Písmák D.N.A.O.
Nerozumím věcem, které se mi přesto líběj,
nerozumět jazyku ani druhým bytostem
v libosti je přesto porozumění, které můžeme jen znásilnit
pojmy, efekty, obrazy, těly, podvazky
LAS
Počátky jsou to nejlepší, nejryzejší,
původ včistém podkladu,
bez tlaků a návaznosti
úspěch je počátek.
rádoby rád
Úsměv zrudl po výstupu z východu,
A Tvář změnila směr po nástupu východu.
Jen slunečnice se otáčela za svým směrem,
jediná uvolněná pouta mohou svým směrem.
Pyj
Normální styl
ve velikosti písma
psáti tučně či jen kurzívou
sáti tučně s přenosnou vagínou.
klid
Jak na hrotech zelené ostřice
pod tíhou zvuků tepou
kladivo na kovadlinu
ozvěny z pod věcí
Radikální změna
Kraj pod úplňkem slunce nám sděluje co,
co nás v příštím světě trápí na Marsu,
aktuality nejsou nikdy čerstvé,
jelikož maso hnije pod klopami.
Seznamy zvířátek
Co až se uvidíš před zrdcadlem.
jsem jen zvědavý
vloužích času ztrácíš pojem
jsem jen zvědavý stín
Neděle tě zabije...
Neděle ve slevě na tržnici
ruka souzená ruce druhé
fádní část týdne jako zhororu
fádní úsměvy a skryté smysly
A co ne....
Levný řeči vprůběhu keců,
otevírá a mně zavírá zorničky,
radši zvracet budu,
než abych si stebou podal ruku.
Oblečená nahota
Novinový článek v půl druhé ráno,nastavil jak bude vypadati den,v klopě trčí kytka a z kalhot nitka,nakonec projelo auto a on šel. Kolem ledničky stoupá oheň,okna zpívají valčík pro svět,možná jen blouzním v temnotě snů,anebo vše si nechává zdát mě. Odpovědí máme plnou skříň,a i trh je přesycený touhou,zničit tajně tu krmnou zvěř,až pozítří povím více nežli teď. Necháme vzory a rány z brýlí,stejně nestihne slunce vyjít,tam v písku končí země,a právě tam začíná jarní únava.
Oblečená nahota
Novinový článek v půl druhé ráno,nastavil jak bude vypadati den,v klopě trčí kytka a z kalhot nitka,nakonec projelo auto a on šel. Kolem ledničky stoupá oheň,okna zpívají valčík pro svět,možná jen blouzním v temnotě snů,anebo vše si nechává zdát mě. Odpovědí máme plnou skříň,a i trh je přesycený touhou,zničit tajně tu krmnou zvěř,až pozítří povím více nežli teď. Necháme vzory a rány z brýlí,stejně nestihne slunce vyjít,tam v písku končí země,a právě tam začíná jarní únava.
Umělé peří
Smrtící proud vnitřních malostí,noční můry mění se v radosti. Na hřbetu slona vychutnám nápady,šťasten je ten, kdo nezažil zrady. -- co jste to udělali. -- jakej produkt v nemocnici-- a vlasy vypadaný-- na prázdný posteliTak řekni, proč vlastně žijete.
poK.oL.ení DRuhů
Jsi přitisknutá na zadní straně knihy,vtisknutá pro vnější náladu - připravená,s atmosférou golgotského obřadu,spirálou netknutou dráždíš síly. Dusíš se množstvím spolykaných třešní,já varoval tě, než řasa vzlétla vzhůru,komu dát, komu mám dát jen mašli,prezidentovi, jenž na kolenou klečí. Kolik zbytků zbývákolik lidí umírákolik úst se usmívákolik ještě očí se podíváUž neklečte, neklečte na tyčíchv koncentrácích, tam za plotem,spousty smíchů v tmu se mlží,dostatek násilí, mísí se s potem. Dusíš se množstvím spolykaných třešní,já varoval tě, než řasa vzlétla vzhůru,komu dát, komu mám dát jen mašli,prezidentovi, jenž na kolenou klečí.
Klokotání....
Jen tak sedím na skřípající židli,a zorničky kmitají v barvách obrazovky,pomíjivé je však i to, co již dávno není,zastav se. - na chvíli - vím, je to nemožné. Stopky nefungují jak bych si představoval,i hodiny se klíčem natahují, aby šly dále,nejen čas z letního na zimní ročně přeskočí,rovněž přeskočí i mládí přes lávku do stáří. Moč valí se do spodků, vrásek nespočet,avšak moudrost přítomná a stále mladá,ne - jen tak se říká, jsi mladý - na kolik se tedy cítíš.
Dům?
Na podlaze klečí dům z cihel, rozsypanýnikdo se o něj nestará prý co si zasloužil, to máŽila v něm společnost malá kdysi, dávno nehoda se stalaválka bomby rozhodila domy, ploty v jedno slilatrosečníci z trosek dostali sepodobní pouliční kryseod té doby jiný sen sní selidé stojí ve frontě a modlí se.
