, ale těší mě, že oslovují... Zrovna tento text v čase vzniku patřil konkrétní osobě... Na letošním MAČi autorům v upoutávkách kladli dotaz, zda se jim stává, že po čase ve svých dílech nalézají něco překvapivého navíc, co sami nezamýšleli... Netrénuji se struhadlem zrovna děkovnou řeč na literárních oscarech, ale i když to nedávám často najevo, jsem opravdu vděčná za písmáckou školu a zpětnou vazbu.

Atmosférická, moc ráda jsem četla.

Ano.

Milí, sama se ráda ztrácím v dřívějších postřezích, od nichž po 5 letech spějeme k pubertě.. Díky za reakce.

Radovane> mohlo by být, přechýlila jsem si ten ptačí klevet zvěstuje..:-) Díky za postřeh, z tříletého už je téměř devítiletý..

Připojuji se s oceněním. A ne proto, že je okurková sezóna a ke žním ještě trochu schází, ale sleduji tvou tvorbu dlouhodobě, obdivuji tvou vytrvalost a současně spontaneitu psaní. Tuším, že neškrtáš, s cizelováním textů se nepotíš... Jenže se mnohdy necháš strhnout proudem inspirace a neřešíš, jestli čtenář od úvodu k závěru dokáže udržet nit, pozornost. Tohle musela být mimořádně intenzivní noc, žádné laciné svíčky, které jindy s prominutím nadužíváš. Tentokrát se ti poeticky podařilo proud vášně zvláštně ukočírovat, je autentický, ale přitom se nikterak neopakuješ, text na mě působí jako celek, přináší mi čtenářský zážitek a chuť se vracet. A přesně, jak zmiňuje Radovan, je tady přesah, něco hlubšího.

...čím dál míň klacků hoří pro prázdninová rozdělávání ohňů - třetí je pro mě nejpronikavější! A líbí se mi verš "na čele černé stehy".

Formou se jedná spíše o smíšené verše. Když usiluješ o rýmování, bylo by vhodné, aby ses více zajímala o náležitá pravidla, počty slabik atd.  Anebo s volnými verši vůbec o rýmy nemusíš dbát a mohlo by se ti o něco lépe (nekroceně) zaznamenat své zážitky a emoce. Při tápání s volbou mezi zdejšími kategoriemi díla doporučuji třeba Ostatní nezařaditelné. Pokud jde o interpunkci, navrhuji buď ji úplně vynechat, anebo dodržovat důsledně.V básni je zprostředkován velice silný příběh. Oceňuji výstižně zvolený název. Jsem zvědavá na tvé další příspěvky.

Působí to na mě jako napěchovaný automatický text. Nehotový, ale zároveň autenticky atraktivní, k čemuž explicitnost patří. Je mi sympatické, že pudovou vrstvu básně povznáší mystický přesah.

Nejlépe si u mě vede úvod, ráda bych se dozvěděla víc o té, která učila vlky... Náhlý aluzivní závěr bych vynechala, ať plnohodnotně vyzní skvělý postřeh Lásku, kašel/ a ztopořený pe**s/ neutajíš. 

Oceňuji, že s vulgaritou zacházíš decentně, ale dumám, zda jsou hvězdičky skutečně nutné. Že by psovité šelmy hrály významnější roli...(?)

volné malé ručce se něco zalíbilo a nakoupila po svém do tvé tašky?

Promyšleně naivní. Poztrácené nápady v břiše, pozoruhodná ubikace. Drž se nutkání psát.

Těší mě, že jsem se alespoň trochu trefila. Nemohla jsem si pomoci a pustila jsem si pusu na špacír. Vypovídá to plusově o básni, ale kaju se, že jsem předhodila svou interpretační kládu do výhledu dalším komentátorům.

Ohledně avízové problematiky se ozvu velkému Oldovi. 

Pochopitelně, pochopení básně spočívá v nadšeném oněmělém potlesku.

Překládám si to jako poděkovaní. Za málo.

Kdeže stárnutí, nestraš, (neberu!), ale parádně zraješ, lahodné čtení se všemi odstíny a chuťovými oblouky. Dle názvu se velmi těším na přídavek. Publikační hiáty po tomto soustu velkoryse odpouštím.

Tato lokace pro mě funguje jako zaklínadlo s připomínkou Víta S., ráda jsem četla tvé střípky, očarovaně tipuji.

První sloku dokážu ocenit, naprosto rozumím pocitu nespavosti, nočního buzení, přemítání... Ale pří následné četbě veršů se snahou o rýmy se ocitám v nepříjemné šroubovici. 

Pokud jsem to nezmínila dříve, tady bych opravdu byla ráda za poskytnutí náhledu na proces tvorby, syrový záznam konceptu. 

Za tu první sloku dávám tip.

