Písmák Ortenova
Láska je jak sníh,
je nerozvitá
jak první růže pod sněhem.
A po kapkách v ní bolest svítá
Dnešní den tak bolí...
Co je mi do tvých světů.
Když je všechny dobře znám.
Říkáš: Zabíjím a kvetu.
Týkáš se mě.
Noční imprese
Červené světlo mě pohltilo zcela,
jeho žár stravuje jak červencový den,
cítím se tak, jak jsem vždycky chtěla,
jsem na druhé straně. Nechci nikdy ven.
Noční imprese druhá, lítostivá
Velký vůz mě ksobě volá,
svým zhoubným citem zvolna zničí.
Nejsem celá. Pláču zpola.
Maják plane.
Prosba
Odpusť, Bože, vždyť zlý nejsi,
víš, co dobré a co ne.
Odpusť, Bože, volám: „Kde jsi. “
Než má důvěra utone.
Asociace
Oč lépe by nám bylo bez těla…
A láska vymazaná jsou jen chomáče vzpomínek
a tužeb.
Šrapnel
Kaštanová
Do zelených slzí stromů padá déšť.
Kaštany se rozohňují vjeho záři.
A vmatném větru jako vtváři
vidím jen soumrak kvést.