Písmák hvězda
vmiliardách hvězd,
které kolem nás pršely
jako narozeninové konfety
ve zpomaleném záběru,
smutné štěstí
Zase se popral,
usmála se víla nepřesvědčivě
a vkoutcích se jí rozvětvily drobné vrásky –
včera tam snad ještě nebyly.
jedna vteřina za druhou, až na věčnost
Poslední most do ráje se zbortil,
na cedulích visí upozornění:
„Nebezpečí probuzení. “
a Tvůj obličej….
víra ve víru
Listí umírá na ledové zemi,
štíhlé lesklé kmeny
jsou kluzké a zrádné,
zvědavé oči, protínající mlhu…
co všechno pokládáme na oltář?
-co všechno jsme schopni obětovat-
pro jeden bezděčný vzlyk.
pro chvíli, kdy spolu melodie dvou těl najednou ladí a dávají smysl.
pro zrychlený dech, hmatatelnou něhu.
veselí sebevrazi
jsme veselí sebevrazi,
sněhou přikrmujeme parazita, který nás jednou zahubí,
jako tím nejlepším vínem si připíjíme jedem,
lektvarem smíchaným ze lži a zrady a vášně,
rocková hvězdo
Vpodzimní melancholii
jsi jediným hercem,
který smí kráčet mými sny
za zvuku opery.
příště se radší zeptej
příště se radši zeptej
než převrátiš cizí život naruby a pak zmizíš
a zbude po tobě jen hořká pachuť
příště se radši zeptej
básníci, múzy a jiní šílenci
Jak dlouho vlastně trvá láska básníků.
Dělají okolo ní tolik povyku
a pak přichází, odchází – jen tak ze zvyku.
Zůstanou po nich peřiny, provoněné touhou,
co znamenají slzy na konci léta?
Je to snad zklamání, že jsme opět nenašli vysněný ráj,
nebo úleva, že přece jen bude doma nejlépe.
Vzrušení znepopsaných papírů,
nebo strach, co přinese babí léto.
skotská momentka
slzy tečou,
tíhu vlečou.
poblázněné srdce,
žádné trumfy v ruce.
klišé jednoho letního večera
vím, že je to klišé,
ale ztráta opravdu bolí.
ptáš se tiše,
fakt chceš umřít pro cokoli.
má krátká balada
má krátká balada
Tak hluboko a níž než jsem kdy klesla
jsem teď,
pořád se propadám….
moudrost
Moudrost
Co babička ti říkala,
to doslova se plní.
Že trpělivost nese růže,
na 7. nástupišti
Dnes vočích nebeských
našla jsem Atlantidu,
se všemi poklady,
oázu nebeského klidu.
proud
Zelená barva, barva beznaděje,
co těší se na nový den
a malé „to“, co nikdy nedospěje
a voda modrá jako len
smutek
Přichází ke mně nad večerem,
zbytečný, tichý, chodí sšerem.
Vhubené ruce nosí tašku,
vní oblíbené věci,
radostná
Život je ostrý horský vzduch, bodající do tváří, ta drsná krása,
vůně kávy, čaje a přeslazené žluté limonády
ve špinavé hospodě, aromatická nostalgie,
teplo jeho úst, když mě poprvé políbil, 1. pocit vzrušení,
slepá ulice
Ve tmě se najednou objevila jasná světelná skrvna…
Světlo…světlo a milióny duhových hvězd…
A žádné tady, ani konec, ani tam,
jen velké množství krátkých cest…