|
StvN: skoro přesně. správně vidíš člověka, který chce psát, ale který se obává konstruovaných veršů i přes jistotu, že by tyto byly lépe přijaty a kriticky ohodnoceny.
těžko to vysvětlovat. umím napsat báseň, která bude dobře přijata. za takovou básní bude cítit práce a úsilí; a bůh ví, vznikne lepší dílo než dosavadní průplachové verše.
chtěl bych však dosáhnout stavu, kdy budu přemýšlet lomeno vnímat realitu tak, abych se nemusel stydět za nízkost neuspořádanost omezený pohled, který na ni aplikuju. pomáhá mi, když slyším upřímné bezprostřední ohlasy na bezprostřední automatickou tvorbu.
a právě to zrcadlo, kterés mi ty nasavil, je mi indicií k lepšímu pochopení sama sebe v souvislostech společnosti. možná to zní zmateně přerývaně, ale v tomhle jsem si jistý.
nepublikuji, abych oslnil maximem, kterého jsem schopen (na to si třeba založím jiný nick). publikuji, abych zvýšil to minimum.
každopádně bych polemizoval ohledně toho motivu. já ho vidím jako naplněný. říká "já tebe", ne "my se vzájemně" ani "ty mě". podle toho se taky verše chovají.
díky za ten příspěvek, těší mě upřímnost.
|
|
romale, díky. přejemnělé protože iminentní. automatika u mě funguje jako výplach zalepených koutů, každý máme bolístky a já je právě automatickým psaním obnažuju, nechávám na vzduchu oxidovat, tmavnout a odumírat.
někdy publikuju něco propracovanějšího, něco, kde dám prostor i nadhledu, který v onomhle publikovaném minicyklu své místo nenachází (a jsem tomu rád, přiznám se).
díky za přízeň. :-)
n_d
|
Písmák