Písmák Letní bouřka
Slabounké chvění trávy
okamžik bezvětří
obzor mokrý, oblačný
na blízku střet
Láska a řeka
Kdo se naučil poslouchat řeku
zamiloval se do ní.
Pocítil její krásu
v běžící hladině
Louka ve větru
Nedozírná stébla v stéblechkloní sevítr je ohýbálehce, měkouncelouka v odleskuje vstřícnátřpytí se.
Po besedě o holocaustu
Neví co je zítřekteď je teďteplo tichonikdo nepočítáoči přivírá nad tím jasemhledá stínsamotunež okázalost prožitkupár slov pro nás zvídavéještě kdosi ptá se, ještěvzpomínky rozbolavělyčas nezahojil všeodpovědi utichlyodchází bez konce.
Volní deštěm ?
Naše těla, duše, emoce plynou
protkané travou, sněhem, mízou
Naráží do světla, dechu, lásky
mění se, pulzují, svačí
Kámen v zatopeném lomu
Tiše
mokrým pohledem
vnímá
klíčící životy
Změny
Jít v čase prostoru
a nebát se okamžiků
jež můžeme změnit
sami v sobě
Nedělní porce
Kulatá neděle
v oparu
uprostřed vznáší se co nelze říci
snad čistá radost
Bratři Orffové
Porodili jste nový vesmír
vzniknuvši z noty
oplodněné slovem
vibrace, chvění, opojení
Tichý souzvuk barev
Bílá, bílá, bílá,
na obzoru modrá
kapka
modrá, modrá
přítel oheň
horkostí mi zčervenaly tváře
když pohladil's mi kůži
teď jsi přítel
pomáháš mi nalézt klid
Nekonečko
S očima upřenýma vzhůruvnímáme nekonečnojsme drobnými kouskyjakési skládanky,která voní, šeptá, hladí, dýchá,tepe,zatímpoháněna potřebou kohosibýt
NITRO
Odhaluješ se beze slovzlehka otvírášněmá ústaa do mé myslivkládáš svůj příběhMožná jsi v rozpacíchz těch věcí z půdytak dobře schovanýchjak zvolna vyvstávajítichým vyprávěním.
SLOVA
Slova jsou klecí pocitů,
které unikají skrze stěny ven
a uvnitř zůstávají jen hrubé obrysy
toho co se snažíme zachytit
Venušina sopka
Pod nohama se drolíumřelá minulosta nad níbřízy proletenévětrem ohýbanévedou násdo netopýřích skříšístmívá sea my v tom babím časezůstáváme tiší.
Naděje
Zlehka se pootevřela vrátkadálzahlédla jsem kopce, slunce, srncea jánevímcoještěhlavně, že se pootevřelaa já viděla - se zklidnilatěším se,ale ne mocco kdyby někdo zvenčíudělal noc.
Nikdy není pozdě
Jsme propletené větvovívyrostlé z jedné zeměco potkalo se nahořev pozdějším časemáme svou minulosttíživé prohry a skutky matoucíco brání nám volně se kolébatv kráse vadnoucí.
Pod zámkem
Uvnitř sebemáš utajenéslova, pocity, touhynejde tiotevřít stavidlo rozumuněco ho tížísnad závaží letco na zádechprotíná čárky do kříževím, že rozdávat meda sůlje velká obtíže.
Na čekané
Kouřímlehce vtahuju dovnitř dýmabych ošidila tělobez pohlazení, bez chvěnínohy se mi odlepují od zeměa na papíře se začínají hromaditslova jako skládankado sebe zapadajícíslyším v dálce bouřkunapětí pominuloa já cítím radostz dalšího přenosu emocí.
Silence od sv. Marka
Prostor bez časunavždy vlhké otisky poutníkůcítí každý, koho v očích nepálízlaté jiskry padající shůryjež plápolají ve stínechmramorových zdía ozařují chvíle,aby nezevšedněly.
Pro Katku
Bloudila ovečka modrou planetouchtěla ať jabloně pro ni jen rozkvetouzůstala bez plodů ve svém rozpukuanděl její vzal ji za rukuvynesl na křídlechspavou a zasněnoujen máma zůstane navždyna kolenou.
