Díky, snake i Goro!

Ten pocit byl vyvolaný konkrétní okamžitou situací, vyvolávající tady a teď rozčarování, že ani stáří a zkušenost mi nedaly vodítko, jak dál. 

Ale jsem přesvědčený, že tvé poznámce rozumím docela tak, jak jsi ji, snake, myslel...:-)

Ještě jsem tu už kdysi zavěsil tuhle docela faktickou poznámku o možných přístupech k haiku.

(Google překlad do češtiny níže)

WHAT MAKES A HAIKU A HAIKU?

excerpt from the preface of Abigail Freedman’s Haiku anthology

The question is much harder to answer than we might think.  Beyond the general notion that haiku should be short and spare, the wide variety of forms we see in western language today (and the excellent haiku it generates) suggests that defining haiku by structure alone is insufficient.  Indeed, a structural definition of haiku misses the point.  What makes a haiku a haiku is not its form, but its function.  It is what we try to do with haiku that makes it matter.

Haiku captures an awareness that for a reason, we perhaps may never fathom, has bubbled up to our consciousness and insists on being brought to life through words.  For R.H. Blythe, ‘Haiku shows us what we knew all the time, but did not know we knew, it shows us that we are poets in so far as we live at all.’

For contemporary haiku master Tohta Kaneko, a haiku should reflect animism or the idea that human beings are not separate from but apart from all living things.

Each haiku poet has a different muse, and we may each embrace a different philosophy of haiku.  But without a sense of what we are trying to achieve – without a sense of the function of haiku as we see it – no amount of cramming words into the form will create haiku.  This is perhaps why Momoko Kuroda’s advice continues to guide my writing today:  Don’t try to write haiku that is like that of Basho or like that of Issa.  Write a haiku that truly reflects you.

I discovered that the haiku world in Japan is richly varied;  departures from the textbook definition are widespread.  Some write haiku with season words, others not.  Some adhere to the seventeen-sound structure, others not.  Some favor objectivity, others lyricism, and still others a mix of the objective and personal.  As with any art, the basic form is but a springboard for individual expression.

CO DĚLÁ HAIKU HAIKU?citace z předmluvy Antologie Haiku od Abigail Freedmanové

Na tuto otázku je mnohem těžší odpovědět, než bychom si mysleli. Kromě obecné představy, že haiku by měl být krátké a úsporné, široká paleta forem, kterou dnes vidíme v západních jazycích (a vynikající haiku, který vytváří) naznačuje, že definice haiku pouze strukturou je nedostatečná. Ve skutečnosti strukturální definice haiku postrádá smysl. To, co dělá haiku haiku, není jeho forma, ale funkce. To je to, co se snažíme dělat s haiku, na čem záleží. Haiku zachycuje uvědomění, které z nějakého důvodu možná nikdy nepochopíme, probublávalo se do našeho vědomí a trvá na tom, aby bylo přivedeno k životu slovy. Pro R.H. Blythe „Haiku nám ukazuje, co jsme věděli po celou dobu, ale nevěděli jsme, že to víme, ukazuje nám, že jsme básníci, pokud vůbec žijeme.“Pro současného mistra haiku Tohta Kaneko by haiku mělo odrážet animismus nebo myšlenku, že lidské bytosti nejsou oddělené od všeho živého, ale pouze vedle něj.Každý básník haiku má jinou múzu a každý z nás může přijmout jinou filozofii haiku. Ale bez pocitu, čeho se snažíme dosáhnout - bez pocitu funkce haiku, jak to vidíme my - žádné množství slov vtesnaných do formy haiku nevytvoří. To je možná důvod, proč se mé psaní i nadále řídí radou Momoko Kurody: Nepokoušejte se psát haiku, které je jako Basho nebo jako Issa. Napište haiku, který vás skutečně odráží.Zjistila jsem, že svět haiku v Japonsku je bohatě rozmanitý; odchylky od definice z učebnice jsou velmi rozšířené. Někteří píší haiku sezónními slovy, jiní ne. Někteří dodržují sedmnáctislabičnou strukturu, jiní ne. Někteří dávají přednost objektivitě, jiní lyrice a jiní kombinaci objektivního a osobního. Stejně jako u každého umění je základní forma pouze odrazovým můstkem pro individuální vyjádření.

