Písmák Se zhasnutými světly
Se zhasnutými světlyse šátkem na očíchjenž zakrývají slzyjenž zakrývají smíchProjít se mezi lidminevidět otázkyjenž vysmívajíce slzámteď hledí na páskyNa černé pásky na očíchCo nenajdeš v nich více smích.
Křehkost slov
Jen vyjádřit to slovy. Teď. Tápat v prázdnotě. A slova jsou jako motýl.
Schizofrenik
Po ulici šel si pánVnitřně velmi rozervánNemoc,jó ta ho soužilaA elegantně kroužilaTa dušejenž se u něj hostíVytvářívíce osobností.
Nevěra
Včera náhle z večeraPřišla na mě nevěraPřišla, přišla, bloumalaStále se mnou cloumalaCo by to bylo za štěstíBez takovéto neřesti.
Síla existence
Bylo úterý, nijak zvláštní odpoledne, lidé spěchali zpráce do svých domovů. Ona stála na tom místě, kde stojí vlastně každý den. Proto nevím, proč mluvím zrovna o úterku. Chodila si sem sednout každý den, když neměla zrovna co na práci.
Věci jsou mimo nás, pro nás, o nás, bez nás..
Nejdřív ovšem přišlo snění. I když opět bolestivé, avšak osvobozující, neboť bolest při denním světle a s otevřenými oči působí děsivěji než bolest v noci při snění. Slova opakující se pořád dokola. a hlavně v jeho hlavě.
Budiž člověk
Budiž láska pastvou pro oči
A její krása přibitý obraz
Na oprýskané stěně
Budiž nenávist střelnou zbraní