Písmák Láska manželská.....
">
Dávno. pramen průzračné vody jako v jedné z básní. Křišťálová studánka,ve které se odrážel smíchjako spletené sluneční světloa k večeru zase jako tisíce vánočních zvonků pramen zpíval. někdy.
Zimní rána
https://www. youtube. com/watch. v=kUfRtS1Swf4
Píši do ticha.
Smyslně, nesmyslně
Namaloval lásku svými pastely
a každý z nich stál v jiné krajině
slunce bylo někde uprostřed
mám strach
Pod vodou
Sbírám slova
a ztrácím je s tóny stesku.
Akordy tepu bolesti ozývají se
někde hluboko
Novoroční přání
Za vločkou sněhovou
přes vílí paprsky
šeptají potichu
skřítkové pohádek.
...a racky pozoruji jakoby byli bez křídel
Vybrnkala jsem si lásku
na bílých klávesách
když pršelo
hrála něžnou polyfonii ztraceného snu
Někde hluboko
Zůstala někde v oceánu
i s tou písní Francise
vzpomenu si často
k ránu
Deštivý den
Mám mlhu v očích
víno si do sklenice
nalévám
vždyť znám ten pocit.
Kdyby dnes nebylo
Kdyby dnes nebylo
mohla bych mít motýla
v dlaních
a kdyby tenkrát nebylo
Moje první knížečka
Milí písmáci,
zvu vás srdečně na křest mé skromné knížečky dne 19. 12. 2012 v 17 hodin. Křest je spojen s vernisáží obrázků paní Lucie Otiskové a hrát bude můj bratr, učitel hudby.
Další z podzimů...
Po dešti
s tebou za ruce
jen lehce
na špičkách
Prázdné rybářské sítě
Stopy v písku smývá moře.
já tady stála
když neklidný vítr
rozbouřil hladiny
A byla sobota před nedělí...
Proletěl mi nad hlavou
se zraněnou
levou polovinou
má láska.
Přání k narozeninám
https://www. youtube. com/watch. v=6KpODDuzlhk
Sněhová vločka
v dlaních studí
mne neprobudí.
Docela malé vánoční přání...
Docela malé
vánoční přání
je stínem hvězdy
co padá na Štědrý den
Zabloudit...
Rozmotat, uvolnit
pak
rozběhnout se.
jakoby neslyšela cestu zpátky
Spadaná jablka
Spadaná jablka
ztracená sladkost v nich
a dívka. bezbranná
co houpe se v dlaních tvých
Na konci léta
Vzdáleně
zvuky, tóny
lechtají vzpomínky
na konci léta
Samorost
Je jako samorost
do nebe nevyrost
přináší jenom zlost
našel si novou kost
Centrum pro samolítost
Pro mého strážného.
Přímo do spánkové krajiny.
a přitom nic nebylo slyšet
neprosím o jeho křídla
Zatoulaná...
Shořelo pár stránek
z modlitební knížky
ano.
on už se vrátil
Závěrečná..
To ticho v učebně
mne uvnitř svírá
a v mých prstech
chvěje se
S hedvábným padákem..
Schovaná
mezi strunama
pod křídlem
piána.
V bílých lasturách
Jsou v přesolené symfonii
schovaná
v bílých lasturách spí
slova
Docela obyčejný příběh psaný o půlnoci
Čas jí vzal klíč
a namaloval na hřbety rukou
cizí krajiny
i jejich bělost
Beze slov...
Chtěla bych
beze slov
pocit vrátit zpět
vplést se do sebe jako jeden
Barevná....láska
Ten malíř naproti
má příliš bílou tvář
a jeho plátno abstraktní
je jako můj oltář
Čekám tě..jaro
Studená krajina
v ní láska.
usíná
každým rokem zdá se
Insomnie
Pomalu odlétá.
čas
sebou si odnáší hebkost
až pro tu poslední se vrátí
Lepím papírové hvězdy
Lepím hvězdy z papíru
na okna s výhledem
který mlhou je rozmazán
takový abstraktní výhled
Nevím..
Už ani spánek
jenom bdění
jakoby loutek představení
a.
Až na dno moře
Tam. daleko
už jen moře je
kolébá nesplněné sny
a rackové
Odbijí půl a je zase celá...
Hodiny plynou
odbijí půl
je zase celá
a peří anděla
Na špičkách
Baletním krokem
na špičkách
k tobě blíž
ty víš
Ve vybledlých obrysech krajiny zpívá...