Ještě jsem tu už kdysi zavěsil tuhle docela faktickou poznámku o možných přístupech k haiku.

(Google překlad do češtiny níže)

WHAT MAKES A HAIKU A HAIKU?

excerpt from the preface of Abigail Freedman’s Haiku anthology

The question is much harder to answer than we might think.  Beyond the general notion that haiku should be short and spare, the wide variety of forms we see in western language today (and the excellent haiku it generates) suggests that defining haiku by structure alone is insufficient.  Indeed, a structural definition of haiku misses the point.  What makes a haiku a haiku is not its form, but its function.  It is what we try to do with haiku that makes it matter.

Haiku captures an awareness that for a reason, we perhaps may never fathom, has bubbled up to our consciousness and insists on being brought to life through words.  For R.H. Blythe, ‘Haiku shows us what we knew all the time, but did not know we knew, it shows us that we are poets in so far as we live at all.’

For contemporary haiku master Tohta Kaneko, a haiku should reflect animism or the idea that human beings are not separate from but apart from all living things.

Each haiku poet has a different muse, and we may each embrace a different philosophy of haiku.  But without a sense of what we are trying to achieve – without a sense of the function of haiku as we see it – no amount of cramming words into the form will create haiku.  This is perhaps why Momoko Kuroda’s advice continues to guide my writing today:  Don’t try to write haiku that is like that of Basho or like that of Issa.  Write a haiku that truly reflects you.

I discovered that the haiku world in Japan is richly varied;  departures from the textbook definition are widespread.  Some write haiku with season words, others not.  Some adhere to the seventeen-sound structure, others not.  Some favor objectivity, others lyricism, and still others a mix of the objective and personal.  As with any art, the basic form is but a springboard for individual expression.

CO DĚLÁ HAIKU HAIKU?citace z předmluvy Antologie Haiku od Abigail Freedmanové

Na tuto otázku je mnohem těžší odpovědět, než bychom si mysleli. Kromě obecné představy, že haiku by měl být krátké a úsporné, široká paleta forem, kterou dnes vidíme v západních jazycích (a vynikající haiku, který vytváří) naznačuje, že definice haiku pouze strukturou je nedostatečná. Ve skutečnosti strukturální definice haiku postrádá smysl. To, co dělá haiku haiku, není jeho forma, ale funkce. To je to, co se snažíme dělat s haiku, na čem záleží. Haiku zachycuje uvědomění, které z nějakého důvodu možná nikdy nepochopíme, probublávalo se do našeho vědomí a trvá na tom, aby bylo přivedeno k životu slovy. Pro R.H. Blythe „Haiku nám ukazuje, co jsme věděli po celou dobu, ale nevěděli jsme, že to víme, ukazuje nám, že jsme básníci, pokud vůbec žijeme.“Pro současného mistra haiku Tohta Kaneko by haiku mělo odrážet animismus nebo myšlenku, že lidské bytosti nejsou oddělené od všeho živého, ale pouze vedle něj.Každý básník haiku má jinou múzu a každý z nás může přijmout jinou filozofii haiku. Ale bez pocitu, čeho se snažíme dosáhnout - bez pocitu funkce haiku, jak to vidíme my - žádné množství slov vtesnaných do formy haiku nevytvoří. To je možná důvod, proč se mé psaní i nadále řídí radou Momoko Kurody: Nepokoušejte se psát haiku, které je jako Basho nebo jako Issa. Napište haiku, který vás skutečně odráží.Zjistila jsem, že svět haiku v Japonsku je bohatě rozmanitý; odchylky od definice z učebnice jsou velmi rozšířené. Někteří píší haiku sezónními slovy, jiní ne. Někteří dodržují sedmnáctislabičnou strukturu, jiní ne. Někteří dávají přednost objektivitě, jiní lyrice a jiní kombinaci objektivního a osobního. Stejně jako u každého umění je základní forma pouze odrazovým můstkem pro individuální vyjádření.