Mrzí mě, že se mi nepodařilo do předchozího komentáře vložit obrázek, výstřižek obrazovky se zvýrazněným úryvkem z uvedeného zdroje. Na druhou stranu opravdu nechci nikterak útočit či osočovat. Do jisté míry rozumím tomuto ušlechtilému pojetí tvorby, ale zdá se mi, že ohledává pouze meze izolované (sebe-středné) individuality, ideální stav. Opomíjí formativní fázi směřující ke zmiňovanému cíli a příslušnost jedince k širšímu kontextu, společenství. 

Opakuji, nelibuji si ve vyostřené konfrontaci. Upřímně by mě zajímalo, jak jste načerpal své literární zkušenosti a zdatnost. 

U vašeho díla Z OBOU STRAN mě zaujalo vyjádření "Každé umění je v jedné hlavě." Ovšem. Pokud v ní setrvá... Na Písmáku však svěřujeme svá umělecká díla mnohohlasé kolektivní hlavě. K poezii obecně se také vlekle pojí otázka Co tím chtěl básník říct? Potíž je v tom, že se pak pitvá to, co autor řekl/napsal, či jak to vyznělo. Inspirační zřídla mohou být neodbytná, třeskutá. Ve světle individuální autorské zkušenosti bezprostřední záznam může působit zřejmě a dokonale. Reakce čtenářů se však nemusejí shodovat s vizí autora, autor může být rozladěn, zklamán.

Zkušený básník, který prezentuje svou tvorbu, by měl trénovat nejen samotný písemný projev, ale také schopnost korigovat umělecký tok textu s ohledem na příjemce, a na případné nesouladné komentáře reagovat s pokorou.

Jistě, existují různá literární kolbiště, ne jen Písmák. Ale tady si dovoluji vyzdvihnout výraz komunita. Vděčím jí za svůj tvůrčí růst. Ač jsem v předchozích letech časově jako studující máma nezvládala reagovat na každičkou hvězdičku, obdivný či šťouravý komentář, všech si velmi vážím. (Nyní se snažím novým komentářům u mých děl udělovat alespoň tip, když ne adresnou odpověď). Osobně zjišťuji, že po zbrklém vypořádání se s inspiračním třeskem mnohdy vlastně nevím, co jsem svým dílkem chtěla říct: totiž že původní intenzita prožitku a záměru sdělení může ochabnout. Ale od čtenářů se dozvídám, že si text dokáží interpretovat po svém, jinak, než jsem zamýšlela, než pro mě aktuální vyjádření znamenalo. Sama báseň pak (pro mě) nabývá na rozměru díky zpětné vazbě, tomu, že se čtenáři dělí o své pojetí. Původní text tedy (přesto) může fungovat. Baví mě, že prvotní mnou procítěný text často dodatečně získává svůj vlastní život. Reakce čtenářů mě obohacují, povzbuzují, upozorňují, čeho si při psaní všímat příště. (A svou autorskou samolibost přitom nenechám rdousit.)

Netajím se tím, že mě víc baví uvolněnější verš, ale čtenářsky se snažím nacházet cestu i k vázané formě. Uznávám, že z hlediska rytmu či jiných náležitostí nejsem adekvátní oponentkou. Přesto, a když zrovna zde byla rozpoutána tato debata, nepřestanu se ohánět požadavkem autorské dbalosti na působení díla na čtenáře. Vzhledem k tomu, že zacházíte s pojmy dosti svérázně, věřím, že i toto mohu zahrnout pod skladebné problémy.

Ráda bych pozitivně reagovala na květnový přípis Máchovi. Ale s přizpůsobivostí veršů k letopočtu 2021 nemohu souhlasit.

Drze se zeptám: proč ty pomlčky?

A... tři děti se „tajně“ dělí/o jedno deci

Chápu hru na slabiky, ale stejně si dovolím říct, že mě ty uvozovky iritují. A počet dětí na výpravě je (pro mě) irelevantní.

Jemnost, ano, ta z těch veršů čiší. Přejemnělost, ale také až nevěrohodnost, nepřirozenost. Zdráhám se zeptat, v čem tkví kulturnost poezie. Opřeme se o odborný zdroj:

https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Kultura

Vábivě záhadná. Interpretuji si po svém, určitě mylně - návštěvu v rodném domě, tam, kde jsi vždy doma, ale po vylétnutí z hnízda už to není jako dřív. Na menu je vydatná porce mateřského drobnohledu s přílohou nevyžádaných rad z lásky. A spousta jídla. Jíš, abys spolkla zbrklé komentáře... 

Budu se sem vracet, jsem zvědavá, jak si báseň vyloží další čtenáři, případně co budeš ochotná prozradit. Velmi ráda jsem četla. Ale štve mě, že mi od mé oblíbené autorky nechodí automatická avíza na nové dílo, tak, jak to fungovalo dřív.