ISLAND
Putujem se slovykrajinou bez stromůobrázky na plátně ožívajídávnými příběhyvelrybích domovůledové slzy horkem tajíoceán na dosahtiší hlas zvonůlidé tam cesty neznajínebloudí, netápouví, kde je domůo noci ve dne zpívají.
Labyrint v Bělé
Dotýkám se chodidly červených cihelobrazec zastavení časuchvíle pohledu do sebehledání odpovědídešťové kapky pleskají okoloa já jim nastavuji tvářočistný déšťsmývá stopy současnostinořím se do tichavnímám poselství.
Balaton
Tvou dlaní tiším vodní hladinukdyž večerní vítr ruší její spánekšimrající kapky protékají mezi prstychladivě a smyslněčarovnou chvíli umocňuješepot netopýřích křídelčlověčími vzdechy odcházímez toho obyčejného okamžiku.
Sami sebou
jsme figuríny ve výlozestrnulí a nastrojenípro okolí, které nás hodnotípo očku sledujemenaši úspěšnost a zajímavost,pak se rozzářímenad tou chválou zvenčínaše umělá těla zkřehnoujako naše nitro ve skořápce strachujedno nám vadínevšímavost okolíproč. vždyť dívat se do sebeje takové dobrodružství :)
V lese
Stojím na křižovatce svého nitraa hledám odpovědi směřujícík možnému zklidnění duše,tápající v labyrintu zcestíztrácím rukavici v mokrém listíkde zůstala i tvá minulostbereš mě za ruku, aby nezábloa jáse jako malé dítěnechám vést.
Na cestě
Na cestě k poznáníjež nekončí cílemjsme my nazí, bídní, malísílíme touhou a nadějíkdyž jsme odložili vše nepotřebnézůstal stín pochybmostí,který nás halíKaždou chvíli u Božích mukzvoníme pro ostatníco tíží břemena vinjež nejdou odložitjen uklonit, poprosit odpustit.
Každodenní
Vnímat krásupod šedivým nebemje těžké, moc těžképříteli,co učíš mě naslouchatakordy ticha, které jsou zapsányv malém svitku dušepořád se učím nebýt zbaběláa občas ji zahlédnuči spíše pocítímten okamžik tiché naděje.
Hra na schovávanou
Nehledej slovopro pocit souzněníkdyž držíš mě v objetía dýcháš za límecmlhu svých ústzima, zima, přihoříválíbej mě dál ať nezabloudíšv té hře na schovávanoukde pravidla určujeláska.
Tápu
Pošli mi znameníkouřový signáljež uvidím zdalekaa budu vědět,že jsi zapálil tisíce svíčekto poselství nadějerozmávají křídly labutědo prázdných koutů duševšech tápajících.
Hrdost ?
Někam patřitctítbít seslovem, činem, myšlenkou,aby oni věděli,že nemůžou ubližovatzbůhdarmabez příčiny.
Manželství
Není to bludičkalákající pánaco sešel z cesty,když zakopl o bludný kořen citového zapomněníje to jeho paníjejíž plamenstále hoří.
V dlaních
Střádám ti do dlanímaličká slovaco hřejívšechny poutníkyhledajícílásku.
Podzim
Vonídéšť, když smývá barvu listívonízem, jež pije ranní mlhovinuvoníkrása usychající všude kolemvoníslova, jež skládají se z tichavonípodzimní čas
Zasemír
Ještě jsem ti nepodala ruku na rozloučenoua už cítím úlevunašla jsem odvahu to vzdátnaše soupeřenípokládám zbraně, které se mezi námizačli podivně množitláska buď je nebo je boja já chci zasemír.
Zjevení
Najednou jsem ji uvidělapřišla odjinudneuchopitelnábez tváře, bez jménaona . otevřela cesty pro měkudy jít dál. a stopy ve tměopodál.
Omyly
Hledáme složitosti vdrobných prohřešcích,abychom se zamotali do slov o ctia stačí jen shovívavě mávnout rukou,že když nejde o život, jde o . Lidé jsou si nejblíž, když přijmou omyly svých blízkých.
Pod kopcem
Pod kopcemna obzoru se spojuje louka s oblohoustojím na úpatí kopce a hledám křídla,které nemámjdu pomalu, abych neporušila to kouzlo naděje,že na vrcholu je jen krůček do nebea pak už se kutálím dolů,nepřestávám však hledat další cestypro nový výstup .