Díky moc za reakci, stále zkoumám, jaká pravidla na haiku aplikovat. Co zdroj, to odlišné hranice. Tohle určitě vybočuje z pravidel tím, že tam mám své pocity (jak píše snake_01), místo působení na pocity čtenáře.Už rok jsem členem klubu haiku na Havaji, kde se setkávají anglicky píšící autoři haiku (zčásti rodilí Japonci) pod vedením více než osmdesátileté japonské mistryně haiku. Je fakt, že k tomuto haiku měla také komentář, že má jen velmi volnou vazbu na stávající sezónu paralelou stáří<>zima, ale jinak se mi daří opakovaně vyhrávat každoměsíční přehlídky a její komentáře jsou velmi oceňující. Je to ale vše v angličtině (tohle je jedno z mála, které mám i česky) a pro to asi není na Písmáku místo... 

K3, škoda, že nevíš, jak voní vzduch a voda...

A vyřídím tomu obyčejnému chlapíkovi ze začátku 20. století, že je to špatný výraz.

I když je to krásná představa, tak se přestaň červenat. Jsi prostě DOBRÁ!

Milá Theo,

delší dobu jsem na Písmáku nebyl a našel tu žeň tvého tvoření.Nedokážu říct, čím přesně to je, ale tvoje psaní na mne působí hned, přímo a velmi silně. Dnes je moderní slovo "rezonance"...Prostě vnímám stejně silné pocity, jako když čtu Skácela, Hraběte, Prevérta, Holuba, Ortena, ... Nakonec možná nejspíš toho Hraběte...Takže nejvíc bych ti (i si) přál, ať ti to jde srdcem a hlavou až na papír (nebo do počítače) a i my se můžeme těšit z tvého talentu pro silné pocity.

Milá Theo,

delší dobu jsem na Písmáku nebyl a našel tu žeň tvého tvoření.Nedokážu říct, čím přesně to je, ale tvoje psaní na mne působí hned, přímo a velmi silně. Dnes je moderní slovo "rezonance"...Prostě vnímám stejně silné pocity, jako když čtu Skácela, Hraběte, Prevérta, Holuba, Ortena, ... Nakonec možná nejspíš toho Hraběte...Takže nejvíc bych ti (i si) přál, ať ti to jde srdcem a hlavou až na papír (nebo do počítače) a i my se můžeme těšit z tvého talentu pro silné pocity.

Theo, ty teda umíš!

Nečetl jsem Dubnování, nejspíš vnímám jiný kontext než ty, ale narůstání emocí cítím naplno!

A taky tam vnímám, jak naše přání jsou plytká, pokud se netýkají ostatních, kteří nám patří do života a které máme rádi. Jako Theodora Teodoru...

Ty teda umíš!

Nečetl jsem dubnování, mož ná vidím jiný kontext, ale narůstání emocí cítím naplno!

A taky tam vnímám, jak naše přání jsou plytká pokud se netýkají ostatních, kteří nám patří do života a které máme rádi. Jako Theodora Teodoru...

Theo, jsi zaručeně na první pohled zajímavá (ač jsem na tebe stále ještě nenarazil na té zadní sedačce v tramvaji)

omg (česky: tvl), Theo, zase jsi mě dostala! absolutně! okamžitě mi to rozbrnkalo všechny strunky...

Bylo to prostě hledání v nesprávném dopravním prostředku...

Zdá se, že v tramvaji už dlouho nacházíš své vzpomínky a emoce úplně snadno!

Já jsem se zadrhl na 

ale to neznamená,že v zimě neumrznou!

úplně by mi stačilo třeba

Co se nestěhujído teplých krajin- není to pro ně dnes priorita.

Cítím v tom stejný význam i pocit...

Ale ty jsi autor a skvělý (viz poslední verš)!!!

Já jsem se zadrhl na 

Ti nejlepší dokážou ze zdánlivých nevýhod udělat výhodu. Co na tom, co frčí a co nefrčí, eso jsi vytáhla ty a nejen červené!