Letí nad řekou
a s nimi sluneční paprsky
dole je stín.
strom se probudil posledními květy
Mapy
Byly to naše mapy
my v nich létali
jako ptáci
a snažili se vzlétnout výš
Co jsem prozradila korálu
Zvedl se vítr
a pět opuštěných psů
hledá místo pro svůj klid
maják bliká
Tak nějak pohádkově
Bleděmodrý sen.
ty víš
že občas se v něm schovávám
i když na okamžik jen
Střepina
Střepina
prý pro štěstí.
řeže ve tři ráno
a v alkoholu se nerozpouští
Amnézie
Někde uprostřed mrtvé řeky
ještě však špičkou
v bleděmodré
roztrženou balerínkou
Taková májová
Abstraktní láska.
ne ve tvaru srdce
co malují si milenci
křídou na chodník
To brnkátko bylo její...
To brnkátko mi prosím vrať
ať mohu hrát
jako tenkrát
v roztrhaných džínách
K.O.U.L.E. / klavír
V rohu pokoje
melodie
bez mé přítomnosti
zní.
Tak nějak nečekaně
Přála jsem si
aby měl modrá křídla
jenomže on nedoletěl
a tak co jsem si měla ještě přát
Mladý muž na nástupišti číslo čtyři
Jste tak bledý
milý pane
stojím tu déle o pár let
díváte se neustále
Zamrzlé střípky
Je to v barvě černé
už si nevzpomínám
kdy to začalo
jméno je hluboko
...a každý má své strážné anděly
Nabízel dlaň
mezi zemí a prostorem
kde se můžeš více nadechnout
nedosáhla jsem.
Lullaby..
Rozpůlil housle
při skladbě číslo třináct
tenkrát o vánocích
křičela v sobě, že je milovala
Štěstí
V Jeruzalémě
zakopali mé přání
že možná za rok vykvete
a dnes sněží jeho jméno
Zakázané blues
S tebou tančím
v místnosti plné kouře
jakékoliv pocity nevnímám
padám
Na bílý šátek kleknu si
Na bílý šátek kleknu si
nechám stékat do té bílé
chvíle co probouzí se
v srdci mém
Ta rukavička spadla kvůli Vám..
<
Pane, má rukavička spadla kvůli vám
měla jsem tenkrát sametku ve vlasech
růžovou
Dvě jména v aleji
Jméno po písmenkách
schováno je v aleji
jeho dech jakoby tady zůstal
a ona prochází
V krajině poztrácených vyznání
V krajině poztrácených vyznání
klečel
ona se mu poklonila
z té krajiny občas vítr zabrnká
Bez doprovodu
Umíráme
jsme pískem mezi kamením
mapou ztraceného smíchu
láskou
Kdyby se smutek mohl jen tak polknout
Perokresbou na obličejmaluje čas steskyzastavte, prosím ať neodjíždíchystám si své krajky ať ještě mohu přivonět k jejich nevinnostichtěla jsem vysušit černou tuž a vrátit pár let zpátkyjen zastavte, prosím ať ještě neodjíždíchci poslouchat dětský smíchpohladit však mohu prázdné stěnya jména jen tak vyšeptatzůstal jeden a omotal mne jako hadjed prostoupil mojí kůžízamknul uvnitř i ústa má. perokresbou na obličej maluje čas steskyuž přijel pro mnea je tma.
Coda zakázané lásky
A tak se vrátil
zahrát mi poslední větu
codu co vynechal
skořicově voněl pro mou lásku
S dalším podzimem
Stará cikánka
pro zlatý talíř
lhala mi
tenkrát síť nedosáhla
Má ruka na kameni v Sidi Bou Said
Ztracené stopy malé tanečnice
v Sidi Bou Said
rozehrají občas kolébku do snů
kam vedou modré dveře
Jen nevzdát se
Klečí
tiše pláče
koně černí splašili se
a zaprášili cestu bílému
Černý kámen
A kdyby se tě dotknul jen
sokol
co před časem měl pevná křídla
vzlétni
První láska
Rozpouští se mi na jazyku
ve tvaru písmen
co mi psal
a já ta slova polykám
Odpusť mi
Naproti mne
prý sedí láska
ano
něco mi připomíná
Jako malý Chaplin tančil svoji lásku
Jakoby plakal
mim
s černými vlasy do čela
ještě včera jsem chtěla
V symbióze
Míjeli se
o pár minut
slyšeli se
v ozvěnách
Bez písničky ve tvé kapse
Hledala jsem ji. písničku
možná byla ve tvé kapse
když jsi odcházel
přála jsem si tenkrát
Malý sen na plátně v prázdné místnosti
Místo na podlaze
pokryla jsem
bílým plátnem
maluji lásko
Poskládám si sen
Mám poskládaný sen
stárne s mým srdcem
ve kterém teď Gisselle tančí
Na klekátku dřevěném
Nech toho a pojď už spát..