U
U flekatýho oka
seděli flekatí lidé.
Mé poučování odešlo,
odešlo jinam.
Kritici
To, že je člověk kritik,
neznamená že je kritik.
Obléknout si cizí plášť
a považovat se za odlišnou osobu,
Zpráva bez uší
Nad hradní stráží prolétla dělová koule,
zvuk dalekonosného katapultu nesl se daleko.
Bitva propukla, aniž by spálená mrtvola věděla jak.
Daleko za obzorem kupí se další formace.
Eu.h.IA.
Lidé stále chodí,
auta stále předjíždějí,
boje stále bojují,
děti se stále učí,
Alternativní vydání telefonu
Opožděný nesouvislý dopis,
čekající pouze na můj podpis.
Kečup se slaninou převaluji matně v hubě,
tak běžně jak vidíme na ulicích, všude.
Tak kdy?
Prostá otázka nahryzává můj mozek.
Za co pak stojí zemřít.
Odpověď.
Možná, když už nechceš nic měnit,
Úprava díla
Malý odraz svých rysů,
odvážně zprzněný na čelním skle,
projíždějícího automobilu vedle
sebe svěšená trolej.
Duhová můra
Přijde zase období,
kdy se můra ve snu objeví.
Já znám ji a znal již dříve,
myslím, my dva o sobě stále sníme.
A jak to bylo
Kde je to, co jsem kdy hledal.
Kde jsou ty časy. Kdy já se vyndal.
Naposledy včera co si vzpomínám,
to co se stalo a co se stane - to já nevnímám.
Podpoř mě
Chodí do společnosti,
navzdory její stydlivosti.
Je to pouze dívka
a nic jiného.
Motrs
Stojí tam,
opodál,
za starými vrchy, v červených stínech.
Šustí tam v korunách,
Citátová citátová minihříčka
,,Každé dítě musí padat, aby se naučilo chodit".
Zjizvený
Nádherná sešlost v pitevně,
kulatý stůl a pár připravených obětí.
Sbor patologů neslyší ten nesoucí se křik,
Takový zážitek nepochopí nikdo, kdo to neokusí.
Embrya násilností
Vyprahlé lidské duše - mířící výše.
Ti, kteří nepředstírají radost skrytou v dílech.
Ti, kteří utápí svá tajemství na dnech nespočítatelného množstvíláhví.
Ti, kteří inspiraci nacházejí v momentech okamžiků.
Houslový vak
Tvá nestvůrnost si hraje se mnou,
noční balady o žalu a o nespravedlnosti,
i když za každý tvůj hřích si můžeš sám.
Není potřeby důležitého vysvětlování,
Smutné dílo
Pokud konec tvůj skončil na dně propasti,
pakto není tak zlé.
Pokud jsi snědl jedovaté maso,
pak není to tak zlé.
........................
Matka Země opět ukázala svůj hněv,
ohromnou silou a nepředvídatelností.
Nejsme páni planet a ani přírody,
bez nás koloběh poběží dále,
Nový konec
Pokud toto znamená konec,
chtěl bych odejít.
Sedím naproti dveřím,
stále tápající, stále těžko věřící, zda-li tento smysl znamená svět.
Jižní kříž
Krok za krokem do prázdné noci,
když jsi odhodil tiché světlo,
padající dolů hedvábným pohybem.
Ukryté břemeno, které chceš zapomenout.
Úvaha
Mnoho hodin strávených pouhým uvažováním,
když sám v sobě potlačuji to, co už dávno vím.
Generace roste a s ní i technický pokrok jako nikdy
a bojím se právem, že už dlouhý čas lidi nejsou lidmi.
...............
Není života bez boje
tak jak úroda bez hnoje.
Domov
Uličky spletité, cestičky letité
a rozvité v dáli, kde
my jako děti si dříve hrály.
Léta coby větry tu minulost odvály.
...
Hrníček praská pod tíhou peří
snad pouze jeden člověk mi věří.
A možná i svěří pár svých kadeří
až hrníček praskne pod tíhou peří.
....
Líbíš se mi jak nic netušíš
musím být sobecký a uzavřenější
jelikož se opakují intervaly
jelikož se opakují Deja vu.
.....
Monotónní čas
a já píšu snůžku plnou fráz.
Kýčovitý svět nám přináší
řadu kýčovitých krás,
Paštika
Položivý masný produkt
na seschlém pásu jedoucí
s přísadami člověka
tak to je Česká paštika.
Plazit se abys vstal
Zvědavá vrána prodala své zdi
její zrak byl připoután ke kmenu,
který rostl skrz její lidský nádor
a pak zamávala křídly aby rozbila pouta.
........
Naše dlouhodobé plány
později zdají se býti pouhým mlácením prázdné slámy.