Milí kolegové, je to tak. Vložil jsem obrázek s textem, který se však očividně nevložil (pokud totálně nezbělal), ač před odesláním vypadal úhledně...

moc hezky se to čte, zvedlo mi to náladu!

Je to spíš takové říkadlo, mám radši vaše "ňáký jiný kusy", které nehledají (absolutní :-)) rým na úkor pocitu z emoce.

Ale je to "smyslně" hravé!

mecenáš zimní

rozdal dnes sněhu hory

- hory zbělely

Já lítám od plusu do mínusu - několikrát za sebou mě v tom něco naladí a vzápětí něco jiného rozhodí...

Zkrátka, několik skvělých obrazů a představ, několik rušivých slov...

Třeba to byl záměr :-) a já ho nepobral

Theo, tak prostá myšlenka a tak pěkný balet (takový jsem měl z toho pocit)...

Přišlo to až ke mně a do mě...

PKL

Páni, to má náboj a desítky silných pocitů.

Díky za zážitek!

Jablko má jadérka, to je v pohodě, jádro mají Dukovany.

Mně se to moc líbí, hlavně ten závěr, ta geometrie mě sice na chvilku zadrhla, ale pak jsem ji pochopil a přijal.

Jediné, co mě ruší, je přitakání životu, to už je moc profláknuté.

Fakt, příjemné, díky...

Aha, to "volněji" se týkalo formy, vyložil jsem si to jinak...:-)

Moc pěkný poetický obraz!

"list za listem" jsou jen 4 slabiky, ale komu to vadí, ať napíše lepší haiku!

Dávám tip a dál o tom musím přemýšlet...

Chtělo by to nějakou tu dioptriia nebo o dvě deci míňnež obvykle...

Theo, to je boží!!!! Jedna z tvých nejlepších (na rozdíl od Safiána :-) !A ten závěr!!!

Jdu hledat "směr na míru mé ohniskové vzdálenosti"!

(Google překlad do češtiny níže)

WHAT MAKES A HAIKU A HAIKU?

excerpt from the preface of Abigail Freedman’s Haiku anthology

The question is much harder to answer than we might think.  Beyond the general notion that haiku should be short and spare, the wide variety of form we see in western language today (and the excellent haiku it generates) suggests that defining haiku by structure alone is insufficient.  Indeed, a structural definition of haiku misses the point.  What makes a haiku a haiku is not its form, but its function.  It is what we try to do with haiku that makes it matter.

Haiku captures an awareness that for a reason, we perhaps may never fathom, has bubbled up to our consciousness and insists on being brought to life through words.  For R.H. Blythe, ‘Haiku shows us what we knew all the time, but did not know we knew, it shows us that we are poets in so far as we life at all.’

For contemporary haiku master Tohta Kaneko, a haiku should reflect animism or the idea that human beings are not separate from but apart of all living things.

Each haiku poet has a different muse, and we may each embrace a different philosophy of haiku.  But without a sense of what we are trying to achieve – without a sense of the function of haiku as we see it – no amount of cramming words into form will create haiku.  This is perhaps why Momoko Kuroda’s advice continues to guide my writing today:  Don’t try to write haiku that is like that of Basho or like that of Issa.  Write a haiku that truly reflects you.

I discovered that the haiku world in Japan is richly varied;  departures from the textbook definition are widespread.  Some write haiku with season words, others not.  Some adhere to the seventeen-sound structure, others not.  Some favor objectivity, others lyricism, and still others a mix of the objective and personal.  As with any art, the basic form is but a springboard for individual expression.

