Písmák Co má se stát...
Poslechnout to
to volání a nenechat se nařknout z cizých hříchů
nepřijít pozdě na pohřeb a vrátit se z něj v čas
slyšet co vidět mám
Nutnost? Chtíč?
Ťuk ťuk ťuk.
Kdo je tam.
Pusť mě dál.
Ne to nejde.
Poslední minuta
Na louce sedím a lákám bezcílné myšlenky
Sleduji vítr co češe zeleň, sleduji nebe bez mraků, strom bez listí.
Po staletích čekání z dálky přichází
Kůň havraní barvy s bílou hřívou vlající
Penemkaré
Sloučit dobro a zlo do jedné bytosti. Nemožné… Nebo přece…
Nad lesem se zatáhla mračna. Bouřkové mraky se divoce proháněly a vichr lámal nejvyšší stromy. Zlatavá záře nad korunami se měnila vmodrou, zelenou a nakonec se zabarvila do temně šedé černě.
Deprese..
Jsi jako mihotavý plamen svíčky.
Kostka ledu co plameni se vyhýbá.
Vlna vmoři,
Zrnko písku,
Síla snu
Křišťálová nádhera slz stékajících po tváři.
Křišťálově krásný den.
Křišťálový vodopád sladkých září.
Křišťálem provoněný sen.
Tma?
Chci poslouchat tmu.
Její dunivé tóny. Altové rytmy štěkajících psů. Jekot umírajících.
end
Stříbrná stuha osvobození se noří do rudé řeky ve vybělené krajině. Padá níž a níž a níž, do niter nočních přízraků. Jedna duše přihlíží a pokrytecky se usmívá. Řeka teče čím dál rychleji.
Slzy...
Slyším slzy. . jak vzdychají. jak mě proklínají.
Lásko odpusť!
Lásko prosím odpusť mi tu zradu,čekání nedalo se vydržet. Stačilo však znovu slyšet tvá slova,tvůj hlas,cítit tvůj dech. Byla sem tebou lapená, ta pavučina se zdála být nezničitelná. Lži.
Moje chmurná dušička
Moje chmurná dušička padá z nebe,padá s vločkami sněhu. Není jí už pomoci, nebe kolem zebe,nepomůže ani láska, ta je jako kostka ledu. Moje chmurná dušička strachem se třese,bojí se zrady a lhaní. Nemůže jít kupředu, tíhu velkou nesea nakonec roztaje v dlani.
???
Kde lásko má kde jsi kde. Strachem se třesu o život tvůj. Kde brouzdáš se když o něco jde. Ztracena v touze nekonečné, šlapu si po štěstí.
Naposledy
Poslední sbohem ti dávám, Nevrátím se jako tolikrát. Poslední sbohem ti dávám, Hodlám se ztratit ve vzpomínkách. Poslední sbohem a v měsíčním světle koupel, sen se rozplyne, zmizí z dohledu a zahyne. Poslední naděje vyhasne jako vyhořelá svíce.
Melancholie
Silný pocit melancholie teď sžírá mé myšlenky.
Dokážu to přirovnat jen ztěží.
Kopuštěnému starci snad.
Ke starci, který ztratil všechen smysl života.
...
Milovat, nenávidět, odpouštět, odsuzovat, kritizovat, chválit, ale i zabíjet. To je podle dnešního světa lidské. Touha po svobodě nás vede knevraživosti nám vlastní. Jsme schopni zrazovat své nejbližší.
Myšlenky na tebe. Myšlenky na nás dva
Stojím u okna a pozoruji zimní přírodu. Jak vločky sněhu lehce dopadají na parapet. Padají jedna na druhou a tvoří tak malou závěj. Slunce se snaží osvítit šedé mraky.
Slabost?
Cítím se slabá. Neskutečně slabá. Bojím se zítřka. Prvně v životě pláču nad osudem, který mě dosud vedl kupředu.