Na cemballo
jen tak ťukat
smát se či snad zase plakat
řvát či šeptat
Pro paprsek z Jeruzaléma
Posunula jsem hodiny osudu
na druhou stranu
hraji Pathetickou
a venku sněží vánoce
Lístek do památníku
Lístek do památníku
má otisk lásky v klávesách
plný soli
tenkrát to byly mladé ruce
Když jsi na řadě
Vrátila se na zaprášené jeviště
pro malou baletku
za deště.
tak brzy do podzimu
Nevěrný
A pak když se probudil
rozplakal se
i když měl široká ramena
odešla časně ráno
Zdát se spolu
My jsme se zdáli spolu
v tom čase si navlékám
rudé kamínky
jako kapky krve
Dědečku..
Sedával na stoličce u kamen
a vyřezával koníka
a pak ještě dlouho
na stejném místě sedával
Možná si uvědomíš
Slova si mlčet
a smutek propouštět kůží
na procházku
a na provázku táhnout
Pavučiny pocitů
Prázdná skříň
jen trocha prachu z nití
minulost je v prázdnu vlastně jen v myšlence
jedna slza
Nerozpleteš zamčené polibky
Do bílých pavučin
vášně mé jsou spletené
měly by být červené
však mohu ti jen bílou dát
Jen tak si bláznit
Možná prší ztracené polibky zapomněla jsem ti je dát tenkrát když blýskalo se trochu jsem se bála a tak jsem tam stála sama a nechala tě jít dál teď už nečekám až rozkvetou. přestala jsem věřit ať si fouká ať si. včera jsem zahodila prstýnek nevím teď kde mé jméno je vyryto. ještě se mně dotkni ještě mi zašeptej ty víš jak tiché je ráno a noc se někdy zlobí na myšlenky co bych si přála.
Zdá se mi
Zavřu oči a cítím léto jeho vůni jako tenkrát jen mne nesmí probudit nechci vidět to prázdno ze šňůry perel ses ke mně snesl ze šňůry slz za sebou třpytících se na jejímž konci voněla láska vnímám tu chuť na rtech po skořicovém cukru a tvá slova zdali. a já řekla ano. jen mne nesmí probudit nechci vidět to prázdno zavírám oči zdáš se tak blízko zase mám v dlaních hudbu tu polyfonii v krajinách snů dnes jsem prosila aby to bylo naposled ráno kdy probouzím se v tichu bez cinkotu našich přání našeho smíchu při snídani když medem malovala jsem na krajíc dvě srdce ztratil ses tak jakoztrácejí se hvězdy před deštěm teď vidím jen tu šňůru bez perel a stín že jsi byl tam kde léto chutná po skořicovém cukru tam kde spojují se naše hlasy ve variaci něžných doteků
Perdendosi (do ztracena)..
Leť. a já budu ve tvých křídlech schovaná jako ozvěna tiše se vytratíme do ztracena ze všech míst kde nechali jsme otisky v prstokladu slz a slov co křičela na nás leť nad mořem i když se výšek bojím říkali stůj pevně na zemi a já teď nestojím mé nohy nekrvácí jsem jako ptáci co na cestě nás zdraví možná bude se mi stýskat jsem však pod tvými křídly schovaná uvolněná bezbranná letíme spolu do ztracena. scioltamente (nespoutaně)
Já vlastně nevím...
Své rukavičky
a bílou modlitební knížku
vezmu si
provedu tě pokojem
Jen kdybys..
Jen kdybys chtěl namalujeme spolu na plátno bílé racky jak letí nad mořem a můžeme třeba potápět se v tichu s velrybama už dávno přeji si ať nejsem sama i když každý den mne kat doprovází často mi fouká fialovou mlhu před radost a když je pak smutno volám. to stačí,dost už mám jen pár kamínků a ty si vzít nenechám možná čekám v příliš pomalých stopách ale vždyť jen trpělivost rozvoní květy a tak si tu sním a rozhazuji karty jedna za druhou se obrací jsou na nich racci a bílá velryba představ si. dnes jsem koupila štětce a barvy budeme lásko spolu se milovat malovat krajiny barvou plnou světla
Před narkózou..
Mám na řasách naše sny občas se rozpouští v slzy to když si uvědomím že více sním a nechci se dotknout země občas nechci ani slyšet ani cítit a jindy se rozběhnu po louce a hovořím. s nikým. život je přeci láska jako hudba Čajkovského jako let bílých ptáků jako obrazy mistrů kteří už tu nejsou jen čas nelze uschovat všude tam kde je ještě místo co zůstane a jestlipak si vzpomenou a pak kopretiny a motýli piáno zažloutlé noty s otisky prstů a v pomlce moje láska a až se probudíš budeš se více smát anebo se Tvůj čas probudí jinde než tam,kde spíš.