CO DĚLÁ HAIKU HAIKU?citace z předmluvy Antologie Haiku od Abigail Freedmanové

Na tuto otázku je mnohem těžší odpovědět, než bychom si mysleli. Kromě obecné představy, že haiku by měl být krátké a úsporné, široká paleta forem, kterou dnes vidíme v západních jazycích (a vynikající haiku, který vytváří) naznačuje, že definice haiku pouze strukturou je nedostatečná. Ve skutečnosti strukturální definice haiku postrádá smysl. To, co dělá haiku haiku, není jeho forma, ale funkce. To je to, co se snažíme dělat s haiku, na čem záleží. Haiku zachycuje uvědomění, které z nějakého důvodu možná nikdy nepochopíme, probublávalo se do našeho vědomí a trvá na tom, aby bylo přivedeno k životu slovy. Pro R.H. Blythe „Haiku nám ukazuje, co jsme věděli po celou dobu, ale nevěděli jsme, že to víme, ukazuje nám, že jsme básníci, pokud vůbec žijeme.“Pro současného mistra haiku Tohta Kaneko by haiku mělo odrážet animismus nebo myšlenku, že lidské bytosti nejsou oddělené od všeho živého, ale pouze vedle něj.Každý básník haiku má jinou múzu a každý z nás může přijmout jinou filozofii haiku. Ale bez pocitu, čeho se snažíme dosáhnout - bez pocitu funkce haiku, jak to vidíme my - žádné množství slov vtesnaných do formy haiku nevytvoří. To je možná důvod, proč se mé psaní i nadále řídí radou Momoko Kurody: Nepokoušejte se psát haiku, které je jako Basho nebo jako Issa. Napište haiku, který vás skutečně odráží.Zjistila jsem, že svět haiku v Japonsku je bohatě rozmanitý; odchylky od definice z učebnice jsou velmi rozšířené. Někteří píší haiku sezónními slovy, jiní ne. Někteří dodržují sedmnáctislabičnou strukturu, jiní ne. Někteří dávají přednost objektivitě, jiní lyrice a jiní kombinaci objektivního a osobního. Stejně jako u každého umění je základní forma pouze odrazovým můstkem pro individuální vyjádření.

Děkuji všem, změnil jsem na miniaturu a jdu znovu studovat, co je haiku.A musím projít všechny své starší, třeba nejsou vůbec tím, co jsem si myslel :-)!

Díky Safiáne, už jsem si připadal, jak v individuální virtuální realitě :-)!

Radovane, díky, ale ať počítám, jak počítám, vidím 5 slabik...

To ne, četl jsem je všechny po pořádku - ale tahle mě vzala nejvíc!

Goro, jedna z nejlepších, co jsem od tebe četl.Moc jsem si pochutnal...

Jo, tohle je, Goro, moc pěkné, jako bych to cítil i já!

Theo, vládneš jazykem a emocemi, tvá úspornost a přitom bohatost vyjádření je obdivuhodná (a záviděníhodná).

Zase jsem si tvůj text moc vychutnal...

Theo, hezky se to čte a, jak někdo už výše podotknul, je to "roztomilé".Přiznám se ale, že tvoje verše jsou úplně jiný level a líbí se mi tisíckrát víc.Tohle mi připadá, jako snaha zavděčit se širokému vkusu... Ale možná, že to z tebe šlo spontánně, a pak je to ok!Nicméně čtu tě rád, když přemýšlíš a cítíš bez ohledu na čtenáře :-)

Theo, všechny zrzky v zadní části tramvaje si začnou myslet, že Prahou začal jezdit nějaký prudič, který oslovuje neznámé...

Má to švih a poetiku. A hlavně - není to banální!!!!

Theo, sleduju tvoje psaní a je to pro mě velké potěšení. Kromě toho, že si vychutnávám tvoji obratnost v obrazech a slovech, zdá se mi, že začínám tušit, kdo bys mohla být - energická a trochu možná zbrklá, citlivá ale snažící se být radši někdy drsná, emoční a pozorující své emoce... Bylo by nejspíš moc zajímavé se s tebou potkat a nechat hovor plynout...

Třeba tě potkám v tramvaji...

Vynikajících posledních 5 veršů - pro mne velké potěšení.

To nad tím obsahuje příliš mnoho už několikrát viděných, čtených a slyšených obrazů, všechna originalita představ je podle mne v tom závěru

docela mě to vzalo, bez ohledu na to, že jsem chlap - máme to asi stejný, lidský...