Závěr mě zaujal.

Kombinace: pravý alt+E. Propracovaný záměr...v pořádku. Jakým způsobem počítá se čtenářem? Údajný prožitek je zahalen poněkud vyumělkovanou neživotně působící fazónou. Pouze se dělím o svůj čtenářský dojem: živel? nezacloumal mnou.

Phil, díky za objasnění tvé záliby. Podělíš se prosím ještě, které úlovky považuješ za ty nej, ke kterým se vracíš? Klidně do zprávy, navnadilas mě. Já jsem to s tím otvíráním sbírek nemyslela jako výpad proti něčím čtenářským zvyklostem. Tady na Písmáku a v literárních kroužcích to lze předpokládat, že autoři nejen píšou, ale i čtou poezii... U někoho "zvenčí" bývá vzácné, když se u něj projeví náklonnost k veršům. Nečekaně se mi podlomila kolena a vyjádřila jsem to v básni takto.

Barvitě vykreslené vrtochy počasí, avšak dosti splývavými odstíny. Ojedinělý zajímavý obrat - bouřka piluje záměry. Nepatrné plus za všímavost. Ale co dál? Třeba nějakou osobnější a osobitější paralelu bych brala, s prostorem pro představivost, ne jen ofouknutou tvář.

Miniatura, která mě nutí hloubat. Dva - v době, kdy jsou módní polyamorní vztahy, nabývá na důležitosti počty uvádět. Fragmenty - nejprve evokovaly separaci páru, ale název a přítomný čas naznačují šťastnější fázi romance. Možná bych se obešla bez pomlčky a dvojici místo bytí bych pobídla k chůzi. Takto dynamičtěji obrázek vnímám, dva pohyblivé body v krajině, které se přibližují k oblíbenému místu zamilovaných dostaveníček. Povedená drobnůstka. 

Odmršťující. Syrové. Soucítím.

Přesto by bylo možné krapet učesat, přeformulovat. Především "Jsem moji pejsci a kočička" na "Jsem svými psy a kočkou." 

A sílící kmen se vymyká geometricým zákonitostem. Jaký kruh?

roky tatáž poloha

stejně slepá na otázku

kde odpověď je

obloha

 ... k této pasáži nejsem slepá ani jjnak smyslů zbavená.

Příliš to skřípá,... konec by mi liběji ladil jinak.

s nářky smířit nelze se,

nutno je podstoupit muka,

...to se mi nemile čte...

Jeřabiny v létě, Zimní králi, jak se ti zdá, že voní? Mrzí mě, že do tvých veršů hážu vidle, ale necítím je.

Písmácký formulář pro vložení díla ti dává šanci ještě si promyslet název - není nutné v něm prozrazovat příliš. Osobně lépe hodnotím první dvě sloky.

Tipuji za hravost. Bezohledně, bezmezně, bez... tvou tvorbu uctívám.

ukrytá, Theo, Alegno, Kočkodane...děkuji za hodnocení a milý komentář v pravou chvíli. Srdečně děkuji také tichým tipujícím.

zahradní slavnost -

postřehy z rekreace

zasluhují tip

zahradní slavnost -postřehy z rekreacezasluhují tip

...rozlitá krajina a kvetoucí tma...velmi se mi to líbí, decentně a přitom výstižně zaznamenán blouznivý stav nemoci, žádná extravagantně přibarvená vyšinutost, k níž by výchozí zkušenost mohla odvést. To by sice mohl být jinak kreativní zážitek, ale takto ti to věřím! Úsporný výčet bezprostředních vjemů a dojmů, mezi kterými se snažíš opřít o realitu. Báseň je autentická, funguje tak, jak je, a to jí přidává na hodnotě. I když z ní vyčnívají střepy. Střep je střep, je ostrý vždy. Básnicky určitě vždy zní naostřeně, obvykle netřeba zdůrazňovat, ale tady to přijímám patří to k horečkou rozostřeným smyslům. Také by mi stačily "břehy pokoje", bez rohů, ale copak lze zpochybňovat palčivost individuálních horečnatých vizí? Tedy odpusť, že to zmiňuju. Akorát k názvu se nerozpakuji vyjádřit kritičtěji: ten sis mohla promyslet dodatečně nejen po prožité básni, ale i po soutěžním klání. Bohatě by miniatuře vévodil prostší název Horečka.

Příspěvek byl pro mě jasným adeptem na hlas v soutěži, nyní uděluji veřejný tip ode mě pro tebe. 

Sice bych trochu škrtala, ale děkuji za poetický zážitek.

Gracias.