Letní průtrž mračen
Naše malost se odrážína hladinách kalužíco zbyly z té letní bouřky,kdy nám kapky vodypodrážely nohya my jsme okolo sebe jen dychtivězachytávali vzpomínkyAlespoń na okamžiknám příroda ukázala svou sílu a hrdost,kterou jsme si přivlastnili.
SMS
Pohladil's mě studenou smskoua mě naskočila husí kůže,brrrnejsem neslyšící má láskomluv na mě a já budu naslouchatpovídej mi třeba o střídavém proudua já budu naslouchatnebo třeba o křenové omáčcea já budu naslouchatrozumíš . vzdalujeme seuzavíráme se do svých virtuálních světůa venku je tak o p r a v d i c k y krásně.
Poezie s husou
Čekala jsem na básníkav průjezdu časupřišla pusa od technikaa já husa dočkala se klasuSlevila jsem ze své touhypro barevné věcichybí mi však poeziejá technika nechci .
Roztržitý okamžik
Roztržitý okamžikutrhl se mi knoflík u krkua ty ses usmál, že uvidíš víc,než chtěla jsem ti ukázatzvedl jsi ten kulatý předměta schoval do kapsy,prý pro vzpomínku na ten kousek obnaženého těla,co jsi zaznamenal pohledemv tom pohledu byla prastará touhapo nahotě,té, která byla na začátku světamožná, asi, snad, prostě nezajímavá.
Rešovské vodopády
Chytáš se dřevěného zábradlí, aby ses nenamočilo skály kolem se odrážíhluboké tóny horského potokapádícího přes kameny, kořeny,krčíš rameny,že taky tu píseň dobře znáš,že tě konejšíjako kluk jsi ji slýchávalve mlýněkde chléb byl tenkrátvezdejší.
OBČAS
Dala jsem si do rámečkumísto fotky vlčí smečkuna stůl háčkovanou dečkuna chvíli jsem za herečkuKoukáš co to do mě vjeloaž se ti orosilo čelodostal's strach, že mě se chtělovrátit čas, občasto by se mělo :) .
Padlý strom
Do mlhy halené stromovívítr unáší vysoko tóny chorálujeden z nás ulehlzní requiembratr ulehlzní requiem.
Galerie 1499
Rozsvítil jsi mě před polednemu zarámovaných výpovědí jinýchbez jiskry z křemenejen pochodní slovve své galerii.
Jarní úlet
Mám sladko v pusepo meduvíc nesvedu,než dát pár slov k soběv té jarní doběkdy hlína voní zemitěa šneci ještě v ulitě.
Zakřič !
Zakřič . máme své světy,které se točí okolo násjen občas se podařízpomalit čassfouknout prach z ramenoua touhu zblázněnouprobudit v hlas.
Hra na lidi
Hra na lidivlezli jsme pod práh,abychom nemuseli jít vyšlapanými cestamismějeme se ostatním,kteří v houfu míří za blahobytemvstát, jít, jíst a spátproč nechceme si takyna lidi hrát .
Hra na lidi
Hra na lidivlezli jsme pod práh,abychom nemuseli jít vyšlapanými cestamismějeme se ostatním,kteří v houfu míří za blahobytemvstát, jít, jíst a spátproč nechceme si takyna lidi hrát.
Zloděj chvil
Zloděj chvilchytám tě za rukukdyž máváš času,aby se zastavildíváš se na řekua zůstáváš na břehuo chvilku dýlnikdo tě nevidělnespatřil.
Moje druhé já
Moje druhé jáhledám svůj stínproč . proč chci poznat svou odvrácenou tvářvždyť ji známa když se podívámoči si zakrývám.
Padlé jablko v kapse
Padlé jablko v kapseJabloňová vůně letíaž někam k horámkde kroky jsou tichéa v ranní mlhoviněznavený poutník hledásvůj podzimní seni vesmír utichlandělská odmlkaon v kapse máty padaná jablka.
Padlé jablko v kapse
Padlé jablko v kapseJabloňová vůně letíaž někam k horámkde kroky jsou tichéa v ranní mlhoviněznavený poutník hledásvůj podzimní seni vesmír utichlandělská odmlkaon v kapse máty padaná jablka.