V krajině dnes již zamčené
Ještě stále v mysli mám
pocity v krajině dnes již zamčené
když Tobě řekla jsem
Ty už nikdy ne
Smrt
Jako bílý pták proletí jeskyní kde tisíce smyčců v ozvěnách času se rozloučí co je život a co umírání ve spánku se jen lehce dotkne ta,co jednou přijít musí až vrásky ozdobí tvář jako kůru stromů a pak zazpívají svaté obrazy a i když plakat budou nic nezmění.
.... menuet pro čtyři dlaně
Ještě mi zabrnkej
jak může tráva kvést
jak voní ráno po pomerančích
jak celou noc jsi se mnou tančil
Stýskání
Je ráno
na parapety cinká déšť
a my tolik toužíme po slunci
už je to dlouho
Ten..co shora šeptá
Neplač malá
namaluji Ti na polštář
spoustu pampelišek
chceš-li
Sebastiéne...
Sebastiéne,miláčku
až zapálíš poslední svíci
tu,co zůstala z vánočního snu
pak na polštáři
Kdyby alespoň sněžilo,bylo by všude více světla...v každé vločce malá hvězda
Vždyť je tam crescendo prosím Vás řekněte čeho se bojíte stále dvě ruce i v dospělosti malé jemně hladí tóny. Já nevím nejde to něco se mi stalo a venku nejsou barvy těším se na večery kdy rozsvítí se lucerny . u kostela dnes nechci hrát chci si povídat víte. v tom kostele jsem jako malá v krajkových rukavičkách stála u pana faráře nějak se mi zastesklo on umřel už dávno Nesmíte být smutná budou vánoce.
Naučila bych Tě malovat hudbu pouhým dotekem jen...kdyby
Pane profesore Vy asi tušíte chodím k Vám na hodiny teorie hudby ze smutku a když jsem Vám řekla že už nepřijdu pověděl jste to ne přijďte alespoň poslouchat hudbu víte,pane profesore raději hraji na klavír Chopina sedím u Vás v lavici a tolikrát se mi chtělo plakat ráda Vás poslouchám ale někdy chci utéci od všeho ztratit se rozpustit v trávě pod korunama stromů než začnou zase kvést možná by pak v trávě rozkvetly kopretiny které tolik miluji je tak těžké našlapovat na špičky které krvácí jen co se dotknou země jak dlouho ještě.
Až jednou...
Až jednou zavoní to pravé z jabloní neumřu miláčku budu Tě znát až jednou opustí mne pocit lítosti neumřu miláčku budu se smát V srdeční krajině jednou se rozhoří ten vzácný plamínek podruhé znova stačí jen pohladit podívat do očí budem se milovat i beze slova Až jednou miláčku má krása uvadne schovám se do snů svých uvolním dlaně pak lásko odejdeš ten pocit zůstane že jsem tu nežila jen pro sebe marně
Vlak tudy jen projíždí přeci
Vy jste mne pane neslyšel snad. že hvězdy jsou ztracené a můj bílý šat stále bílý chci mít. Já nechci červenou ani květiny chtěl jste snad slyšet že jste můj jediný. možná jste pane nechám si v sobě co budu žít a možná i v hrobě.
Doteky
Jen bříšky prstů v prstokladu lásky namaluji Ti na tělo bílého motýla v baletních střevíčkách zatančím na špičkách až to zabolí dvojhlasé cinkání smíchu na duši jizva po hříchu mne pálí ale nepřestanu. A dnes jsem viděla z nebe padat perly byly to slzy opuštěných ptáků přes obláčky šedých mraků letěli za sluncem přála bych si letět s nimi.
Duše v mollu nemůže se smát
Už přišla
s deštěm.
bez citu a s mlhou
co schovala se za záda
Dobré ráno
Ještě tu zvoní tvůj smích jako rolničky ze zlatých paprsků na tváři pár veselých vrásek a ústaod pamlsků sladká tak chutná radost na chvíli jak trylky jen lehce zahrát na piáno a všude tolik světla a to ránoprobouzet se blíž slunci cítit vůni fíků a fialek zároveň a kytarové sólo bez vzlyků zní poeticky. dobré ráno miláčku.
O malíři...
Namaluj lásku jako dlaně
navzájem se hladící
namaluj lásku jako ústa
polibky se mazlící