Phil, inspirace nezřídka souvisí s iritací. Uznávám, ten první verš...nejedná se o tříštivou (a stotisíckrát zbásněnou) srdeční zlomeninu, nýbrž o pouhé nepatřičně vleklé zaujetí. Ale kdo v dnešní době otevírá básnické sbírky?! Nebo si je půjčuje v knihovně. Neubránila jsem se...

Teď možná kalím dojem law, ale třeba se (obě) dočkáme poetického pokračování...

Děkuji! Tahle mini mě po dlouhém čase zasáhla bleskově, odráží krátký "příběh", víc nebylo...

Už v soutěži mi učarovala, obzvlášť dva verše mi připomněly jeden song již zaniklé brněnské kapelky. Možná si notuju na mírně paralelní nostalgické strunce, ale nemůžu odejít bez tipu.

Ty verše jsou:

Už to není na měže se zmítáš vlku v tlamě

A song se jmenuje Kačer, potěšilo mě zjištění, že ještě lze dohledat a pustit na odkaze https://bandzone.cz/blackunicorn

Jako blbůstka povedený nápad. Ale nejsem si jistá, zda skutečně odžitá zkušenost.

Hlasuji pro básně:

než uhasili oheň

Svět v horečce

Umyj si hlavu

Vylisovaná

Hravá, květnatá. Jenže v herbáři se z každé rostliny stává trvalka a na mě působí, jako by této ještě jedna sloka scházela do perfektně vylisovaného stavu. Přesto zdařilý příspěvek do soutěže.

Děkuji všem!

Obzvlášť atkij a Philogyny. Pocit básně jsem rok přenášela v sobě. Souhlasím s tebou, Jitko, že ten závěr by potřeboval zaoblit, doříct ještě jinak. A Phil...nebyl to plán, oproti warfarinu ne odraz skutečnosti, ale zpětně jsem si také uvědomila, že máma se z básně vytratila... Budu o tom přemýšlet, a snad příští sezónu bezu na to kápnu.

Se zkouškami přeji štěstí. Nebude to tak zlé, když rýmování tebou cloumá.

Těžkotonážní salva *

Jak ti rozumím, vozím si v posledních dnech jeho spisy v tramvaji.

Zurčivá rozehrávka, především první polovina.

Urban fantasy v básni, prima. Jedině název mi připadá zbytečně dlouhý.

Hypotézu přiímám. Akorát na pohodlí hotelového nábytku se rekreant nemůže vždy spolehnout.

Tajuplný název, házení do vody, nabírání tmy, to jsou atributy, kvůli kterým si čtu dílo poněkolikáté, ale nenacházím víc než záznam osobního restartu v přírodních kulisách. Probuzení se odehrává souběžně s rozbřezkem. Mate mě na konci ta tma. Dílo je dosti rozvleklé, nebránila bych se škrtání, možná by se docílilo hlubší katarze.

Povedené dílko. Přesto, že rytmus je všelijaký, výstižně dotváří zaznamenaný zážitek.

Bytový design stranou, ale navážu na Radovana, ještě bych zdůraznila potenciál následujícího dvojverší:

"kapání zní jako konverzace

o čem se asi déšť baví "

Z květů? Pošli recept.

Bezová vůně se letos line i po sídlišti/staveništi, ač jsem měla obavy, že město plevelným keřům nepřeje. Zbožňuji ji. Děkuji za ocenění básně.

Čekala jsem možná trochu víc, ale ptáš se podstatným směrem. * 

Brno mává, nemyslela jsem to hrubě :-)

Nahlédla jsem ke všem tvým zdejším zveřejněným textům, pátrala jsem, proč u nich máš nuly. Zacházíš volně s kategoriemi, snažíš se rýmovat, tedy bys měla raději volit zařazení "Vázané verše", abys nemátla čtenáře. Ale také by ses měla buď trochu zajímat o zákonitosti vázaných veršů, anebo se do rýmů nenutit, zkusit písemný tok nekorigovat.

Konkrétně toto dílko je obtěžkáno závažným tématem.  Zpracování však nepůsobí příliš věrohodně, spíše vykonstruovaně. Ptáš se, zda čtenář dokáže číst mezi řádky, přitom se vyjadřuješ velmi přímočaře. Vyvodila jsem si, že koketuješ o pozornost. Pokud máš zájem psát a přijímat zpětnou vazbu, jsi na správném místě. Ale patří k tomu nejen zveřejňování vlastních výtvorů, ale také četba a třeba komentování ostatních.

Posílám ti motivační tip, uděluji ti jej za pasáž, která mě zaujala:

"Nevědí o tvé psychické nemoci,

obkreslují tě siluety kobry."A pokud bys chtěla zdůvodnění - nejedná se o běžné vyjádření, je to ozvláštnění, originální vystihnutí jevu, který jsi chtěla zobrazit, zveršovat.

Meditovat na židli, koho to napadlo? Obešla bych se bez přímé řeči, jinak je hříčka milá.